Brtnice a okolí

Vánoční vycházku pořádal KČT, odbor Tesla Jihlava
Úterý 28. prosince 2021

Epidemiologická situace se přestala zhoršovat, zdravotnická opatření se zmírnila, a tak turisté s chutí začali organizovat vycházky – oblíbená vánoční, kterou léta pořádá Iva Svobodová, přišla vhod řadě lidí – i já jsem ukončila pobyt na severu Moravy v Oldřichovicích, abych se „teslácké“ akce mohla zúčastnit.
V Jihlavě nastoupilo v 8 hodin do linkového autobusu 42 turistů a po necelé hodince už nás Iva přivítala na náměstí v Brtnici. Text navržené trasy jsme všichni obdrželi, proto před rozchodem celá skupina podstoupila dokumentační fotografování pro kroniku odboru a vzpomínky některých turistických pošetilců. 🙂

Účastníci vánoční vycházky pořádané KČT, odborem Tesla Jihlava. Foto František Janeček.
Pořadatelka Iva Svobodová situovala letošní vycházku do Brtnice a blízkého okolí. Foto F. Janeček.

Po modře značené turistické trase jsme se vydali směrem k táborové základně Hájenka Černé lesy, která už léta patří Domu dětí a mládeže v Jihlavě, a pokračovali na rozcestí U sv. Trojice. Počasí nám nepopřávalo výhledů, byla mlha a bezvětří, teplota asi -3°C, takže pohoda, vhodná pro společenskou konverzaci se souputníky, což je vlastně jeden z důvodů setkání.
Poutní kaplička z roku 1867 je nejen oblíbené odpočinkové místo, ale každoročně sem v červnu o slavnosti Nejsvětější Trojice, které je zasvěcena, přicházejí procesí a pod širým nebem je sloužena mše svatá.
Teď v zimě jsme využili jen nedaleký stůl pro servírování vánočního cukroví a novoročního přípitku. Členka odboru Čeřínek Marie Hažmuková se v těchto dnech ve zdraví dožila 81. narozenin, upekla vynikající věnečky a za naše gratulace se odměnila výbornou slivovicí. Je jasné, že nálada ve společnosti se výrazně pozvedla. 🙂

U poutní kapličky sv. Trojice jsme se zastavili a vzájemně si popřáli zdraví i turistické úspěchy. Foto Iva Svobodová.
Bělostně prostřený stůl s dobrotami. Foto Iva.

Jako každé podobné místo na Vysočině, má i tato kaplička v lesích mezi Brtnicí a obcí Radonín svou historii. Prý ji nechala vybudovat brtnická kněžna Elsa z vděčnosti za uzdravení dědice panství Ferdinanda Collalta.
Toho prý uzdravil lesník Franz z hájovny Černé lesy vodou z nedalekého pramene, která už jemu samotnému předtím pomohla při léčbě střelného zranění od pytláků. Kněžna pak po úspěchu léčby pramen pojmenovala Ferdinandovy proudy, dnes má název Dubová studánka (Karel Holub: Studánky a prameny v okrese Jihlava, díl II. z roku 2006).

Od sv. Trojice jsme se vydali neznačenou cestou po silničce do obce Rychlov, která je částí Kněžic a do Brtnice jsou odtud po proudu řeky Brtničky asi 4 kilometry.
Obec s několika chalupami, na návsi zvonička, všude klid.

Náves v Rychlově. Foto Iva.

Z návsi na severním svahu Víseckého vrchu (606 m n. m.) jsme sešli dolů, obešli Rychlovský rybník, jeden z několika, kterými na své pouti protéká řeka Brtnička  – na její hladině se slušivě zrcadlily obnažené kolemrostoucí křoviny.

Říčka Brtnice je ozdobou celé oblasti. Foto Iva.

