PostHeaderIcon Bečov nad Teplou a relikviář sv. Maura, rozhledny Krásno a Krudum,

ale také obnovená středověká Dlouhá stoka a archeology zpřístupněný kostel sv. Mikuláše na úpatí bájného Krudumu, nakonec krátká návštěva v městečku Loket.
Šestý den plný objevů.
Čtvrtek 5. července 2018

Do Bečova nad Teplou, kam jsme jeli kvůli jedinečným historickým památkám, jsme se ze Sokolova, resp. Dolního Rychnova, kde jsme byli ubytovaní, vydali po silnici č. 210 vedoucí převážně členitou zalesněnou krajinou lemovanou skalními výchozy na okolních kopcích a potoky při jejich patě, na několika místech s připomínkami bývalé důlní činnosti, a také existencí památníku zaniklého královského horního města. Kopce Slavkovského lesa byly nalezištěm mnoha druhů přírodních rud a lidé je už od 13. století těžili a zpracovávali – u silnice je upoutávka na bývalý cínový důl Jeroným, který se zachoval v původní podobě a od roku 2008 je prohlášen národní kulturní památkou. Asi jeden kilometr východně, na křižovatce silnic 210 a 208, je památník zaniklého města Litrbachy, po válce přejmenovaného na Čistá (německy Lauterbach-Stadt), z něhož zůstala jen pamětní deska a text na informační tabuli.

dozvídáme se o existenci královského horního města Litrbachy; www.svatosi.cz

informační text o historii zaniklého města – kolem je jen les a nic nepřipomíná kdysi živé město

Odtud jsme po silnici 208 jeli do Krásna a pak nás lesní klikatá a velmi členitá úzká asfaltka zavedla na hlavní silnici, po níž jsme dojeli na okraj města Bečova.

prohlídli jsme si město a pak navštívili hrad a zámek Bečov 5. 7. 2018

Bečov nad Teplou je historické město (necelých 1000 obyvatel) pod hradem, který vyrůstal během 14. – 16. století na ostrožně nad křižovatkou zemských cest, snad tu bývala i celnice. Nejstarší částí hradu je okrouhlá věž o průměru 11 metrů, vystavěná zřejmě už ve 12. století. Během třicetileté války hrad značně zchátral, byl opravován a v 18. století vystavěn vedle něj barokní zámek a terasová zahrada. Na začátku 19. století zakoupil celý hradozámecký areál a panství Friedrich August Beaufort-Spontin – členové belgického rodu tu pobývali do konce 2. světové války.

národní kulturní památka hrad a zámek Bečov – nalezneme tu architekturu gotickou, renesanční, barokní i klasicistní

zámek byl s městečkem spojen zděným mostem s osmi hranolovými pilíři, v pozadí na skalnatém návrší nad náměstím je kostel sv. Jiří, vystavěný v 18. století na základech dřívějšího gotického kostela

okrouhlá věž a hrad Bečov s renesančním Pluhovským palácem vystavěným v 1. polovině 16. století, kdy majitelé panství měli velké příjmy z okolních cínových dolů

barokní zámek Bečov, na jehož pozdějších úpravách se podílel architekt Josef Zítek

Zakoupili jsme si prohlídky nazvané „Zámecké interiéry“ a „Relikviář sv. Maura“.

dříve než jsme vstoupili do zámeckých interiérů, popsala nám průvodkyně před maketou areálu dějiny bečovského hradu a zámku, přiblížila stavební vývoj jednotlivých historických objektů a zmínila osudy jejich majitelů

v interiérech představujících bydlení aristokratů v 18. a 19. století jsou vzácné gobelíny z celé Evropy

od roku 2017 je vystaven diadém Eleonory Beaufort-Spontin – základním materiálem je zlato potažené silnou vrstvou stříbra a osázené 540 kusy výbrusů diamantů, diadém byl klenotnicky zpracován ve 2. polovině 19. století

majitel bečovského panství Alfred Beaufort-Spontin zakoupil roku 1838 relikviář svatého Maura, v současné době nejcennější románskou klenotnickou památku v ČR, svou umělecko-historickou hodnotou a zpracováním srovnatelnou s korunovačními klenoty českých králů

zahradami jsme prošli na most, odkud nás průvodkyně dovedla na prohlídku expozice, v níž jsme se seznámili s historií zdejšího unikátního pokladu a vyslechli napínavý příběh o objevení relikviáře v roce 1985

seznámili jsme se s procesem restaurování a závěrem navštívili trezorovou místnost, kde jsme mohli na vlastní oči vidět mimořádnou zlatnickou památku

půdorys relikviáře má rozměry 140 x 42 cm, výška je 65 cm, restaurování trvalo 11 let, od roku 2002 je možné relikviář sv. Maura obdivovat v expozici bečovského zámku

Fotografovat se vzácná středověká památka nesměla, proto jsem použila fotografii z plakátu a pro dokreslení uvedu čísla, výmluvně hovořící o výjimečnosti zlatnického díla.

