41. ročník byl zařazen do seriálu oslav 100. výročí založení republiky a 130. výročí vzniku Klubu českých turistů a konal se jako memoriál kolínských turistů, na které jejich přátelé rádi vzpomínají
16. prosince 2017
Ten pochod už trvá 40 let a my jsme se ho teprve dneska poprvé zúčastnili! Předcházela ho velmi dobrá pověst, kterou teď můžeme i my potvrdit. Z připravených pěti tras jsme si vybrali okruh jen 12 km dlouhý, protože před odjezdem domů jsme chtěli aspoň krátce nahlédnout do historického centra Kolína.
Všechna razítka a přihlášky jsme v tom návalu zájemců o účast na pochodu zvládli, dostali od pořadatelů popis trasy a mapku, smlsli pár kousků vánočního cukroví a vydali se podle propozic po žluté značce směrem k naučné stezce Polepy.
Počasí bylo turisticky přívětivé, stejně tak konverzace s našimi dvěma spolupochodníky – trasa vedla pro nás zcela neznámou krajinou, takže jsme se radovali z každého nového výhledu i poznatku. 🙂
17 km dlouhá Polepka, aneb Chotouchovský potok, se v Kolíně vlévá do Labe – pár metrů před lávkou, k níž jsme přišli, je přepad, který při vysokém stavu vody nazývají Polepský vodopád.
V Polepech žije asi 630 obyvatel a při hledání informací o obci jsem se dočetla, že se tu velmi pravděpodobně (či možná v blízkém Kolíně) narodil roku 1535 Jakub Krčín z Jelčan.
Co je ale zcela jisté, že se tu v čísle 27 narodil a žil vítěz Velké pardubické z roku 1927 Josef Charous – pamětní deska na domě sděluje kolemjdoucím:
Zde se narodil a žil a dne 8. dubna 1943 dotrpěl v koncentračním táboře v Osvětimi Josef Charous, major jezdectva čsl. armády, ruský legionář a mezinárodní jezdecký závodník.
Jen 2 kilometry vzdálená je vesnice Pašinka (≈ 340 obyvatel) – na velké tabuli v jejím centru jsme získali informace nejen o historii, ale také o zdejších slavných obyvatelích: od konce 19. století zde žili členové rodu Radimských, z nichž vzešel významný impresionistický malíř Václav Radimský (1867–1946). S jeho dílem jsme se důkladně seznámili v létě 2014 v Jihlavě, když OGV pořádala jeho rozsáhlou výstavu, o umělcově mistrovství jsme se znovu přesvědčili letos na podzim při návštěvě Jízdárny Pražského hradu, kde se konala výstava Světlo v obraze – v téměř šesti stovkách obrazů 78 českých impresionistů se rozhodně neztratily obrazy Václava Radimského.
Život rodiny Radimských se v roce 1885 spojil v Pašince s gotickou tvrzí z roku 1400, k níž byl později přistavěn zámeček – když ji Václavův otec a strýc koupili, opravili ji, zmodernizovali interiéry a usadili se tu. (JUDr. Václav Radimský byl poslancem Českého zemského sněmu a v letech 1867–68 starostou Kolína.)
Malíř Václav Radimský žil od roku 1889 ve Francii, přátelil se s Monetem, Cézannem, Zdenkou Braunerovou – jeho díla dosáhla ve značné konkurenci skvělých malířů vysokého uznání, takže bývá označován jako významný představitel českého a francouzského impresionismu přelomu 19. a 1. poloviny 20. století. Po roce 1918 se usadil v Pašince, kde žil až do své smrti. Na rodovou usedlost často zajížděl i jeho mladší bratr Vladimír (1880–1977), významný diplomat. V roce 1950 byl zámeček zestátněn, v 90. letech jej restituenti prodali, dnes tam sídlí jakási obchodní společnost.
V hospodě u Vildy bylo přecpáno, ale kontrolní razítko jsme přece jen do vandrovního listu dostali – pak už podle popisu okruhem zpět ke Kolínu. Těch pár kilometrů po asfaltu rychle uběhlo a stáli jsme před budovou Gymnázia, kde se nedala přehlédnout socha T. G. Masaryka.
Na desce před sochou byl poměrně rozsáhlý, zajímavý text, který přesně uvádím:
Autor sochy akademický sochař Jaroslav Hruška z Prahy.
28. 10. 1929 pomník odhalen.
Za války Němci odstraněn a socha roztavena.
1946 akademický sochař Jaroslav Hruška zhotovil kopii sochy TGM.
28. 10. 1947 pomník znovu odhalen.
1958 za totalitního režimu socha stržena, kolínskými občany zachráněna před zničením a uschována.
1968 postaven pilíř, k osazení sochy nedošlo.
