Turisté nejen z Jihlavska prožili příjemný zimní den
20. ledna 2018
Lednová akce, kterou pořádá KČT Čeřínek Jihlava, má být skromnější obdobou letního hvězdicového výstupu na Čeřínek – turistické chaty, které byly na začátku minulého století vystavěny členy našeho odboru nedaleko lesnatého vrcholu Čeřínku, jsou doposud tmelícím prvkem turistů z Jihlavska s okolní Vysočinou. Výšlapy k chatám měly už od doby jejich vzniku (1913, 1923) dobrou tradici, kterou se od obnovení samostatného KČT na začátku devadesátých let snažíme oživovat.
Většina jihlavských turistů odjížděla v 9:25 do Kostelce – ráno byl jasný den s -5°C, cestou nás dokonce provázelo sluníčko. V Kostelci před nádražím přivítal shromážděné předseda odboru, pak se ujal slova Mirek, aby jako pořadatel nastínil program.
Letošní významný „osmičkový“ rok připomněl Mirek zúčastněným turistům netradičně – loni vypěstoval obří slunečnici a její semínka teď v papírových sáčcích rozdal těm, kteří by si je chtěli zasadit a slavná výročí zviditelnit velkými žlutými květy, jejichž semena potom rádi zkonzumují ptáci. 🙂
Mirek řekl: „Oslavme společně 100 let existence republiky, 130 let trvání Klubu českých turistů a k těmto velkým výročím přidávám, že letos v lednu je to právě 10 let, co je předsedou našeho odboru Jirka Veselý – na všechno jmenované i vzájemně na sebe vzpomeňme si při pohledu na kvetoucí slunečnice!“
Zájem o semena slunečnic byl velký!
Bývá zvykem pořídit hromadnou fotografii na rozcestí Cejle – Čeřínek – i dnes k tomu slunečné počasí přímo vybízelo.
Jen pět kilometrů je dlouhý výstup od nádraží na plošinu před chatami na Čeřínku – tempo bylo vycházkové a pohoda průzračná.
Plameny ohýnku hořely jasně, vítr je nijak neohrožoval, takže opékání klobásků bylo radostné a chuť nevýslovná.
Celkem se průběžně dostavilo na kus řeči a novoroční přípitek u plápolajícího očistného ohýnku 140 pochodníků, kteří si většinou na závěr šli posedět do restaurace chaty. Těšilo nás, že jsme se mohli pozdravit a popovídat si nejen s turisty z jihlavských odborů Tesla, Bedřichov a Čeřínek, ale i z Telče, Třebíče, Havlíčkova Brodu, Žďáru nad Sázavou, Golčova Jeníkova, Českých Budějovic, Brna, Střelic, Pelhřimova…
Kolem poledne začal tiše padat sníh – idylka byla dokonalá…
Některé turisty, kteří dosud nebyli na vrcholku Čeřínku, vzdáleném asi 500 metrů od loučky u turistických chat, doprovodil na vrcholovou kótu Mirek a zavedl je taky na široširý výhled do kraje – nejlepší možnost skýtá horní hrana sjezdovky.
Já jsem zatím s radostí vyprávěla o turistické historii mého milovaného Čeřínku těm, kteří chtěli se zájmem naslouchat, naše děvčata udržovala oheň… 🙂
V dobře zásobené restauraci byla jako vždycky hitem pečená či uzená vepřová žebra, specialita tohoto podniku, nálada tradičně vstřícná a pospolitá.
Od vedení odboru Čeřínek dostal každý účastník pamětní list.
Až jsme měli jistotu, že už se u ohně neobjeví žádný nový pochodník, zašli jsme s Ájou a Týnkou do chaty na jídlo a slovní zhodnocení akce – nespěchali jsme a v restauraci, kde už odpoledne nebylo tak přeplněno, si s děvčaty popovídali o všem, co je zajímalo. Odjezd vlaku v 16:47 z Kostelce nám dal dost času na skotačení cestou dolů.
Čtenáři, kteří postrádají konkrétní informace o turistické historii Čeřínku, mohou je nalézt ve článku Osmý zimní výstup na Čeřínek 2017, kde jsou i odkazy na všechny minulé lednové akce.