Výlov rybníka v Nevcehli,

ale i putování k prameni Moravské Dyje
28. září 2013

Dnešní vstávání na ranní vlak nebylo tak kruté – příslib čerstvých a voňavých rybích řízků spolehlivě odsunul do pozadí věci nepříjemné. 🙂 Do místa touženého, do Nevcehle, jsme se vydali pěšky ze Sedlejova, což je nejbližší vlaková zastávka (asi tři kilometry). Kolem deváté nás přivítala na kraji vsi z areálu u rybníka vycházející libá vůně… Bez dlouhých odkladů jsme se zařadili do špalíru ke stánku, kde rybí dobroty vyráběly místní ženy tak, jak jsou zvyklé z domu, tedy bez všech průmyslových fint – a výsledek neměl chybu!

Ačkoliv byly v nabídce různé rybí speciality, zůstali jsme u klasiky – pro nás dva jsme zakoupili šest čerstvě usmažených kapřích řízků s tím, že část sníme hned, zbytek odneseme domů. Píšu-li o úmyslu, jistě tušíte, že výsledek byl jiný – ano, „napotom“ nezbylo nic!
Pomaloučku jsme ve vlídném, slunečném počasí a v dobré společnosti přátel spořádali vonící lahůdky a před polednem se (po pár doušcích poctivého burčáku a před zahájením hudební produkce) vydali na putování zdejším krajem.

Trasa: Sedlejov – Nevcehle – Panenská Rozsíčka – pramen Moravské Dyje – hájenka Pouště – hájenka u Třeště – zámecký park Třešť – ČD Třešť = 16,5 km + 1,5 km po Jihlavě = 18 km celkem

Značené i neznačené pěšinky nás dovedly k prameni Moravské Dyje, kde panoval nebeský klid – nad pramínkem v louce pod lesem vyrostl Kristkův strom Zrození, který symbolicky ochraňuje sošku Jarní studánka i první krůpěje vody vyvěrající ze země.

Stojíme u pramene, který se později změní v mohutnou řeku – sem umístil sochař Lubo Kristek (*1943) první zastavení své jedenáctidílné poutní cesty kolem řeky Dyje od zrození až po její soutok s Moravou v Dyjském trojúhelníku. Umělec chtěl sochařsky ztvárnit Dyji, a tak vybral místa, která ho něčím oslovila – v roce 2006 vznikla galerie soch, která sjednocuje regiony, jimiž řeka protéká – vznikla Kristkova podyjská glyptotéka. Každé zastavení je jedinečné – některé ztvárnil inspirován konkrétním prostorem, jinde umístil svoje díla, která souzní s náladou krajiny v okolí řeky.

Strom Zrození, podle autora stvořený ze vzduchu a vody, žehná prameni na začátku poutní cesty a chrání jej stejně jako sošku vytvořenou třešťským rodákem Jaroslavem Krechlerem.

Samozřejmě jsme se zajímali o další zastavení – vyloupl se výborný námět na pouť: Kameny přání ve Starém Hobzí, Pyramida u ateliéru Lubo Kristka v Podhradí nad Dyjí, Osud stromu ve Vranově nad Dyjí, kaplička Vysvobození z útrap u Louckého kláštera, kaplička u Černé Dyje blízko Janohradu, Strom větrné harfy na Pohansku… Nevím, zda se na své stanoviště v Dyjském rohu navrátil odcizený poutník Hledající, nejsem si jistá, zda najdeme Utajené místo a jestli se podaří spatřit plastiku Život v rakouském Drosendorfu a dost pochybuji, že ve sklepeních hradu Hardeggu staneme kdy před dřevěným ptačím sarkofágem, který tam prý pro sebe uchystal sám sochař…
Cílem však je cesta…

Zdravými a voňavými lesy jsme došli na prostornou paseku  před mnoha lety vyžďářenou, k myslivně na Pouštích, kde se narodil MUDr. Leopold Fritz (1813–1895), významný osvětový pracovník, o němž už jsem psala v souvislosti s jeho sbírkou kamenných křížů a křížových kamenů na Vysočině. (M+M Svatošovi – Svatý Valentýn 2012).
Dr. Fritz podporoval český živel v tehdy silně německé Jihlavě, zasloužil se o zřízení českého gymnázia, v roce 1871 založil první český spolek – Jihlavskou Besedu. Roku 1894 byly jeho národnostní snahy korunovány úspěchem – veřejnosti byl předán Besední dům, o jehož výstavbu měl velké zásluhy. Vášní Dr. Fritze bylo pěstování stromů (i cizokrajných);  také vlastivědě, dějinám jihlavského stříbrného dolování a vykopávkám věnoval mnoho času a zachránil před zničením nespočet předmětů.

Hluboký zájem o staré smírčí kameny spojoval Dr. Fritze s přítelem Vilémem Richlým, zemským poslancem, majitelem velkostatku v Mirošově. Výsledkem mnohaletého studia byl vznik kreslené sbírky 95 exemplářů smírčích kamenů z Vysočiny, které byly spolu s přesným popisem ozdobou Národopisné výstavy Českoslovanské v Praze (1895) a podnítily zájem veřejnosti o tyto artefakty ozvláštňující českou krajinu. Bohužel se zapůjčená kolekce nikdy zpět nevrátila a ani její hledání před několika lety nepřineslo kladný výsledek.
Zato v jihlavském archivu se našel Fritzův deník s nápisem Sbírka žulových křížů – po restaurování sešitku byl text (soupis křížů a dopisy ohledně výstavy v Praze) vydán roku 1998 ve Vlastivědném sborníku, takže i dnešní zájemci mohou využít výsledky práce dávného badatele, osobnosti, která by neměla upadnout v zapomnění.

Krajina, kterou jsme procházeli, byla mile domácká, snadno našly ušlechtilé ideje u nás prostor vstřícný – jistě z velké části vytvořený nedávnými hody lukulskými a opakovaným pomyšlením na ně… 🙂

Okolí třešťské hájenky nabídlo kromě slavných alejí a soustavy rybníků s množstvím ryb, nehnutě stojících v kuželích slunečních paprsků prosvěcujících hladinu, setkání s koňmi, kteří gesty přímo vyžadovali zastavení kolemjdoucích.

Prohlídka zámeckého parku, a především kamenného objektu Brána do vesmíru, znamenala  konec dnešního putování krajinou, z níž sbírá své vody Moravská Dyje.

Akademický sochař František Häckel, třešťský rodák, vytvořil své dílo nejen jako památku na Jana Podzimka, ale i jako připomínku zdejší stavební firmy, která byla založena už na konci 19. století.

Závěrem ujišťuji příznivce výletu za dobrým jídlem, že i putování pro povznesení mysli dokáže naplnit – což samozřejmě platí i naopak. 🙂

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

*