Zřícenina hradu Rokštejn a pozůstatky Hrádku u Přímělkova
Tradiční vycházka na konci roku připravovaná Ivou Svobodovou z KČT Tesla Jihlava
27. prosince 2017
V Bransouzích, kam jsme z Jihlavy dojeli vlakem, nás Iva přivítala a upřesnila program dne, který pojala jako společensko-vycházkový. Všech 51 zúčastněných turistů přesně vědělo, co může očekávat – asi nikdo z nich tu nebyl poprvé – v období mezi svátky lidé rádi vyrážejí ve společnosti přátel na nenáročné putování přírodou a tato tradiční akce je přesně toho formátu.
Navržená trasa procházela těmito body:
Bransouze – Dolní Smrčné MTZ – Rokštejn ZTZ – Trojmostí – Hrádek – Přímělkov ČTZ – Bítovčice ≈ 12 km (+ 2 km po Jihlavě) 🙂
Nad krajinou beze sněhu ležela mlha, noční mráz vykouzlil ledové ozdoby na keřích a zbylých suchých kytkách – z údolí kolem řeky Jihlavy jsme stoupali do zalesněných kopců svírajících údolí řeky Brtničky, tam, kde ve 13. století, ukryt v lesích a obtížně přístupný, byl postaven na skalní vyvýšenině hrad Rokštejn.
V polovině 14. století byl hrad, chráněný okolními skalnatými útesy, přestavěn na velkolepé feudální sídlo s palácem o dvou patrech a hranolovou věží 17 metrů vysokou. Na přelomu 14. a 15. století se stal Rokštejn a okolní panství majetkem Valdštejnů (odtud vyrazili Zdeněk a Jindřich z Valdštejna roku 1402 na přepad Jihlavy /neúspěšný/), ale za husitských válek byl značně poškozen. Valdštejnové proto přenesli své sídlo do Brtnice a pobořený Rokštejn postupně zpustl.
Ve 2. polovině minulého století vznikl nápad zatopit údolí Brtničky přehradou (naštěstí nebyl realizován), a proto začal archeologický průzkum, který vedl jihlavský rodák prof. Zdeněk Měřínský († 2016 v nedaleké Panské Lhotě). Významný archeolog a historik zasvětil jako vysokoškolský pedagog Masarykovy univerzity několik generací posluchačů archeologie do základů praktické stránky oboru – po mnohaletém výzkumu hradu Rokštejna se dá říci, že místo je nejlépe prozkoumanou zříceninou v České republice.
Z Rokštejna jsme se vydali do Přímělkova krásným údolím říčky Brtnice, která tudy směřuje k soutoku s Jihlavou.
Hned pod zříceninou hradu vede cesta kolem Havlínova mlýna, který však roku 1990 vyhořel – nejdřív tu bývala papírna, na začátku minulého století (1908) byla budova přestavěna na mlýn.
Nedaleko ústí Brtničky do Jihlavy je železniční most se třemi oblouky, kterému se lidově říká Trojmostí – přešli jsme lávku a vydali se na ostroh nad údolím.
Dříve zalesněná stráň byla před časem vykácena a znovu osázena – ze skály je nádherná vyhlídka na obě říční údolí – k výstupu na hřeben jsme dokonce mohli použít někdejší upravenou kamenitou stezku.
Ten výstup jsme ale podnikli i proto, že jsme chtěli na vlastní oči spatřit Hrádek, teď už skoro neznatelné zbytky tvrze, která v této málo přístupné končině vznikla na majetku pánů z Rokštejna někdy ve 2. polovině 13. století.
Když se na konci 14. století stal Hrádek součástí majetku rodu Valdštejnů, byl už pustý. V polovině 15. století vybudovali Valdštejnové uprostřed nedaleké vsi Přímělkov tvrz novou, ta však později sloužila hospodářským účelům – budova se zachovala.
V letech 1957–1960 proběhl na Hrádku archeologický výzkum.
Polní cestou a pak po silničce jsme došli za ochutnávání vánočního cukroví a ostřejších podpůrných doušků do Přímělkova.
V Přímělkově také býval mlýn, ale v polovině 20. století při rekonstrukci byla odstraněna všechna zařízení a zbyl pouze jez o výšce 145 cm.
Odkud jsme pokračovali po cyklostezce kolem řeky Jihlavy do cíle v Bítovčicích.
Na začátku Bítovčic, v části zvané Rozseč, nelze přehlédnout Vilémovský mlýn, za našeho mládí zvaný „vařečkárna“ – ve štítě má letopočet 1369, podle ověřených pramenů pochází však písemná zmínka o mlýnu v těchto místech na levém břehu Jihlavy z roku 1620.
V roce 1930 budovu už nefungujícího mlýna přestavěli na továrnu vyrábějící kartónový papír – součástí bylo i vodní dílo pro pohon transmise a výrobu elektřiny. Roku 1945 byla nemovitost znárodněna a zřízena zde pila (vyráběly se tu i zmíněné vařečky 🙂 ) – během této doby nebylo vodní dílo udržováno a nakonec jej z velké části rozebrali do šrotu. V roce 1990 byl objekt v restituci ve velmi špatném stavu vrácen. Během rekonstrukce vznikla malá vodní elektrárna s využitím části zbylého původního zařízení a doplněná o moderní prvky pro automatický chod.
Minulých deset článků zveřejněných o této akci na našem webu možná stojí pro zajímavost za shrnutí:
Zimní vycházka okolím Jihlavy 2016,
Předsilvestrovské putování Vysočinou 2015,
Předsilvestrovský výstup na vrch U sv. Antonína 2014,
Putování ke kapli sv. Antonína na Rounku 2013,
Zimní putování na Horu Svatého Antonína 2012,
Dolní Smrčné – Bítovčice 2011,
Třešť a okolí 2010,
Dobronín – Rytířsko 2009,
Havlíčkův Brod a okolí 2008,
Vánoční vycházka 27. 12. 2007.