Město Aš s rozhlednou Háj a putování k Trojstátí

Nejzápadnější část naší republiky
Pátý den jsme si splnili dávné přání
Středa 4. července 2018

Hlavním turistickým lákadlem výletu byla návštěva měst a Hranice v Ašském výběžku a vycházka po Naučné stezce k Trojstátí územím ze tří stran obklopeným Německem, které až do devadesátých let 20. století nebylo přístupné veřejnosti.

Po příjezdu do Aše nás překvapilo, kolik tamních domů je s péčí opraveno, ale i jak mnoho jich ještě na rekonstrukci čeká. Věděli jsme, že kdysi bohaté město prožilo v první polovině minulého století vzestup hospodářský i politický a naprostý úpadek po 2. světové válce, kdy mu byla k tíži jeho poloha u západní hranice v blízkosti „železné opony“.

už při příchodu do města je vidět, že domy i vozovky byly nedávno opravené; www.svatosi.cz

Tržní osada byla v těchto místech založena už v 11. nebo 12. století, řád německých rytířů získal zdejší panství v roce 1270, kolem roku 1400 ovládli Ašsko na příštích 550 let Zedtwitzové. Koncem 18. století se z Aše stalo průmyslové centrum – napříště tu žilo více než 6 000 tkalců. Obrovský požár v roce 1814 zničil město i s radnicí a zámek, podlehla i většina tkalcoven – koncem 19. století bylo vše opraveno a Aš se svými 13 000 obyvateli (!) byla povýšena na město.

prohlídka centra města Aš a výstup na rozhlednu Háj – 4. 7. 2018

Koncem 30. let minulého století přebrali moc na Ašsku nacisté, po válce a vystěhování Němců klesl počet obyvatel o více než polovinu. Po roce 1989 skončila textilní éra Aše, na začátku našeho století začaly opravy starých zdevastovaných budov a nová stavební etapa města.

z mnoha ašských továrních komínů zůstal zachovaný ve středu města jediný – od bývalé barvírny látek
žulová kašna se třemi bronzovými lipany zdobí od roku 2004 Poštovní náměstí

Název města vznikl z německého slova pro rybu lipana (die Äsche) – tři stříbrní lipani jsou znakem města Aš (německy Asch).

budova městského úřadu Aš
unikátní zbrojnice postavená v roce 1930 podle projektu architekta Emila Röslera sloužila hasičskému sboru do roku 2006, pak začala rekonstrukce, během níž tu vznikly výstavní prostory, sály a muzeum

Vzhledem k výše uvedenému „životopisu“ města nepřekvapím sdělením, že v Aši je málo zachovaných historických památek, zato množství soch a významné muzeum. My, kteří kdekoliv na našem území se zalíbením pohlížíme na kamenné kříže, smírčí kameny a boží muka, víme, že jejich centrální evidence je doménou ašského muzea, v němž jsou vedeny i záznamy a přehled o všech hraničních a mezních kamenech.

historické budovy na Goethově náměstí – básníkova socha na podstavci uprostřed kamenné kašny je ústředním bodem náměstí; vlevo na vyvýšenině stával evangelický kostel Nejsvětější Trojice

Reliéfy na podstavci sochy Johanna Wolfganga von Goethe (1749–1832) odhalené v roce 1932 ke stému výročí úmrtí velkého učence a básníka, odkazují na některá z jeho děl a uvádějí letopočty zastávek Goethových v Aši.

fotografie je udělaná proti slunci, ale snad poslouží jako ukázka druhé, panelové části náměstí

V sedmdesátých letech 20. století byly téměř všechny historické domy na hlavním náměstí strženy (včetně tzv. ašského špalíčku) a místo nich postaveny panelové domy, v současnosti už zase dosáhl počet ašských obyvatel čísla 13 000.

pietní vzpomínkové místo na návrší poblíž Goethova náměstí, kde od roku 1750 stával evangelický kostel Nejsvětější Trojice – v roce 1960 podlehl zničujícímu požáru

Evangelický kostel Nejsvětější Trojice, postavený kolem roku 1750, byl nejstarší a nejcennější ašskou památkou. V roce 1958 začaly práce na jeho obnově, před ukončením oprav v lednu 1960 explodoval vyhřívací agregát a kostel vyhořel. Jeho zbytky pak musely být odstraněny, někdejší obvod kostela byl zvýrazněn nízkou zídkou, uprostřed postaven kříž a před ním umístěna kamenná skulptura otevřené knihy – tak vznikl památník bývalého evangelického kostela.