Relikviář sv. Maura v číslech:
Relikviář se skládá ze 3000 jednotlivých částí.
Na čelech jsou sošky Krista a sv. Maura, na bocích sošky 12 apoštolů a 12 kruhových reliéfů.
Jako součást filigránových prvků bylo použito 68 gemů (drahé kameny s řezanými motivy jsou datované mezi 1. stol př. n. l. až 2. stol. n. l.).
Na relikviáři je celkem 115 emailových destiček, dalších 7 odlišných emailových destiček patrně z jiné dílny, 12 emailových svatozáří za apoštoly, 4 emailové sloupky a 7 emailových cviklů, na nichž jsou starozákonní výjevy.
Zlatníci použili 7 typů barev emailu.
Další použité zlatnické techniky: ražené části z mědi, filigrány, braun-firnis, nielo.
Původně dílo drželo cca 800 měděných hřebů.

Relikviář sv. Maura byl zhotoven v letech 1225–1230 na zakázku benediktinského opatství ve Florennes v jižní Belgii. Byly v něm uloženy údajné ostatky čtyř svatých – ostatky z celého těla kromě hlavy sv. Maura, lebka sv. Timoteje, článek jednoho z prstů sv. Jana Křtitele a blíže neurčený rozsah ostatků sv. Apolináře. Opatství získalo tyto ostatky již krátce po svém založení v 11. století.

V roce 1838 zakoupil vévoda Alfréd de Beaufort za 2500 franků značně poničený relikviář a nechal ho za 3000 franků opravit. V roce 1945 musel tehdejší majitel z rodu Beaufort-Spontin opustit republiku, a proto ukryl relikviář pod podlahou hradní kaple v Bečově nad Teplou, kde poklad zůstal až do roku 1985, kdy jej po rok trvajícím pátrání našel tým kriminalistů. Během devadesátých let minulého století zachraňovali poničený relikviář restaurátoři, kteří si museli osvojit dávno zapomenuté technologické postupy středověkých zlatníků.

střed městečka Bečova nad Teplou

Zážitek z Bečova jsme si potřebovali utřídit někde v přírodě, proto dalším bodem byl výstup na rozhlednu Krásenský vrch připomínající svým neobvyklým tvarem malou Babylonskou věž – v roce 2011 ji dokonce čtenáři iDNES zvolili nejkrásnější rozhlednou Česka!

Kousek od městečka Krásno jsme se po žlutě značené turistické cestě vydali na Krásenský vrch (777 m n. m.) a hned na začátku cesty se ocitli u Dlouhé stoky, významné technické památky vybudované v 16. století ve Slavkovském lese v souvislosti s důlní činností. Jedinečné dílo sloužilo k dopravování vody, a později i dřeva, do báňských provozů v okolí Horního Slavkova a Krásna ze vzdálených kynžvartských lesů – voda z rašelinišť byla kanálem 24 km dlouhým vedena do Slavkovského potoka. Dlouhá stoka vytéká z Kladského rybníka – kanál budovaný 6 let a dokončený roku 1536 je široký nejméně dva metry, během času vzniklo tehdy na vodním toku 13 stavidel a 35 mostů.

Socialistické hospodaření po 2. světové válce zcela zničilo koryto historického vodního díla, ale úsilím mnoha zúčastněných byla po roce 2000 celá trasa obnovena a je funkční, v roce 2003 byla Dlouhá stoka zapsaná do seznamu kulturních památek.

opravené vodní dílo Dlouhá stoka protéká kolem Krásenského vrchu

Podívejme se na situaci na mapě:

rozhledna na Krásenském vrchu a část trasy Dlouhé stoky – 5. 7. 2018

25 metrů vysoká věž se spirálovitým schodištěm po vnějším obvodu byla uprostřed Slavkovského lesa otevřena v roce 1934

na vrchol rozhledny vede 120 schodů, keramické tabulky s vyobrazením a popisem, umístěné po obvodu vyhlídkového ochozu, usnadňují výhled do krajiny

rozhledna se začala stavět v době hospodářské krize s úmyslem dát práci zdejším nezaměstnaným

při otevření v roce 1934 dostala rozhledna název po Adolfu Hitlerovi; zde výhled na Horní Slavkov

rozhledna atypického tvaru je u základny široká 11 metrů, zatímco na vrcholu jen 2,5 metru, nedaleko kdysi stávala chata s restaurací, po jejím zániku teď slouží turistům nové odpočívadlo s přístřeškem