1971 vládnoucí strana rozhodla sochu zničit. Technické služby města Kolín však sochu odvezly do depozitáře v Nelahozevsi, kde ji správce ukryl.
1989, listopad, z podnětu ČSS v Kolíně zahájeno pátrání po soše TGM, socha objevena,
12. 1. 1990 předána městu Kolín.
Na náklad města pomník obnoven na původním místě podle projektu P. B. Neumanna.
26. 10. 1990 pomník odhalen.
Napojili jsme se na žluté turistické značení a plynule došli do cíle, který pořadatelé umístili do restaurace U Červených na Královské cestě.
Napsat, že v lokále panoval čilý ruch, bylo by zavádějící – narváno je správné slovo – všechno ale běželo čiperným tempem, takže během chvíle jsme prošli cílem, obdrželi účastnické listy a razítka do záznamníků, vzápětí našli místo u stolu a byli rychle obslouženi dobrým jídlem. Prostě pohoda!
Slosování 100+130 proběhlo, aniž zaznělo některé z našich jmen. 🙂
Nastal čas porozhlédnout se po městě – blízko centra je poměrně velký park, jemuž od devadesátých let minulého století dominuje socha J. A. Komenského – park nese jeho jméno. Komenského socha byla odhalena roku 1974 a instalována před gymnáziem (místo stržené sochy TGM), nyní je v parku vedle Obchodní akademie.
Nedaleko byl v roce 2013 při příležitosti 100. výročí narození Anastáze Opaska umístěn pomník, jehož autorem je akademický sochař Stanislav Hanzík. (Socha Karla Hašlera na Starých zámeckých schodech v Praze je také dílem prof. Hanzíka.)
Na kamenném soklu je zlatem vyvedeno curriculum vitae, uvádím text v plném znění:
Jan Nepomuk Anastáz Opasek
Narodil se 20. dubna 1913 ve Vídni.
V Kolíně nad Labem žil v letech 1919 až 1932.
Po maturitě na kolínském reálném gymnáziu vstoupil do břevnovské benediktinské komunity.
Řádová studia absolvoval v letech 1933 až 1938 v Praze a v Římě. Po kněžském svěcení r. 1938 byl jmenován konventuálním převorem. Roku 1947 byl zvolen členy konventu opatem.
V září 1949 byl zatčen a následující rok odsouzen za velezradu na doživotí.
V roce 1960 byl amnestován a poté pracoval v dělnických profesích. V prosinci 1968 odešel do zahraničí, roku 1969 promoval na Lateránské univerzitě v Římě.
V roce 1972 inicioval vznik sdružení Opus bonum.
Úplně rehabilitován byl až roku 1990.
Tehdy se vrátil zpět do Břevnova a obnovil komunitu benediktinů. V roce milénia kláštera (1993) povýšil Svatý otec Jan Pavel II. opatství na arciopatství a Opaska jmenoval arciopatem.
Zemřel 24. srpna 1999 při návštěvě kláštera v bavorském Rohru. Pochován je na břevnovském hřbitově.
Na Karlově náměstí zaujme každého příchozího krásná pseudorenesanční radnice, která je výsledkem přestavby z konce 80. let 19. století podle návrhu architekta Jana Vejrycha.
Fresky na průčelí namaloval Adolf Liebscher, ze štítu hlídá město socha rytíře Rollanda (z r.1899) od Viléma Amorta.
Neopomněli jsme ani stavby církevní – velmi hezký prostor vznikl kdysi u kapucínského kláštera – u kamenné kašny bylo na počest poutníků, kteří sem přicházeli až z Chrudimi, postaveno sousoší sv. Jana Nepomuckého a sv. Barbory.
Zcela mimořádný je ale chrám sv. Bartoloměje – právem je nazýván gotickým skvostem a byl vyhlášen národní kulturní památkou. Začal se stavět ve 2. polovině 13. století, hned po založení města Přemyslem Otakarem II. Chrám postihlo během staletí několik požárů, následovaly přestavby (jednu řídil Petr Parléř), utrpěl i za leteckého náletu – od roku 1963 tu permanentně probíhají restaurátorské práce. Pro stavbu kostela bylo vybráno nejvýše položené místo u někdejších městských hradeb, nedaleko náměstí. Kolín se úspěšně rozrůstal (nyní má ≈ 31 000 obyvatel) a zástavba v historickém centru se přiblížila až těsně k chrámu. I proto je těžké, skoro nemožné, udělat z úzkých okolních uliček snímek, který by zachytil celý kostel i s věžemi 66 metrů vysokými.
Prohlédli jsme si krátce interiér – z množství uměleckých památek zmíním jen křížovou cestu, kterou z dubového dřeva vyřezal František Bílek.
Na plácku před katedrálou jsme potkali milé známé – shledání po dlouhé době bylo tou poslední radostnou tečkou za dnešním dnem… 🙂