Car Petr v Zaandamu – Holandsko 2012

Ruský jazykový ostrůvek v Holandsku
8. srpna 2012

Začátek letošního srpna jsme trávili v Holandsku a já jsem jednou večer při procházení materiálů z kteréhosi Íčka našla drobnou poznámku, že v Zaandamu s velkou úctou opečovávají domek, kde se na konci 17. století zdržoval ruský car Petr Veliký. Chytla jsem plamenem a program druhého dne byl jasný.
Zaandam je město, které se během doby stalo v podstatě předměstím Amsterdamu a dá se říct, že leží ve velmi zalidněné oblasti mezi ním a Purmerendem, kde jsme bydleli.

Hledat zaandamskou uličku Krimp vyžaduje velké chtění, ale díky přehlednému holandskému značení jsme se asi po 20 kilometrech postupně blížili k cíli, a když při čekání na zelený bicykl na semaforu rušné křižovatky jsme zahlédli poblíž drobnou směrovku s nápisem Czaar Peterhuisje, bylo vyhráno. Cesta k bývalým loděnicím nás zavedla do romantických míst

a výstavný dům pod hrází se nedal přehlédnout.

Petr I. Veliký (1672–1725) byl carem od roku 1682, fakticky ale bez regentů vládl od roku 1689. Jeho cílem bylo modernizovat Rusko ve všech směrech a skutečně za jeho vlády země vstoupila mezi evropské velmoci.
V roce 1697 se vydal car v utajení na cesty po západní Evropě, aby se seznámil s technickým pokrokem, vědou, obchodem a hospodářstvím. Pro vybudování silné námořní flotily uzavřel nejen spojenecké smlouvy, ale chtěl také poznat práci tesařů v docích. Využil pozvání holandského obchodníka Gerrita Kista, působícího nějaký čas na ruském dvoře a pod jménem Petr Michajlov se ubytoval v malém domku pod hrází, který mu Kist nabídl, pracoval v místních i amsterdamských loděnicích a vyučil se tesařem.

Vstoupili jsme dovnitř a byli velmi vlídně přijati správkyní objektu. Když se dozvěděla, že jsme z Česka, rozzářila se a ve vteřině přešla z angličtiny do ruštiny nedbajíc mého drobného protestu, že už je to dlouho, co ruský jazyk byl jedním z našich vyučovacích předmětů, a s velkým potěšením, že může svou dokonalou ruštinu uplatnit, mluvila a mluvila a nám nezbylo, než se na její výklad koncentrovat. Nutno říct, že to šlo a že jsme si, obě strany, užily. 🙂

Dozvěděli jsme se z textů, které zde byly k dispozici v holandštině, angličtině, němčině a ruštině, že car zde pobýval přibližně týden. Měl pak asi pocit, že k získání dokonalé zručnosti tesařské je třeba ještě další učební „nástavba“ v proslavených holandských loděnicích, a tak sem v roce 1698 přijel inkognito znovu.

Prohlíželi jsme si domek i jeho interiér a hodně se divili, jak se tu obrovitý car vlastně pohyboval.

Třetí jeho návštěva v tomto obydlí se uskutečnila 5. 3. 1717, kdy přijel s carevnou Kateřinou a velikým doprovodem už jako car celé Rusi na oficiální návštěvu a u svého přítele Kista se v rámci setkávání s významnými Holanďany stavil. Tím se stal prostý domek slavný, uchováníhodný a v průběhu dalších let navštěvovaný korunovanými hlavami z celé Evropy. (Doposud tomu není jinak – pyšní se tu zápisem z 1. listopadu 2005 pořízeným do pamětní knihy V. V. Putinem.)

Holandský král Vilém I. koupil v roce 1818 historickou dřevěnou budovu a daroval ji ruské velkokněžně Anně Pavlovně, která si dva roky předtím vzala korunního prince holandského, pozdějšího krále Viléma II. Později byl nad domečkem postaven přístřešek, aby se zmírnily destruktivní vlivy zdejšího drsného počasí a objekt změnil ještě několikrát majitele, až konečně na příkaz cara Mikuláše II. (ten, kterého s celou rodinou bolševici v roce 1918 popravili) byl obestavěn zdí a zasklen, aby zůstal pro příští věky zachován.

Na předchozím obrázku je skutečně lože, v němž dvoumetrový car spával, vlastně s pokrčenými koleny poloseděl, protože v té době věřili, že při ulehnutí by se jim nahrnula krev do hlavy, ušima vytekla a zemřeli by.

Napoleon prý řekl po shlédnutí zdejšího malinkého carského příbytku, že skutečně velikému není nic malé.

Petr Veliký se považoval za reformátora, nikoliv za dobyvatele, ačkoliv během své vlády zabral území do té doby patřící Švédsku, mimo jiné oblast kolem ústí řeky Něvy do Finského zálivu, kde nechal roku 1703 založit Petrohrad, který se od roku 1712 stal metropolí Ruské říše.

Návštěvu rušného města Zaandamu jsme zakončili prohlídkou přístavu, kde jsme měli v typicky holandském proměnlivém počasí možnost spatřit výjev jak na šerosvitných obrazech ze starých časů,

tak si v živých ulicích užít tepot současnosti doléhající sem z blízkého největšího města Nizozemí.