Podzimním Horáckem – krajinou v okolí Třebíče

38. ročník turistického pochodu pořádal KČT Třebíč
19. října 2013

Podzimní Horácko – jak příjemně zní ta dvě slova a přesně v duchu představ, které při jejich vyslovení mám – takové bylo putování po cestách vystlaných spadaným listím a odpoledne dokonce špalírem pestrými barvami a přičinlivým sluncem oděných stromů a keřů.

Do Třebíče jsme jeli autem, horko-těžko hledali parkování, ale nakonec se nám poštěstilo najít místečko nedaleko židovského hřbitova, odkud byl jen kousek na start pochodu v chatě třebíčských turistů Na Babáku.
Přívětivé ranní slunko ozařovalo svah protkaný řadami náhrobků (prý jich je celkem 2 600) – třebíčský hřbitov založený ve druhé polovině 15. století patří mezi největší v ČR.

Nejstarší čitelný náhrobek je datován 1625, pochováno tu je na jedenáct tisíc lidí. Příběh o zachránci hřbitova Bohumíru Pavlíkovi si můžete přečíst ve článku M+M Svatošovi – Třebíč 2010.
Většina pochodníků už byla na trase, když jsme přicházeli k chatě-klubovně, kterou vlastními silami vybudovali třebíčští turisté a jsou na ni právem hrdí.

Ačkoliv nabídka tras byla rozmanitá,

vybrali jsme si podle doušky na konci listiny trasu místy, která jsme dosud neznali. Nejdříve jsme se ale zaregistrovali u rozesmátých děvčat na startu a s obdivem pochválili nápad třebíčských turistů ozdobit při příležitosti kulatých narozenin svého předsedy klubovnu jeho klonem. 🙂

Ten živý a hodně akční předseda Láďa Tomáš zatím radil turistům při výběru trasy:

My jsme zvolili cestu podle vlastního výběru: Třebíč ČTZ – Dobnavka ZTZ – Dobrá Voda ŽTZ – Kožichovice – Klučovská hora – ke skládce – neznačenou cestou Střítež – Třebíč = 24 km

K červené značce jsme šli přes most pod návrším Hrádek, na kterém byla při příležitosti 80. narozenin TGM v roce 1930 vybudovaná Masarykova vyhlídka.

Jistě vás napadne, že bronzový medailon s portrétem prezidenta T. G. Masaryka asi neměl snadný život – ano, odstranili jej Němci, ale byl zachráněn před roztavením a po válce znovu osazen; to státní tajná bezpečnost v padesátých letech zničila reliéf definitivně, replika se objevila až po rekonstrukci objektu v roce 2007.

Značená cesta nás vedla kolem kostela Proměnění Páně – stavba jako klášterní kostel kapucínů byla dokončena roku 1693.

Nechali jsme za sebou město a vstoupili do lesoparku Lísčí (název je odvozen od převažující dřeviny lísky obecné) vybudovaném na konci 19. století na svahu nad pravým břehem řeky Jihlavy.

Podobné scenérie jsme si užívali až na rozcestí Dobnavka, kde jsme zvolili odbočku vpravo po zeleně značené cestě – ta nás vyvedla z údolí do volné krajiny, odkud jsme popatřili na novou část Třebíče,

a po chvíli zase sestoupila do zalesněného údolí říčky Markovky, tam, kde se při jejích březích choulí osada Dobrá Voda. V 19. století tu bývaly lázně se sirnato-železitou vodou, ale dnes už nemůže být o léčebné vodě ani řeči – nezapomeňme, že nedaleko odtud je pozďátecká skládka…

Místní zvláštností je, že domy na jedné straně potoka patří katastrem do Pozďátek, na druhé straně je území Kožichovic.

Kožichovice byly naší zastávkou poté, co jsme prošli dva kilometry žlutě značenou romantickou stezkou kolem Markovky.

Nešli jsme sem náhodou, zajímal nás rodný dům Matyáše Žďárského (1856–1940), zakladatele alpského lyžování.

Na pamětní desce stojí: Matyáš Žďárský, zakladatel alpského lyžování se narodil v tomto domě 1856, pod tím je německý překlad. Deska sem byla instalována v roce 1993, předtím byla tato významná osobnost, která většinu života prožila v Rakousku, u nás zcela opomíjená.

V tomto domě, bývalém mlýně, se narodil Matyáš Žďárský jako osmé dítě v rodině mlynářského pomocníka. Po roce jeho otec zemřel a matka se musela vystěhovat. Usadila se v Třebíči a dokázala zajistit nadanému synovi studium reálky v Jihlavě. V jedenácti letech, před nástupem do gymnázia, utrpěl Matyáš těžké zranění, v němž přišel o levé oko. Přesto se mu podařilo vystudovat a odešel na učitelský ústav v Brně, po absolutoriu učil ve Vídni. Jeho zájmy a schopnosti byly široké, proto se po čase zapsal na výtvarnou akademii v Mnichově a po jejím vystudování absolvoval ještě polytechniku v Curychu.