Z Krásna jsme jeli do Horního Slavkova, tam zahnuli vlevo na silničku, kudy vedla i cyklotrasa č. 2017 a dojeli do Třídomí, kde jsme nechali pežotka v lůně Slavkovského lesa odpočívat.

cykloznačení u zaniklé vesnice Třídomí

Hlavním cílem v této lokalitě byla návštěva rozhledny Krudum (český název Chrudim se nepoužívá), která nás lákala nejen svým neobvyklým názvem – jako bonus jsme však v lese, kde nebylo živáčka, natrefili dvě významné památky, pro nás naprosté novum.

po ŽTZ ke zbytkům kostela sv. Mikuláše a k památníku přísahy, pak po ŽTZ výstup na vrch Krudum k rozhledně, zpět po ZTZ na Třídomí – 5. 7. 2018

U bývalé hájenky jsme se napojili na žlutě značenou turistickou trasu a šli po úpatí bájné hory Krudum tichými liduprázdnými lesy – přesně tudy vedla bývalá Solná stezka, po níž putovalo zboží z Bavorska do Prahy, zdejší úsek procházel okolními zaniklými vesnicemi: z Hruškové (nedaleko Sokolova) do Třídomí a Nadlesí, pak přes Dvory k Lokti a dále ku Praze. Historická cesta je doložena ve zprávě papeže Klimenta VI. v roce 1352.

cesta po úpatí hory Krudum – ve středověku tudy vedla Solná stezka, po třicetileté válce začala ztrácet na významu

Nežli jsme na úpatí kopce zabočili k výstupu na vrcholovou plošinu, poslechli jsme upozornění na směrovníku, že nedaleko odtud je Památník vojenské přísahy – zašli jsme si tedy maličko a rozhodně nelitovali!

Památník vojenské přísahy pod Krudumem

Památník postavili českoslovenští vojáci v roce 1947 v tehdejším vojenském újezdě Prameny v místech, kde se tehdy prováděla armádní přísaha. Vznikl na počest místních padlých příslušníků obrany státu během událostí těsně před zabráním Sudet Německem. Nový režim, který záhy přišel k moci, neměl však zájem o zveřejňování jména prezidenta Beneše, proto zde slavnostní slib zazněl pouze jednou a pak pomník roky chátral, teprve před několika lety prošel rekonstrukcí.

text na památníku přísahy

Nápis na pomníku:
Na tomto místě, v den narozenin presidenta republiky Dr. Ed. Beneše, složili vojáci náhradní zálohy slavnostní přísahu na historický prapor slavné divize gen. Svobody. Po staletích zazněl v těchto místech poprvé český válečný chorál Kdož jste boží bojovníci a čsl. Státní hymna. Na památku přísahy a k poctě padlých hraničářů z r. 1938 postavili vojáci osvobozené republiky. – 28.V. léta Páně 1947.

Na stejné lesní planině, jen o kousek dál, jsme na žulovém návrší uviděli zbytky kostela sv. Mikuláše, které po mnoha staletích znovu spatřily na začátku našeho tisíciletí světlo boží.

zbytky středověkého kostela sv. Mikuláše vykopali archeologové teprve před několika lety na zalesněné vyvýšenině v blízkosti křižovatky starých cest

pohled do presbytáře kostela sv. Mikuláše, jehož historie sahá do 13. století

Pozdně románský kostel s gotickými prvky byl vystavěn zřejmě ve 13. století z žulových kvádrů na křižovatce cest k vesnicím, dnes již zaniklým. V okolí kostela, na úpatí hory Krudum, se těžila železná ruda, ale i cín a zřejmě i drahé kameny. Při archeologickém průzkumu byly nalezeny odvodňovací kanály, neznámá důlní díla, propady starých štol. Kostel zanikl asi kolem roku 1500, ale nálezy mincí v této lokalitě potvrzují, že stezka se stále používala. Zříceniny kostela postupně pohltil les, ale báje a pověsti o něm a pokladech, které se pod ním i blízkým tajemným Krudumem skrývají, žily stále.

portál kostela sv. Mikuláše, v průhledu nová rozhledna Krudum

O Krudumu se říkalo, že má zelenou hlavu (les), stříbrné srdce (stříbrná ruda, též ametysty) a zlatou patu (v bažinách na úpatí se rýžovalo zlato).

