Podzimním Horáckem

32. ročník turistického pochodu, který pořádal v sobotu 10.11.2007 KČT Třebíč

Nemohu napsat jiný titulek, i když se tolik podobá názvu jednoho z předchozích příspěvků, protože tento třebíčský pochod se tak oficiálně jmenuje.

Účastníci si mohli vybrat z několika tras – 13, 26, 40 nebo 50 km pro pěší a ještě další trasy pro cykloturisty. My bychom bývali měli zálusk na trasu 26 km, která vedla přes vinařství Sádek – v hospodě tam nabízeli kromě dobrých vín i svatomartinskou husu – ale při počasí, které zuřilo prý nad celou Evropou, by to nebylo záhodno, nýbrž záhovno…

Většina z nás se tedy pod tlakem všemocné přírody rozhodla pro trasu 13 km, která vedla z Třebíče pod Pekelný vrch, dále do Slavic a potom zpět do Třebíče. Tady je obligátní mapka:

Z Jihlavy jsme jeli rychlíkem v 8,37 hodin, v Třebíči na nádraží jsme dostali základní informace.

Šli jsme se přihlásit na start pochodu do klubovny třebíčských turistů. Ti jsou na ni – a právem – hrdí, protože všechny úpravy provedli svépomocí a jenom ten, kdo něco podobného dělal, dokáže ocenit jejich výdrž a nadšení pro věc.

Čekali na nás vlídní pořadatelé, horký čaj a koláčky – to všechno v krásně vyhřáté klubovně, kterou jsme museli zakrátko opustit a vydat se napospas živlům.

Z klubovny jsme šli po modré TZ přes město až k autobusovému nádraží, tam jsme přešli na zelenou TZ, která vede Libušiným údolím (pod neblaze proslulým mostem sebevrahů) a dále pod Pekelný vrch. Na úvodní mapce je zpočátku zelená, pak žlutá TZ, ale to není správně, asi před rokem byla značka změněna ze žluté na zelenou, aby byla vytvořená ucelená trasa až pod Mastník. 

S počasím to nebylo tak špatné, chvílemi pršelo, chvílemi sněžilo, vítr byl stálý. V lese bylo (jako obvykle) krásně.

Na polních cestách byly místy „polní podmínky“, ale jak my turisté říkáváme – překážky jsou, aby se překonávaly (to je jasné)!

Pod Pekelným vrchem jsme opustili oficiální značení a drželi jsme se vlastních značek třebíčských turistů – sněhuláčků malovaných pro tuto příležitost. Že by pořadatelé měli předem se sv.Petrem domluvené plnění „bobříka vytrvalosti“ v nevlídných sněhových přeháňkách? My jsme ale beze ztrát na životech došli do civilizace. Slavice nám nabídly jistotu a solidnost řádné moravské obce – na návsi kaple,

před ní kamenně stojící odhodlaná žena, která kolemjdoucím sděluje, že:

Co po otcích jsme zdědili si zachovati chcem; svých otců svaté mohyly a pro sebe tu zem!

Tady ji máte:

Tak, a teď nás ve Slavicích čekal jeden z nejhezčích dnešních zážitků na trase.

Vysvětlivky: ty bílé skvrnky na obrázku kaple i na obrázku neméně významné lokality slavické nejsou kazy, jsou to poletující sněhové vločky.

V hospodě je vždycky dobře, při dnešním počasí obzvláště. Prozíraví pořadatelé udělali průběžnou kontrolu pochodníků v lokále. Předkládané dobroty nás utěšily a posílily. Po opuštění azylového domu se nám zdálo všechno hezčí, zvláště, když jsme cestou potkali tuhle prostou a jemnou krásu:

A tam kousek za kopcem už je Třebíč, která nám nabídla mimo jiné i tuhle zajímavost:

Myslím, že to jsou sakury, popletly si roční doby. Inu, nelze se divit, i jiné věci v dnešním světě nejsou podle zákonitostí…Před cílem naší cesty jsme vystoupali na skalnatý ostroh nad řekou Jihlavou, abychom pohlédli na město.

Kdo by chtěl něco vědět o historické Třebíči, jejíž památky jsou na seznamu UNESCO (bazilika sv.Prokopa a židovské město), lehce se dopídí informací na webu i jinde. Moje dnešní povídání je pouze o pěší turistice, odborný výklad nechávám odborníkům. Já jen jdu, koukám kolem sebe, mám radost ze života a žasnu nad krásou věcí. I ve městě se dá potkat něco takového:

Aby té romantiky ale nebylo příliš, vrátíme se z výšin na zem – zdrávi došli do cíle, za odměnu jsme dostali hezký diplom, vlídně nás přivítali, naservírovali nám horký čaj a klobásku opečenou na rožni, popovídali jsme si o radostech a strastech cesty a o půl čtvrté už jsme seděli ve vlaku k Jihlavě a těšili se domů. Na posledním obrázku vám ukážu, jak nápaditě třebíčští turisté zdraví všechny účastníky na zahradě u své klubovny, možná je to tip i pro vás:

Závěr: na vnímavého pěšího turistu číhá všude něco hezkého, počasí nehraje podstatnou roli. Stejného názoru bylo 146 účastníků pochodu Podzimním Horáckem.