Chýnovská jeskyně a okolí

Samozřejmě i návštěva míst, která se vztahují k sochaři Františku Bílkovi, rodáku z Chýnova.
Výlet pořádal odbor KČT Čeřínek Jihlava
Sobota 2. července 2022

V 6.30 jsme vyjeli vlakem z Jihlavy a po dvou hodinách jízdy bez přestupu jsme byli na nádraží na okraji městečka Chýnova – spojení jsme si pochvalovali. Po modré turistické značce jsme se vydali k Pacově hoře, v jejíchž útrobách se jeskyně nachází, odtud pouze 3 km silničkou a loukami.

Prohlídka byla objednaná na 10.30, měli jsme tedy dost času a užívali si krásného letního rána. Kdysi, v mládí jsem v té jeskyni už byla, pamatovala jsem si hodně schodů a žádné krápníky. Od té doby se mnohé změnilo, výzkumy stále pokračují a návštěvnická trasa se prodlužuje a zkvalitňuje.
Provázel nás šikovný a vstřícný mladík, student příslušného oboru na vysoké škole. Byli jsme překvapeni krásou mramorových útvarů v jeskyni a jejich barevnými odstíny.

Téměř všechny fotografie udělali Věra a Jiří Veselí, kterým vděčím za možnost vložit je do tohoto článku.

V místech, kde jeskyně leží, býval kdysi lom na vápenec. V létě roku 1863 zapadlo Vojtěchu Rytířovi kladivo do pukliny ve skále, protáhl se pro něj a zjistil, že úzká štěrbina se mění v širokou chodbu. Sám se dál neodvážil, ale zpráva se rychle roznesla po okolí, první vstoupil do jeskyně Jan Strnad a už v roce 1868 byla jeskyně zpřístupněna návštěvníkům, roku 1952 byla turistická trasa elektrifikována.

Celková délka jeskynního systému, který není ještě zcela prozkoumán, je asi 1400 metrů s výškovým rozpětím 84 metrů. Délka turistické trasy je 220 m, schodů prý je 400 – vstup je možný od dubna do listopadu.
V prostorách mimo návštěvní okruh probíhá speleologický a speleopotápěčský průzkum, při kterém byly v 80. a 90. letech objeveny rozsáhlé, trvale zatopené prostory s jedinečnými drúzami křemene a dalších.

Dominantou jeskyně je kaple sv. Vojtěcha – průvodce při příchodu do ní vypnul svítidla a v úplné tmě zazněla Beethovenova Toccata, při níž se světla pomalu rozsvěcovala a ze stěn vystupovaly barevné mramorové útvary, nakonec se objevil kříž – byl to nádherný zážitek!

V hloubce 51 metrů pod povrchem, což je nejnižší místo prohlídky, jsme viděli podzemní tok s jezírky a ve stěně také tzv. Purkyňovo oko, které je přírodní hříčkou pestrého horninového složení.

Minerály obsažené přímo ve vápenci často ovlivňují zbarvení stěn jeskyně a věřte, že nás průvodce upozorňoval na úchvatná místa. Nakonec radostně ukázal i tři malé krápníky, zřejmě pro dokonalost prohlídky přírodou vytvořené. 🙂
Ve sbírkách Národního muzea je uložen krystal záhnědy nalezený v 50. letech 20. století v okolí Chýnova, který je vysoký 37 cm a váží 20 kg.

Dočetla jsem se, že devět uvedených zástupců letounů přezimuje v Chýnovské jeskyni, která je podle těchto informací největším evropským zimovištěm netopýrů. Přezimující zdejší druhy jsou netopýr řasnatý, velký, vodní, ušatý, ojediněle netopýr večerní, černý a vousatý. Vzácně byl zaznamenán netopýr velkouchý a netopýr Brandtův.

Po opuštění jeskyně jsme se trochu porozhlédli po okolí a zašli do expozice, kde jsou artefakty z jeskyní, historie objevů apod. – velmi zajímavá výstava.

Po modré turistické značce jsme se vydali zpět do Chýnova – z kopce, v jehož nitru vznikla jeskyně, jsme museli po uklouzaném a prudkém svahu sestoupit do údolí potoka, kudy stezka vedla.

Další postup byl už velmi příjemný, navíc jsme potkali turisty z Příbora (některé z nich známe z celostátních akcí) mířící z Chýnova na prohlídku jeskyně.

V městečku začala druhá část programu – Chýnov je důležitým bodem života sochaře a grafika Františka Bílka (1872–1941) – je jeho rodištěm i místem skonu, pochován je na zdejším hřbitově, kde vytvořil nejen sochu pro rodinný hrob, ale i několik dalších pozoruhodných plastik pro náhrobky.

V Chýnově je k vidění jeho rodný dům i ateliér zvaný „chaloupka“, který sochař v roce 1898  vystavěl podle vlastního návrhu na pozemku svých rodičů. Stavba zdobená reliéfy na fasádě, v níž je i nábytek zhotovený podle Bílkova návrhu, vyvolala velký zájem. V domě vznikly také místnosti pro rodinu, která jej využívala jako letní byt, i pokoj pro četné přátele. Tím počinem stoupnul zájem o dílo originálního secesního umělce, jehož mystické projevy jej výrazně odlišovaly od souputníků. Přátelil se s Juliem Zeyerem, Otokarem Březinou (viz náhrobek Tvůrce a jeho sestra Bolest na hřbitově v Jaroměřicích nad Rokytnou), Josefem Florianem, Jakubem Demlem (viz Jinošov) a mnohými dalšími.

František Bílek zde, v chýnovském ateliéru, dokončil v roce 1899 svoji slavnou dřevořezbu Oltář s Ukřižovaným, od roku 1927 umístěnou v katedrále sv. Víta, Václava a Vojtěcha na Pražském hradě.
S celou rodinou se do Chýnova přestěhoval z Prahy v roce 1939, ale po dvou letech zde zemřel.

Navrhla jsem turistům, že je provedu po chýnovském hřbitově, kde jsme s Mirkem několikrát byli, naposledy před pěti lety. Asi polovina z nich přijala můj návrh, komentovaná procházka je, podle slov některých, zaujala. Od poslední návštěvy se změnilo mnohé, zařadím tedy fotografie současného stavu, lze je porovnat s těmi, které pořídil v minulosti Mirek.

Je třeba jmenovat Antonína Bílka (1881–1937) a Karla Gabriela (1884–1966) – oba jsou zdejší rodáci.

Sochu Anděla, nazývaného též Modlitba nad hroby, vytvořil František Bílek v roce 1905 – vznikla obezděním kmene stromu, jehož větev předem určovala polohu jedné ruky impozantní postavy. Málo trvanlivý materiál však podlehl zubu času, proto byl originál v roce 1980 nahrazen kopií z umělého kamene (původní dílo je uloženo v depozitáři Národní galerie v Praze).

Dříve než dojdeme do městečka, podívejte se na zákres trasy vycházky:

Informace i fotografie rodného domu Františka Bílka i jeho chýnovského ateliéru naleznete v minulých článcích:
Výlet na Táborsko a Od Tábora až k nám.
Dnes zařadím jen jeden obrázek z chýnovského ateliéru, ale přidám několik fotografií z expozice v pražské Bílkově vile, kterou jsme navštívili v roce 2011.

Pěší trasa dnes nebyla delší než 11 km, k tomu však přidejme 400 schodů v jeskyni. 🙂