Když se na konci 19. století usadil na horském statku Habernreith v obci Marktl poblíž Lilienfeldu, nadchl se pro lyže, novou sportovní disciplinu šířící se v té době po Evropě z  domovské Skandinávie. Lyžování považoval za výborný přesunový prostředek ze samot v horách do obcí v údolí. Záhy poznal, že vázání, které vyhovuje krajině v Norsku, je naprosto nevhodné pro strmé alpské svahy. Upravil vázání, přizpůsobil tamním terénním podmínkám a stal se prvním instruktorem lyžování v Rakousku, v roce 1896 sepsal vynikající učebnici alpského lyžování, která pak vyšla v mnoha vydáních.
V roce 1900 založil Matyáš Žďárský Mezinárodní spolek pro alpské lyžování a rok nato zorganizoval první závod ve sjezdu, za pár let i ve slalomu. Byl též vojenským lyžařským instruktorem a záchranářem. V roce 1916 utrpěl při vyprošťování lidí z laviny vážný úraz, ale uzdravil se natolik, aby se mohl po zbytek života věnovat výuce a propagaci lyžování. Až rok před smrtí se uchýlil do pensionu v Sankt Pölten, kde v roce 1940 zemřel.
Proslulost a úcta k jeho osobě byla důvodem pojmenování hory v Antarktidě – Mount Zdarsky, v rakouském Lilienfeldu je muzeum M. Žďárského.

Žlutá značka nás vedla z Kožichovic na svahy 595 metrů vysoké Klučovské hory, na jejímž vrcholu je vysílač, sedmdesátimetrová dominanta viditelná z širého okolí. Následující snímek je vlastně historický, protože první listopadovou sobotu byl několik desítek metrů dlouhý laminátový nástavec se starou analogovou anténou odstraněn.

Televizní vysílání je digitalizováno a původní třicet let stará anténa byla z důvodu bezpečnosti snesena.

Ještě známý snímek, který už v reálu neuvidíte:

Několik následujících obrázků je snad důkazem mého tvrzení v prvním odstavci, podívejte se:

Ve Stříteži u Třebíče mají mezi domy románskou kapličku, pod níž se údajně nacházejí kosti vojáků z napoleonských válek.

Ale do ještě hlubší historie se střítežští občané odvažují – prý se u jejich studny zastavila cestou do nedalekých Kosovic (zaniklá obec) k vladyku Kosovi sama kněžna Libuše, aby napojila svého koně.

A tady je špalír zlatem oděných stromů při cestě do Třebíče:

Při pravé straně silnice ze Slavic do Třebíče je zajímavý smírčí kámen – kříž na něm je jako reliéf, to znamená, že ostatní materiál musel autor odstranit, což je namáhavé. Většinou se tesaly kříže opačně, tedy do hloubky, toto provedení prý je zvláštní.

Ještě jedno pozoruhodně krásné místo na naší trase Třebíčí:

Jedna z pověstí, které se váží k tomuto místu, kde bývalo popraviště, vypráví o kováři, který se vsadil, že přenese obrovský kámen odkudsi kamsi. Ačkoliv byl vyhlášený silák, v tomto bodě se svalil mrtev.

Od roku 1663 tu stojí i Boží muka s bohatě zdobeným podstavcem; v roce 2005 byla opravena a dělají radost těm, kteří nechodí kolem nevšímavě.

V cíli jsme dostali razítko s názvem Klučovská hora do záznamníku Vystup na svůj vrchol a v pokladničce přibyly naše penízky na Bezručovu chatu na Lysé hoře; zajímala nás statistika akce

a naše zážitky z putování ve dvojici mimo značené stezky zase zajímaly pořadatele.

Vypovídali jsme se při konzumaci lahodné grilované klobásy (nevzali jsme si na cestu svačinu, jen ovoce :-)) a, jako téměř pokaždé po návratu z přírody, ovládl nás na několik hodin pocit, že dobro vítězí nad zlem a svět je pěkné místo k žití. 🙂

Obrázky z okolí Třebíče najdete ve článcích M+M Svatošovi – Podzimním Horáckem 2009Podzimním Horáckem 2007;  Oblastí klidu Třebíčsko 2009.
Zvláště ráda mám vzpomínky na říjen 2008 v Třebíči a obrázky z článku M+M Svatošovi – Socha plukovníka Švece.
Úplně jinou tematikou se zabývá Pohádková Třebíč.

Dodatečně přidávám fotografie pomníku Matyáše Žďárského z Lilienfeldu, které mi poslal předseda třebíčských turistů Ing. Láďa Tomáš. První obrázek je z konce listopadu 2013, kdy se u něj členové jejich odboru zastavili během cestování po Rakousku.

Na pomníku je anglický nápis, výrok Arnolda Lunna, přeložený do češtiny zní:
Žďárský nebude nikdy svržen ze své pozice otce sjezdového lyžování. – Arnold Lunn
Arnold Lunn (1888–1974) byl zakladatel mnoha lyžařských klubů ve Velké Británii, organizátor sjezdového a slalomového lyžování, jeho zásluhou byly tyto discipliny uznány FIS (Mezinárodní lyžařskou federací).
Další obrázek je z května 2011 – vidíme na něm druhou stranu pomníku a třebíčské turisty. 🙂

4 odpovědi na “Podzimním Horáckem – krajinou v okolí Třebíče”

  1. Kolikrát já už byl na pochodu v Třebíči – a přesto po přečtení tohoto článku musím konstatovat, že jsem ještě leccos neviděl…

  2. Milí Svatošovi,dík za krásné čtení a nádherné fotky,zase znova jsem si uědomilajjak je můj rodný kraj krásný,fotogenický a zkrátka rodný…

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.

*