Vrátili jsme se na odbočku, po níž jsme stoupali na vrcholovou plošinu 838 metrů vysokého kopce Krudum, na němž byla v roce 2008 zpřístupněna nová rozhledna.

50 metrů vysokou rozhlednu Krudum postavil Český telekomunikační úřad ve spolupráci s okolními městy, na vyhlídkovou plošinu ve výšce 29, 5 metru vede 150 schodů

Současná rozhledna je už druhá v pořadí – v roce 1932 zde byla otevřena 20 metrů vysoká kamenná rozhledna, jejíž stavbu inicioval Andreas Kempf, významná osobnost Karlovarského regionu. Kempfova věž byla slavná a navštěvovaná, ale po odsunu původního obyvatelstva pustla a postupně se rozpadla na hromadu kamení.

bývalá Kempfova rozhledna na Krudumu a informace o jejím iniciátorovi

z ochozu rozhledny je kruhový výhled na Slavkovský les, Krušné hory a Doupovské hory

výstup na kopec a rozhlednu Krudum je slušný turistický výkon; foto Míla Bradová

výhled z rozhledny na zbytky kostela sv. Mikuláše na úpatí Krudumu

pro návrat na Třídomí jsme zvolili od rozhledny zeleně značenou turistickou trasu vedoucí po svahu kopce

svažitá cesta byla lemovaná množstvím atraktivních květin

vzrostlé náprstníky zářily do dálky

Domů do Sokolova jsme se vraceli kolem Lokte – no nezastavte se aspoň na krátké nakouknutí do starobylého města, zvláště když je tak krásný podvečer!

gotický hrad Loket na kamenném ostrohu nad řekou Ohří

Ohře z mostu T. G. Masaryka v Lokti lemovaném kopci Slavkovského lesa

Podívejme se na mapku, abychom se přesvědčili, jak řeka Ohře obtéká ve tvaru lokte ostroh, na kterém vznikly hrad a město stejného názvu:

centrum města Loket je památkovou rezervací

středověký hrad Loket a malebné městečko ze tří stran obklopené řekou Ohří, na začátku 14. století tu několikrát pobýval i císař a král Karel IV.

sloup Nejsvětější Trojice uprostřed náměstí; v Lokti žije asi 3 000 obyvatel

V roce 2006 jsme se zúčastnili Posledního puchýře, který pořádali turisté ze Sokolova, a při té příležitosti jsme zdejší několikadenní pobyt využili k prohlídkám okolních měst a putování po zajímavých turistických trasách – hrad a městečko Loket k nim patřily, proto jsme dnešní podvečer brali jen jako připomenutí tehdejší návštěvy.

centrum města Loket v listopadu 2006

podvečerní letní idyla na náměstí v Lokti

radnice v raně barokním slohu byla dokončena v roce 1696

na fotografii z podzimu 2006 je socha Johanna Wolfganga Goetha z roku 1932; Goethe často navštěvoval Loket – oslavil tu ve společnosti paní von Levetzow a jejích dcer své 74. narozeniny

O Ulrice von Levetzow (1804–1899), pozdní lásce básníkově, se dočtete ve článku z roku 2017 – tehdy jsme navštívili Třebívlice, kde žila na svém panství a kde je i pochovaná.

z hradního ostrohu vyfotil Mirek na podzim 2006 kopce Slavkovského lesa v okolí města Loket

starý hrad Loket, který má ve svém rodném listě zapsané 12. století, začal podřimovat, večer se nachýlil, den končil; www.svatosi.cz

Z Lokte to bylo jen kousek na dálnici a bleskem jsme byli v Sokolově, tachometr ukázal 76 km, krokoměr 15 km – tak malý výkon a tolik zážitků!

Zítra se chystáme do kláštera v Teplé a na turistiku také jistě zbude čas. 🙂

Dosud jsme navštívili:
První den: Sokolov,
Druhý den: Rozhledna Cibulka, Rotavské varhany, Hartenberg, Šindelová, Kraslice,
Třetí den: Ostrov, Jáchymov, Kyselka,
Čtvrtý den: Františkovy Lázně i blízký Soos, ale nejdříve Chlum Svaté Maří,
Pátý den: Město Aš s rozhlednou Háj a putování k Trojstátí.

Vložit komentář

*

Archivy
Počítadlo

TOPlist