Prohlídka náměstí, několika kostelů, Zelené hory a okolí, zámeckého areálu, Dolního hřbitova a památníku obětem války.
Úterý 2. srpna 2022
Jely jsme autobusem z Jihlavy v 9.13 – kvůli zajišťování dopravní obslužnosti a letním objížďkám jsme absolvovaly vlastně výlet po okresech Jihlava a Žďár, což se nám tuze líbilo, protože autem se jede vždycky tou nejkratší cestou. Asi čtyři cestující postupně přistoupili a vystoupili ve vesničkách, kam autobus zajížděl, ale do Žďáru jsme s Ivou dojely samy. Celé to trvalo asi 1,5 hodiny, takže náš výlet za jízdné 25 Kč měl skvělý začátek.
Z nádraží jsme šly na náměstí Republiky pěšky a dorazily právě včas – vždy za minutu celou vyhrává zvonkohra na Staré radnici – bylo nádherně, na modré obloze šlehačkové mraky, ve kterých zlatě svítil hrot 11 metrů vysokého barokního sloupu Nejsvětější Trojice.
Iva fotila a snažila se co nejlíp zachytit nádherný letní den – z následujících obrázků uvidíte, že se vydařily. 🙂
Než jsme se vydali po NS na Zelenou horu, nemohly jsme se nedaleko náměstí nestavit do vyhlášené lidové jídelny Vesna na řízek a bramborový salát za neuvěřitelnou cenu 67 Kč. Bylo tam hodně lidí, protože je tu vždy všechno čerstvé a za dobré ceny. Před dvanáctou už jsme byly zase na náměstí, prohlídly si budovu hotelu Veliš, Kašnu pěti pramenů, užily si znovu zvonkohry, pozdravily děvčátko s jeřabinou a zašly do kostela sv. Prokopa s nádhernou křížovou cestou od Karla Stádníka.
Šestimetrovou základnu sloupu obklopuje balustráda z kuželek. V podstavci je jeskyně se svatou Rozálií, na římse sochy svatých Jana Nepomuckého, Šebestiána a Floriána, na trojbokém hranolu tři andělé a na vrcholu sloupu je postava Boha Otce držícího kříž s Kristem, nad ním jako holubice Duch svatý.
Více obrázků a textu je ve článku Žďár nad Sázavou – náměstí Republiky.
Po červeně značené turistické trase jsme se vydaly směrem k zámku, což je asi 3,5 km. Stezka vede kolem Bránského rybníka, kde vlastně je počátek města Žďáru – v roce 1252 se zde usadili cisterciáčtí mniši, vystavěli si dřevěné chýše, začali žďářit a stavěli klášter. Když ho dostavěli, chýše zbořili, místo vyhloubili a svedli sem tok Stržského potoka, z něhož potřebovali vodu pro konvent.
Osazení inicioval kolem roku 1761 Bernard Hennet, opat kláštera. Původně byly sochy určeny pro římsy na děkanském kostele v Polné, ale pro nedostatek financí tam nemohly být instalovány, proto je nakonec zakoupil klášter ve Žďáře a umístil na most. Sochy představují zakladatele řádu, postavy mučedníků, biskupů a věrozvěstů. Směrem od centra jsou moravští apoštolové Cyril a Metoděj, ochránce proti bouřím a krupobití mučedníci sv. Jan a sv. Pavel, spolupatron klášterního kostela sv. Mikuláš, biskup sv. Vojtěch, otce řehole sv. Benedikt s učencem a členem řádu cisterciáků sv. Bernardem.
Stručná historie kláštera ve Žďáru u Zelené hory:
Jak už jsem uvedla, byl založen v roce 1252 cisterciáckými mnichy, za husitských válek byl vydrancován a vypálen, k obnově došlo až za vlády Jiřího z Poděbrad. Největšího rozkvětu dosáhl klášter v polovině 18. století za řízení opata Václava Vejmluvy, který povolal do Žďáru významného architekta Jana Blažeje Santiniho Aichla. Tehdy byl areál postupně proměněn na jedno z nejvýznamnějších církevních sídel své doby.
Roku 1784 byl klášter po velkém požáru zrušen, později přestavěn na barokní zámek, který patří rodině Kinských. Stavily jsme se ve vstupní hale muzeí a galerií zámku Žďár s tím, že prohlídky si necháme na dobu podzimní. Pokračovaly jsme po naučné stezce kolem Zelené hory – vede kolem údolní nivy nad Konventským rybníkem a dál až do areálu kostela sv. Jana Nepomuckého.
Více o naučné stezce kolem Zelené hory se dozvíte ve článku Podzimní Vysočinou 2015.
Čas prohlídky kostela sv. Jana Nepomuckého nám nevyhovoval (ale už nejméně 2x jsme se jí dříve s turisty zúčastnily), proto jsme sestoupily po schodech ve svahu kopce a užívaly si překrásných výhledů na historickou část města. Následoval pravý čas pro návštěvu bývalého konventního kostela v zámeckém areálu.
Těžce vyhlížející varhanní skříně na empoře s křehkými sloupy patří k úžasnému vzepětí architektovy fantazie – vznášejí se prostorem a působí až neskutečně.
O žďárských pamětihodnostech jsme hodně psali ve článku s názvem Zahájení jarní turistické sezony ve Žďáru nad Sázavou 2015.
Využily jsme toho, že o prázdninách je otevřený Dolní, tzv. morový hřbitov, kde se právě opravují jednotlivé kaple. Provázela tam dívka, která v září teprve nastupuje na gymnázium, její výklad byl však kvalitní a příjemný.
Pěšky jsme se vydaly k nádraží, na náměstí jsme se na chviličku usadili pod deštník jedné kavárny – Iva si dala ledovou kávu, já limonádu (2 dcl) s jahodami – ta stála 69 Kč! Víc než řízek ve Vesně! 🙂
Stačily jsme ještě zaběhnout do parčíku k památníku obětí 2. světové války.
O historii sochy jsem se dočetla toto: V r. 1968, když Ivanovi bratři přišli naši republiku znovu osvobodit, pokusili se ji tamní občané strhnout. Měli na to ale málo silný traktor, takže Ivan tu jako symbol doby stojí dodnes. 🙂
Odjely jsme ze Žďáru v 16.35, znovu ta okružní vyhlídková jízda Vysočinou za 25 Kč – tedy pohoda!
Iva přečetla na chytrém telefonu, že jsme nachodily 15 km.
Související článek:
Ze Žďáru nad Sázavou přes Hanusův kopec ke Ski hotelu a do Nového Města na Moravě
Ten mozaikový cyklus Jaroslava Šerých je úžasný!