Kdysi býval na tomto návrší hřbitov a park, na jehož čestném místě postavili v roce 1883 dva metry vysokou sochu německého náboženského myslitele Martina Luthera (1483–1546), ulitou v umělecké slévárně v Norimberku, socha i okolí byly v minulých letech opraveny.

jediná socha Martina Luthera v České republice – byla odhalena roku 1883 k 400. výročí narození náboženského reformátora a zakladatele protestantismu
kamenný most byl postaven roku 1724 při rozšiřování evangelického hřbitova, sloužil jako překlenutí příkopu mezi starým a novým hřbitovem, délka mostu je necelých 10 metrů, šířka 4,6 m, celková výška 6,5 m
elegantní mostní oblouk má rozpětí 3,25 m, výšku 3,2 m

Most už slouží jen pro potěchu oka – poté, co kostel vyhořel, byl okolní hřbitov zrušen a most přestal být funkční.

Ve městě je římskokatolický kostel sv. Mikuláše, jehož 48 metrů vysoká věž je skvělým orientačním bodem:

kostel sv. Mikuláše byl postavený ve 2. polovině 19. století podle plánů stavitele Karla Wiedermanna z Františkových Lázní na místě starší stavby

Místní lidé prý říkají „kdo nebyl na Háji, nebyl na Ašsku“ – nejen proto jsme se však vydali na impozantní kamennou rozhlednu asi jeden kilometr od města. Auto jsme odložili na parkovišti u nového sportovního areálu a po chvíli došli do cíle.

nový sportovní areál vybudovaný v roce 2010 pod rozhlednou na vrchu Háj
34 metrů vysoká rozhledna Háj postavená na začátku 20. století podle návrhu architekta Wilhelma Kreise
Háj (758 m n. m.) je nejvyšší vrch české části pahorkatiny Smrčiny
základna čtyřpatrové rozhledny má čtvercový půdorys o rozměru 6,7 x 6,7 m, na vyhlídkovou plošinu vede 122 schodů
výhled na hraniční hory, dole turistická chata vystavěná v roce 1884 – vyhořela roku 2009, prý se počítá s její obnovou
na obrázku je kamenná helmice nejmohutnější vyhlídkové stavby u nás, nejzápadněji položené rozhledny Háj u Aše
před pěti lety byla dokončena celková rekonstrukce objektu
při otevření byla rozhledna pojmenována po říšském kancléři Ottovi von Bismarckovi – jeho jméno nesla do vzniku republiky v roce 1918 – nadále se oficiálně nazývá Rozhledna Háj u Aše; bronzový reliéf Bismarckův vydržel na stěně rozhledny až do roku 1946
na skalce u rozhledny byl v roce 1905 umístěn památník Friedrichu Schillerovi (1759–1805), z něhož zůstala zachovaná jen kamenná deska, reliéf s podobou básníkovou se během minulého století ztratil, proto studenti UMPRUM v Českém Krumlově vytvořili v roce 2014 jeho kopii
pohledem z „Milostné cesty Bad Elster – Aš“ se s výjimečnou kamennou rozhlednou loučíme

Ještě jedno město s historií sahající do 14. století leží v nejzápadnějším výběžku naší republiky – jsou to Hranice (≈ 2 000 obyvatel), asi 10 km severozápadně od Aše (o jejich existenci jsem do návštěvy bohužel neměla ani ponětí 🙁 ). Původní název Roßbach (Koňský potok) vznikl podle potoka protékajícího obcí. V 19. století ovládl zdejší život tak vyspělý textilní průmysl, že prý dokonce předstihl i výrobu v Aši. Tento stav však trval jen do roku 1840, kdy občané hraničtí zamítli, aby plánovaná silnice z Chebu do Plavna vedla přes jejich městečko – absence dopravního spojení byla příčinou postupného konce zdejší textilní výroby.
Jedno prvenství přece jen Hranice mají – 18. dubna 1945 byly první obcí, do níž při osvobozování republiky vstoupila americká armáda.

My jsme se ale v městečku moc nezdržovali, měli jsme v plánu zajít na tzv. Trojstátí, kde se stýkají hranice Česka, Saska a Bavorska. Rozcestník v Hranicích nás nasměroval na červenou turistickou značku.

rozcestník na Masarykově náměstí v centru města Hranice – vydáme se po červeně značené trase na Trojmezí

Trojmezí je nejstarší osada regionu, pravděpodobně osídlená už ve 12. století – na osmi menších samotách žilo mezi válkami asi 1000 lidí, po odsunu Němců se oblast téměř úplně vylidnila, bývalé statky byly srovnány se zemí, zato tu vyrostla rota Pohraniční stráže – začínala tu „železná opona“ a až do devadesátých let minulého století byl občanům vstup zakázán.

po „signálce“ na Trojstátí a stejnou cestou zpět 4. 7. 2018
zdejší cesty byly celou druhou polovinu minulého století vyhrazené pouze vojsku, nyní dobře slouží pěšákům i cyklistům, podle směrovek vidíme, že trasa bude v souhrnu měřit 10 km
část informační tabule – cestou je jich několik, všechny s velmi zajímavými texty; na obrázku je překročení státní hranice americkou armádou, vpravo „železná opona“ v Trojmezí
tady, poblíž soutoku Bystřiny a Rokytnice, stávaly v místech dnešní louky statky někdejší osady Císařský Hamr; při návštěvě si uvědomujeme, že kvůli systému hraničního pásma tu vznikla příroda, která jinde nemá obdoby