Řeka, které lidé v jejím kraji říkají přátelsky Brtnička, pramení u obce Lesná, na své 30 km dlouhé pouti napájí řadu rybníků a u Přímělkova pod hradem Rokštejnem se zprava vlévá do Jihlavy.
Věřím, že ti, kteří znají průběh toku Brtničky, teď ocení báseň, jejímž autorem je Karel Holub:

V rybnících na Třebíčsku bere jiskru
a jako dračice k městu se žene
zdravena ze Šimaňáku
bělostnými křídly labutí

Kašle na balvany
značkované  vodními skorci
neboť užuž chce být ve stínu
hrdého brtnického zámku
a protáhnout se před ním v nejplnější kráse

Krasavče koukej volá koketně 
Kdo je tu hezčí ???

Ale místní si pamatují její povodňové hýření
a upjatou do betonového korzetu
pod mosty s čepicemi Lipartových soch
ji ostražitě vyprovázejí na konec obce
k provozům kůže vydělávající
které jí tolikrát ublížily

Však v lukách pod Výrovou skálou
už její veselé srdce neví o ničem
Rozezpívává se sprškami vod
v balvanech  nasypaných z vozů Pána Boha
do úzkého kaňonu
tu a tam přepásaného lávkami o dvou kmenech

Vějíře pérovníku pod Doubkovým mlýnem
nezkrotný živel chladí bezvýsledně
neboť říčka je trvale přihlášená
do soutěže o Miss Vysočina a na konkurenci nedbá

Zamává rozbořenému sídlu lapků
– rokštejnským zdím –
a s písničkou se řítí do stínu totemů a dýmu z ohýnků
kde  trampové pod širáky
loudí na kytarách.

Ale u Přímělkova přece jen zjihne a ztichne
a dlouze se zavlní
Pochopila asi
že už jí léta nic jiného nezbývá
než vzdát se své starší a klidnější sestře
Jihlavě

Dnešní den ve společnosti přátel splňoval všechny náležitosti skvělé turistické akce. Foto Libuše Bohatá.
Tuto část Vysočiny charakterizují aleje, prastaré stromy a kříže ukrývající lidské osudy. Foto L. Bohatá.

Za Rychlovským rybníkem začíná překrásná lipová alej, která vede až k brtnickému hřbitovu.

Lipová alej u Brtnice. Foto Věra Veselá.

Městský hřbitov v Brtnici je rozdělen na dvě různě staré části, označované dnes jako dolní a horní hřbitov. Dolní hřbitov s barokní kaplí sv. Floriána byl zřízen v 17. století, nedostatek hrobových míst si pak v polovině 19. století vyžádal rozšíření a tato část se označuje jako horní hřbitov.
Na dolním hřbitově jsou pochovaní rodiče evropsky významného architekta Josefa Hoffmanna (1870–1956), matka Leopoldina a otec Josef, který zastával 36 let úřad brtnického starosty.

Dolní hřbitov – hrob rodičů architekta Josefa Hoffmanna, zdejšího rodáka. Foto Iva.

Shodně řešené kamenné náhrobky manželů Hoffmannových navrhl pro své rodiče v letech 1903 a 1906 architekt Josef Hoffmann, působící v Rakousku. Monumentální náhrobky se zábradlím a svítilnami jsou příkladem stylu vídeňské moderny. Jejich restaurování provedl před několika lety akademický sochař Otakar Marcin.

Nelze nezajít k zámku, vzletně přezdívanému moravské Hradčany. V parku na zámeckém vrchu jsme se nechali okouzlit obrovským šlechtickým sídlem – hustá mlha vytvořila atmosféru, která dovolila mysli vklouznout do minulosti. Prohlídku zámku, který snad po ukončení majetkových sporů konečně čekají lepší časy, lze uskutečnit jen v letních měsících.

Park se siluetou brtnického zámku. Foto L. Bohatá.

