Králíky – Hora Matky Boží – Ladek Zdrój

Turistický zájezd Rychlebské hory a Polsko ve dnech 24. 9. –28. 9. 2016
Připravila Iva Svobodová z KČT Tesla Jihlava
První den, sobota 24. září 2016

Cestou z Jihlavy přes Havlíčkův Brod, Svitavy, až skoro k hranicím jsme pospávali, takže na náměstí v Králíkách jsme z autobusu vystoupili svěží a naladění vyšlápnout si na nedalekou Horu Matky Boží, poznat během asi devítikilometrového okruhu okolí kláštera a pak pokračovat z Králík přes Polsko do Javorníku, kde Iva Svobodová zajistila v hotelu Taverna ubytování a stravování pro následujících pět dní. V roce 2014 jsme strávili několik dní v Králíkách na zimním srazu turistů, proto jsme se těšili, že město a jeho okolí poznáme aspoň krátce v jiném ročním období. Tehdy jsem uvedla poměrně dost informací a obrázků z tohoto kraje, proto jen stručně:
Králíky mají asi 4 tisíce obyvatel a turisty kromě přírody a okolních hor láká i nepřehlédnutelný Klášter na asi dva kilometry vzdáleném kopci nad městečkem.

Na náměstí je směrovník s pečlivě provedenými informačními tabulkami, takže jsme lehce našli směr vycházky po žlutě značené cestě k Hoře Matky Boží, k poutnímu areálu s klášterem vybudovanému na začátku 18. století. O jeho vznik se postaral místní rodák Tobiáš Jan Becker (1649–1710), katolický kněz, později královéhradecký biskup. Na 770 metrů vysokém holém kopci nad městem, odkud je nádherný rozhled do okolí, vyrostl kolem mariánské studny poutní kostel Nanebevzetí Panny Marie, klášter s rozsáhlou zahradou, kaple Svatých schodů i poutní dům – k tomuto místu navštěvovanému tisíci věřících byla zřízena cesta z města lemovaná lipami a kapličkami křížové cesty stojícími střídavě na pravé a levé straně aleje.
Stejně jako tisíce poutníků před námi, prošli jsme barokní bránou se sochami i my a vydali se vzrostlou alejí na Horu Matky Boží.

Výhledy s každým výškovým metrem odkrývající větší část masivu Králického Sněžníku, Hanušovické vrchoviny a města, ze kterého jsme stoupali vzhůru, rozehřály nejen těla, ale i duše pochodníků.

Z vrcholové plošiny byl dechberoucí výhled:

Neměli jsme čas na prohlídku ambitů ani kaple Svatých schodů, nahlédli jsme jen do kostela Nanebevzetí Panny Marie, který je přístupný bez průvodce, a na Nádvoří poutníků se studnou a kaplí Svatých schodů.

Když tento článek píšu, vím už, že při dalším zájezdu, který jsme na konci října podnikli pod vedením Milana Marka, byla prohlídka poutního areálu i místního muzea internace na programu. V klášteře působil řád servitů (Řád služebníků Mariiných), později redemptoristů (Kongregace Nejsvětějšího Vykupitele – pečují o poutní místa), v padesátých letech tu však byli internováni řeholníci a kněží – tuto dobu přibližuje expozice, která nenechá chladným snad nikoho, kdo do muzea vstoupí.
V letech 1960–1990 zřídila charita v klášteře domov pro řeholnice – na nedalekém hřbitově v Dolní Hedeči je hřbitov, kam je pochovávali.

Naše cesta vedla o pár set metrů dál, téměř na úpatí Jeřábu (1 003 m n. m.), k rozhledně Val (788 m n. m.), která nám z vyhlídkové plošiny ve 22 metrech nad zemí, ke které jsme vystoupali po 106 schodech, dneska štědře nabídla výhledy na okolní horská panoramata.

Vrátili jsme se na křižovatku, odkud jsme se vydali na zeleně vyznačený okruh, kterým se vrátíme do Králík.
Podívejte se na mapku:

I cestou sestupující po zalesněném kopci jsme se zastavovali u pozůstatků z dob někdejší poutnické slávy.

Ve 14 hodin jsme odjížděli směrem k polským hranicím a dříve než jsme dosáhli cíle dnešní cesty, zastavili jsme se v lázních Ladek Zdrój, od nichž je do Javorníka přes hřeben Rychlebských hor jen pár kilometrů, ale silnice z polské strany je pro autobusy bohužel zavřená.
Ladek Zdrój, česky Landek (≈ 7 tisíc obyvatel), jedny z nejstarších evropských lázní, se proslavily termálními prameny, které se k léčbě využívají od nepaměti – první písemná zmínka je z roku 1241 – a to, že byly během tatarského tažení zničeny – tedy před tímto datem zcela jistě existovaly. Město je obklopené horami – leží na svazích Rychlebských hor (v Polsku jim říkají Zlaté hory), Králický Sněžník je nedaleko.

Při naší návštěvě jsme z parkoviště zvolili do lázní cestu modřínovou alejí vysázenou v 18. století jako promenáda mezi lázeňskými domy Jerzy a Wojciech. Po průchodu parkem jsme uviděli květinovou plochu a fontánu – ocitli jsme se v centru historických lázní s mnoha korzujícími lidmi.

Budova byla pod názvem Marienbad postavena koncem 18. století podle vzoru tureckých lázní, dnešní procedury využívají k léčbě horkou minerální vodu (28–32 °C) a rašelinu.

První poschodí elegantní budovy lázní je volně přístupné, vodu lze ochutnat a procházet se po galerii – pobyt v místech prosycených párou z horké minerálky a okořeněný třepotavými tóny houslí hudebníka ukrytého za sloupem, kde na každém kroku zní ozvěna někdejší přítomnosti významných návštěvníků honosné lázeňské rezidence, byl velmi příjemný…

Lázeňský areál je sice trochu ohlodaný zubem času, přesto díky skvělé poloze a prostředí stále hezký a živý – stejně tak i město, které jsme jen rychle procházeli.

V 16:45 jsme odjížděli, do Javorníka jsme přijeli z polské strany od Paczkówa.
Ubytování i strava skvělé!

Jestli se vše povede jako při zájezdu do Bílých a Malých Karpat, který také organizovala Iva, máme se opravdu nač těšit!
Zítra nás čeká návštěva zámku Jánský Vrch a putování po hřebeni Rychlebských hor.