Říčka Rokytnice pramení jižně od města Hranice, teče k Trojmezí, kde přibírá Luční potok, pak Bystřinu – celkem na našem území pobude jen tak dlouho, nežli překoná úsek 34 km dlouhý, pak vstoupí do Německa a stane se přítokem Sály. Ve výše jmenovaných tocích stále žijí (jako v jedné z posledních lokalit v ČR) perlorodky říční. Na infotabuli jsem se dočetla, že se dožívají 50 let a dosahují velikosti 10 – 12 cm a že jejich lastury byly využívané v pletařském průmyslu. Kvůli perlorodkám a jiným vzácným živočichům a rostlinám bylo území vyhlášené Národní přírodní památkou.

v těchto místech, kudy vedla tzv. Železná cesta, stávala osada Císařský Hamr (Kaiserhammer), část Trojmezí – v 50. letech 20. století byly domy srovnány se zemí

Obyvatelé se živili zemědělstvím, pastevectvím, tkaním látek a těžbou rud, které tavili v hamrech, z fylitu, získaném v okolních lomech, vyráběli chodníky, mostky a zídky, které tu jsou stále k vidění.

u tohoto kamenného mostku a smírčího kříže bývala křižovatka cest do Hranic, Trojstátí a Prexu (Německo)
osada u říčky Rokytnice mívala devět domů, byl tu hostinec, zdejší hamr fungoval od roku 1555, v okolí se v 16. století dobývala železná ruda, v 19. století byl postaven mlýn
studánka Trojmezná ve výšce 552 m n. m. – tady stávala kovárna a vedle obytný dům – studna, v současnosti 2 m hluboká, byla až do odsunu zdejších německých obyvatel hlavním zdrojem vody, zbytky domu jsou dosud patrné

Nejzápadnější končiny České republiky byly původně (asi od 6. století) osídleny Slovany. Z těchto důvodů byla ke studánce po jejich způsobu umístěna socha boha Peruna, vládce hromu, blesku, kamenů a úrody, a vysazeny duby.

lokalita zvaná Trojstátí – je vidět, že místo už není opuštěné

Podívejme se na podrobnou mapu:

na mapě je vidět, že úzký pruh českého území je vklíněn do německého
starší turistický směrovník vzbuzuje dojem, že jsme se ocitli na nejzápadnějším bodě České republiky – ten ovšem na Trojstátí není!

Nejzápadnější bod naší vlasti však není daleko, leží níže, v katastru obce Krásná u Aše, tam, kde dříve býval Újezd.

Ašský výběžek – je vyznačeno Trojstátí a „nejzápadnější bod ČR“

Je víc než pravděpodobné, že tam naše noha bohužel nikdy nevkročí, proto si vychutnáme radost ze zdejšího místa, jen asi o dva metry méně západního… 🙂

Trojstátí, kde se setkávají státní hranice České republiky a Spolkové republiky Německo se zemskými hranicemi Svobodného státu Sasko a Svobodného státu Bavorsko; společné státní hranice s Německem mají délku 811 km
odlehlé a krásné místo v (téměř 🙂 ) nejzápadnější končině ČR, bod Trojstátí není určen, leží v Mlýnském potoce mezi historickými kameny
výjimečnou lokalitu připomínají hraniční kameny z roku 1844, které nesou značení České republiky, Deutschland Bayern, Deutschland Sachsen
na informační ceduli je zachycen první hraniční kámen v ČR s označením 1/1, byl sem umístěn roku 1844
tajuplná krajina v místě Trojstátí má svou pohnutou historii
těmito místy kolem říčky Rokytnice vedla už od 12. století kupecká stezka, po 2. světové válce tu vzniklo přísně střežené hraniční pásmo, na konci 20. století se sem začal opatrně vracet život; www.svatosi.cz

Neobvyklé zážitky získané v této krásné a tiché krajině jsme si znovu vychutnali při zpáteční cestě – místo má svou charakteristickou náladu a rozhodně se tudy nedá procházet bezmyšlenkovitě, každý strom a zákrut potoka má staletou historii, která poutníka zahrnuje otázkami…

Pro odlehčení jsme zajeli na špacír a pizzu do Františkových Lázní, večer v Dolním Rychnově u Sokolova ukázal tachometr 146 km, krokoměr 19 km.

Zítra se těšíme do Bečova, Lokte a na rozhledny Krásno a Krudum.

Dosud jsme navštívili:
První den: Sokolov,
Druhý den: Rozhledna Cibulka, Rotavské varhany, Hartenberg, Šindelová, Kraslice,
Třetí den: Ostrov, Jáchymov, Kyselka,
Čtvrtý den: Františkovy Lázně i blízký Soos, ale nejdříve Chlum Svaté Maří.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.

*