S KČT Tesla Jihlava po stopách dálkového etapového pochodu Krajem pětilisté růže
22. – 25. června 2020
Po Fritschově turistické stezce vzniklé na začátku 30. let minulého století na romantickou zříceninu hradu Dívčí Kámen
Druhý den, úterý 23. 6. 2020
Liduprázdnými ulicemi Českého Krumlova jsme se ubírali před sedmou hodinou ranní na nádraží, odkud nás vlak odvážel do Boršova nad Vltavou, městečka nedaleko jižního okraje Českých Budějovic. Už tato cesta byla zážitkem – jihočeská příroda se koupala v letním slunci, které před chvílí nastoupilo na dlouhou denní směnu, vše bylo mladé, čisté a plné očekávání…
V Boršově nebylo možné, dříve než jsme se vydali po Fritschově stezce kolem Vltavy, nenavštívit Zahradu Hlaholici, která nás, stejně jako známá turistická trasa, uhranula při návštěvě v roce 2018.
Zahrada byla na místě černé skládky dokončena v roce 2017, vévodí jí netypické mohutné trůny s nápisy v hlaholici, po celém parku jsou, většinou zabudované v trávníku, betonové desky, na nichž najdete písmena hlaholice a dnešní ekvivalenty, takže si návštěvník může převést do prastarého slovanského písma třeba svoje jméno (i když zub času podporován počasím neúnavně opracovává obě verze). 🙂
Vytvořením unikátní zahrady připomněli nápadití Jihočeši, že už je to 1150 let, co na Velkou Moravu přinesli toto první slovanské písmo věrozvěstové Cyril a Metoděj. Písmo mělo ve své době obrovský význam, renesance se hlaholice dočkala po založení pražského benediktinského kláštera Na Slovanech Karlem IV. – zdejší chorvatští mniši ji používali v liturgii.
Podívejte se na plánek naší cesty:
Červeně značená, 18 km dlouhá stezka, která vede z Boršova do Zlaté Koruny, má úctyhodné stáří – turisté ji dokončili v roce 1935 a nazvali po tehdejším předsedovi KČST v Českých Budějovicích Ing. Emanuelu Fritschovi (1874–1956). Ing. Fritsch, vrchní technický rada ČSD, se zasloužil o záchranu hradu Helfenburk a výstavbu a značení stezek v Novohradských horách, sám byl též výkonným značkařem. Velmi důležité bylo jeho angažmá při záchraně stavebních památek na Koněspřežné dráze.
(První veřejná železnice na evropském kontinentě, vybudovaná v roce 1825, vedla z Českých Budějovic do Lince /provozována do roku 1872/. Éra koněspřežných drah trvala jen do poloviny 19. století – byly nahrazeny parostrojní železnicí.)
Fritschova stezka, místy vytesaná ve skalách vysoko nad řekou, nabízela kalendářově krásné obrázky, ale ani o nečekaně dobrodružné momenty nebyla nouze – po nedávných vydatných deštích se v některých úsecích blízko Vltavy vytvořily tak dlouhé a hluboké neprůchodné louže, které jsme museli zdaleka a obtížně obcházet – turista však musí být vždy připraven. 🙂
V pořádku, ale se zdržením jsme dorazili do hlavního cíle cesty: hrad Dívčí Kámen na skále nad soutokem Křemžského potoka a Vltavy jsme navštívili už několikrát a pokaždé nám poskytl nové zážitky. Historie Dívčího Kamene a fotografie z místa jsou ve článku z roku 2013.
V dnešním článku se zaměřím na Dívčí skálu, skvěle viditelnou z hradního ostrohu: Tento impozantní výtvor přírody je hlavní součástí zdejší přírodní rezervace o ploše 50 ha. Téměř kolmá stěna z granulitové žuly je asi 70 metrů vysoká a pouze 20 metrů široká.
Na skále rostou borovice, prý už od doby svého rozšíření po skončení doby ledové, též vzácné druhy lišejníků, kapradinka, tařice, zvonky, lýkovec i lilie zlatohlávek, jak je uvedeno na informační desce.
Dnešní pobyt v jihočeské přírodě prošpikované historií a zakotvením vstoupil do své druhé poloviny – po žlutě značené stezce jsme se příjemnou vycházkou vydali do Holubova, ale ještě předtím zašli k Hamru Dívčí Kámen.
Následující obrázek je poslední z těch, které nafotila Iva Svobodová a laskavě mi je poskytla pro zveřejnění, za další fotografie děkuji Františku Janečkovi.
Krátce po 15. hodině jsme odjeli z Holubova autobusem, doma v Krumlově zbyl čas právě jen na kávu a „polidštění“, protože jsme přijali pozvání k návštěvě zahrady našich přátel Lenky a Reného. Ťapkali jsme přes celé město do nové okrajové čtvrti, kde jsme zažili krásný, přátelský večer s opékáním špekáčků a výborným Lenčiným borščem.
Poslední úsek z dnešního 22ti kilometrového přídělu jsme absolvovali v magicky nasvíceném centru Českého Krumlova – vzhledem k dosud ne zcela překonané koronavirové krizi bylo v ulicích minimum lidí, takže město, které je v běžných časech obětí své proslulosti, volně oddechovalo a my jsme v klidu spřádali plány na zítřejší návštěvu Zlaté Koruny a výstup na Kleť.