Na místě brtnického zámku původně stával gotický hrad, který začal na konci husitských válek stavět Zdeněk z Valdštejna. Prvotní rodové sídlo pánů z Valdštejna bylo na hradě Rokštejně, po jeho dobytí a vypálení posádkou z Jihlavy i husitským vojskem si vystavěli nový hrad nad křižovatkou obchodních cest při říčce Brtnici.
První písemná zmínka o Brtnici pochází z roku 1234, ale je velmi pravděpodobné, že ves byla založena už ve 12. století.
Až do Bílé hory patřilo toto panství Valdštejnům, kteří majetky soustavně zvelebovali. V průběhu druhé poloviny 16. století celé sídlo výrazně rozšířili a přestavěli na renesanční rezidenci odpovídající významu brtnické větve valdštejnského rodu.
Po porážce stavovského  povstání byl Zdeněk Brtnický z Valdštejna zatčen a uvězněn na Špilberku, kde roku 1623 zemřel. Veškerý majetek rodu byl zabaven a zkonfiskované brtnické panství získal od císaře Ferdinanda II. jako náhradu za vojenské služby císařský plukovník Rombaldo, hrabě de Collalto et San Salvatore z Itálie. Tak se na Brtnici dostal druhý a zároveň poslední šlechtický rod v historii – Collaltové zde sídlili až do roku 1945, kdy byl jejich majetek zestátněn.

Collaltové přinesli do Brtnice nejen novou vlnu stavebního ruchu, ale i rekatolizaci – vybudovali v městečku klášter pro mnichy řádu sv. Františka z Pauly – ten byl ale v roce 1784 za vlády Josefa II. zrušen a budova sloužila zámeckému velkostatku. Dnes je upravena na byty.
Zámek byl barokně přestavěn, dnešní podobu dostal při stavebních úpravách na konci 18. století, zámecký park v anglickém stylu byl založen v roce 1817.

Vracíme se do středu městečka Brtnice. Foto Iva.
Centrum Brtnice v zimě. Foto Iva.

Domy ve starobylém centru Brtnice jsou opravené – bezpochyby zraky všech příchozích se stočí k rodnému domu architekta Hoffmanna, který byl v roce 2003 restaurován do podoby, kterou mu při přestavbě na letní byt vtiskl po smrti rodičů v roce 1910 Josef Hoffmann. Dům, jehož původ spadá do roku 1500, je v současnosti společným pracovištěm Moravské galerie Brno a Rakouského muzea umění Vídeň.

Naproti Muzeu Josefa Hoffmanna je na druhém břehu řeky bělostná renesanční radnice z konce 16. století, k níž přejdeme po jednoobloukovém kamenném mostě zdobeném šesti sochami místního umělce Davida Liparta. Na mostě ze začátku 18. století jsou sochy sv. Jana Křtitele, sv. Floriána, sv. Jana Nepomuckého, sv. Jana Sarkandra, sv. Rocha a sv. Františka z Pauly.

Pozornost budí i kostel sv. Jakuba Většího a tzv. Valdštejnský dům z poloviny 15. století stojící proti němu – je v něm infocentrum a muzejní expozice.

O centru Brtnice i zámku jsem už několikrát psala, Mirek pořídil fotky, na kterých najdete objekty, výše zmiňované, tedy zámek a střed městečka.  

Mapka dnešní trasy:

Po MTZ k hájence Černé lesy, dál na křižovatku U sv. Trojice, pak neznačenou cestou do Rychlova a podél rybníka, poté po směru toku říčky Brtnice lipovým stromořadím do městečka Brtnice = 9 km.

V Radniční restauraci bylo útulno a dobrý výběr dobrého jídla. Autobus odjížděl v 15.26 a kromě nás, asi dvaceti turistů, jel v něm už jen jeden člověk – takže naprostá pohoda.
Doma zbyl čas právě tak na polidštění, protože v 18 hodin začínal koncert, na němž mnozí z nás pochodníků nemohli chybět.

Zpívala Gabriela Beňačková a Jihlavský smíšený pěvecký sbor Melodie se sbormistrem Pavlem Salákem.
Sbor Melodie a sopranistka Gabriela Beňačková při Vánočním koncertu v kostele Povýšení sv. Kříže. Vlevo pěvkyně se sbormistrem Pavlem Salákem.
Foto Jiřího Varhaníka zveřejněno v Jihlavských listech 31. 12. 2021.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.

*