Neděle 12. června 2011
Abychom uvolnili napětí nashromážděné během příprav a průběhu klíčového „čeřínkovského“ pochodu, rozhodli jsme se hned druhý den využít nabídky na cykloputování Telčskem, které naplánovali Jarka a Standa Balíkovi z KČT Tesla. Víme, že Standa má vždycky v zásobě nějaká zajímavá místa v krajině – v tomto ohledu nabízejí cyklotrasy procházející regionem vnímavému zájemci nekonečné množství často překvapivých informací.
Start (a rovněž večerní cíl) byl stanoven u hradu Roštejna v 8:30 – no, znamenalo to sice časné vstávání, navíc do velmi kalného jitra, ale v určenou dobu jsme byli připraveni vyrazit, sjelo se nás do hustých roštejnských lesů šest pošetilců. V 8:35 začalo pršet a hned zpočátku říkám, že déšť střídavé intenzity vydržel do třicátého kilometru – všichni jsme ale byli dobře vybaveni a dokonce jsme našli kladnou stránku věci: nebyl vítr a členitá krajina ztratila na dramatičnosti, celá jakoby zkrotla a prstíky deště se nás lehce dotýkala…
Název akce byl zvolen kvůli vesnici Doupě, schované v terénním dolíku pod hradem, kde byla první poznávací zastávka. Obec se pyšní slavným rodákem, sochařem Františkem Vladimírem Foitem. O něm i o hradu Roštejnu si můžete více přečíst zde.
Trasa: Roštejn – Doupě – Třeštice – Sedlejov – Urbanov – Ořechov – hájenka Kozinec – Moučkův kopec – Zvolenovice – Radkov – Slaviboř – Myslůvka – Kostelní Myslová – Mysletice – Olší – Dobrá Voda – Praskolesy – Mrákotín – Lhotka – Řásná – Řídelov – Malý Pařezitý rybník – Mirošovská studánka – Roštejn = 55 km
Pro ty, kteří by si chtěli projet stejnou trasu, uvádím, že první polovina cesty byla po cyklotrase č. 5123 a kousek za Kostelní Myslovou jsme zvolili č. 5021. Obě tyto trasy jsme v roce 2008 kontrolovali, podíváte-li se na článek, najdete informace o nich a také o malíři Františku Mořici Náglovi, rodáku z Kostelní Myslové.
Název každé z projížděných obcí je pojmem, kdo má zájem, osloví ho nejen krásná vysočinská příroda, která v mírném dešti oživila své barvy a přibrala na půvabu, ale i historické události. Teď mám na mysli obce Urbanov a Ořechov, kde jsme se také zastavili.
Svým kladným přístupem k celé věci jsme udolali počasí, takže se postupně zlepšovalo až ke stupni, který se dá označit jako „slunečno“. Na oběd jsme se zastavili v Dobré Vodě – vodu mají asi dobrou, ale jídlo, které nám předložili, dobré nebylo, ani jeho cena… Náladu jsme si spravili v nedalekých Praskolesích, kde nás (po kolikáté už?) uvedla v úžas osmisetletá lípa s obvodem zvíci devět metrů… Více se dočtete zde.
Zdejší kraj je proslavený svojí žulou, jistě víte o lomech v Mrákotíně a Řídelově, zatopené jámy po vylámaných kamenných blocích jsou dnes oči krajiny, hledící do nebe. Tato romantická místa přitahují snílky, kteří zde pouštějí svou fantazii na špacír…
Takoví neváhají ani přikládat oči ke klíčové dírce zamčené kaple sv. Cyrila a Metoděje v Řásné, aby spatřili nad oltářem kovový kříž od uměleckého kováře Alfreda Habermanna, ani zajet mimo trasu do lesa k Mirošovské studánce a ochutnat její vodu.
Příběh, který se kdysi stal u lesní studánky, je chmurný:
Čas hojí všechny rány, není už, kdo by nešťastníka oplakával. Dnešní příchozí vnímají jen krásu místa, která se zjeví pouze těm, kdož překonají svou lenost a zajdou do lesní hlubiny, posadí se s hrnečkem pramenité vody ke stolu, naslouchají zpěvu ptáků a také možná svému vnitřnímu hlasu…
Celý den jsme vzhlíželi k majestátní Javořici, z každého místa naší trasy jiný pohled. Nabízím jeden, pro který jsme si zajeli kousek mimo cestu, ale vyplatilo se, že?
Podvečer v kraji pod Javořicí byl zářivý; stejně i naše nálada. Dozvěděla jsem se nové informace o mém milovaném Telčsku, průvodce Standa nezvolil tempo polykače cyklokilometrů ale poutníka-obdivovatele, a tak nádherně členitá krajina nezanechala stopy únavy na těle, ale radost v duši…