Kolem noční Jihlavy

po historických pamětihodnostech

Pátek 11. září 2009

Rok se sešel s rokem a dnešního dne je to 20 let od doby, co spatřil světlo světa (tedy spíše podvečerní stíny a noční zákoutí našeho města) populární pochod v režii KČT Tesla, na který chodí i lidé, u nichž jindy vítězí motorový přesun. Přijdou na akci, zhusta s dětmi, které jsou nadšené ze svítících soviček, což jsou značky, podle kterých se za tmy dojde parkem k cíli, a bez výjimky jsou spokojení.

Pořadatelé připravují dvě trasy – 7 a 15 kilometrů – na nichž mohou pozorní pochodníci obdivovat krásně nasvícené kostely, známou bránu Matky Boží, sochy i gotické domy – trasy jsou vedené tak, aby lidé mohli vychutnat kouzlo míst, která sice znají, ale pro oči a starosti často nevidí. Navíc vypadají dvojice či skupinky pochodníků s baterkami, svítilnami a čelovkami velmi romanticky, když se parkem Heulos blíží tmou s kužely světla do cíle na Hrádku… Děti mají plezír z pohádkových postav, které pro ně v místě startu a cíle obětavě představují dobrovolníci z pořádajícího odboru, dospělí asi dávají v cíli přednost opékání špekáčků na ohni – kdo by odolal vůni hořícího dřeva a zlátnoucí kůrčičky?

Tak tohle všechno jsem si letos neužila… Mirek nemohl kvůli pracovním povinnostem jít a navíc zítra brzy ráno odjíždíme do Holandska. Rozhodla jsem se, že 20. výročí tradičního pochodu oslavím netradičně – nebudu chodit, ale sedět! V 17 hodin, když jsem se chystala vyjít z domu na start, což jsou téměř čtyři kilometry cesty, spustil se ohromný liják, proudy vody se v momentě valily ulicemi. Litovala jsem pořadatele, kolik práce mají s přípravou – a teď všechno zkazí déšť. Během čtvrthodinky byl ale klid a já jsem po příchodu na start zjistila, že už se zaregistrovalo 313 lidí! Je vidět, že Horáci, Horákyně a Horáčata se jen tak neleknou…

Ve společenské místnosti na Hrádku byly jako každý rok k vidění prezentace nejen o činnosti odboru KČT Tesla, ale i jiných odborů z celé Vysočiny za uplynulé období. Byly tak krásně zpracované týmem BRAJA, že jsem se nemohla odtrhnout – víc než dvě hodiny jsem cestovala virtuálně a vsedě jsem si užívala jubilejní ročník-speciál. Přiznávám, že když se člověk zastaví, aby zkouknul, kam všade ti turisté vlezou, hlava jde z toho kolem!

Skoro jsem pořadatelům záviděla, že jim všechno tak krásně a v pospolitosti klape, že je účastníci chválí a děcka mají oči navrch hlavy z večerního dobrodružství – hodiny tvrdé práce, zajišťování a příprav byly zapomenuty, endorfíny konaly, co tak dobře umí.

Na památku jsem dostala velký pamětní fotodiplom se siluetou noční Jihlavy a další, v jiné barevné verzi, jsem nesla jako dárek přátel-pořadatelů Mirkovi. Zpět jsem šla vlahým večerem zase pěšky, takže jsem si vlastně ten krásný diplom zasloužila.

diplom pro účastníky pochodu

2 odpovědi na “Kolem noční Jihlavy”

  1. Ano,jednou hledali, a prý i našli nějakou mátohu v podzemí :-)). Zůstaneme-li ale na zemi, najdeme v Jihlavě např. ducha Gustava Mahlera pevně ukotveného v našem městě a už v příštím roce zviditelněného v Parku GM a i jiné velké duchy (většinou z minulosti), které doposud působí živě – nejlépe je přesvědčit se "na vlastní oči".

  2. Určitě móc zajímavéPoslyšte přátelé /no virtuální přece, né/. Ta noční Jihlava mě něco připomněla. Jednou dávněji jsem v TV viděl pořad o Jihlavském podzemí a prý je tam místo, kde se dá potkat opravdickej živej duch a prý ho tam nějaký reportér nebo kdo viděl.
    Funguje je to ještě? Já mám nějaké povědomí, ale moc se nešířím, ztrácím prý pak na dobré pověsti.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

*