Žďár nad Sázavou 2022

Prohlídka náměstí, několika kostelů, Zelené hory a okolí, zámeckého areálu, Dolního hřbitova a památníku obětem války.
Úterý 2. srpna 2022

Jely jsme autobusem z Jihlavy v 9.13 – kvůli zajišťování dopravní obslužnosti a letním objížďkám jsme absolvovaly vlastně výlet po okresech Jihlava a Žďár, což se nám tuze líbilo, protože autem se jede vždycky tou nejkratší cestou. Asi čtyři cestující postupně přistoupili a vystoupili ve vesničkách, kam autobus zajížděl, ale do Žďáru jsme s Ivou dojely samy. Celé to trvalo asi 1,5 hodiny, takže náš výlet za jízdné 25 Kč měl skvělý začátek.

Z nádraží jsme šly na náměstí Republiky pěšky a dorazily právě včas – vždy za minutu celou vyhrává zvonkohra na Staré radnici – bylo nádherně, na modré obloze šlehačkové mraky, ve kterých zlatě svítil hrot 11 metrů vysokého barokního sloupu Nejsvětější Trojice.
Iva fotila a snažila se co nejlíp zachytit nádherný letní den – z následujících obrázků uvidíte, že se vydařily. 🙂

Než jsme se vydali po NS na Zelenou horu, nemohly jsme se nedaleko náměstí nestavit do vyhlášené lidové jídelny Vesna na řízek a bramborový salát za neuvěřitelnou cenu 67 Kč. Bylo tam hodně lidí, protože je tu vždy všechno čerstvé a za dobré ceny. Před dvanáctou už jsme byly zase na náměstí, prohlídly si budovu hotelu Veliš, Kašnu pěti pramenů, užily si znovu zvonkohry, pozdravily děvčátko s jeřabinou a zašly do kostela sv. Prokopa s nádhernou křížovou cestou od Karla Stádníka.

Náměstí Republiky ve Žďáru nad Sázavou. Ústředním bodem je Trojiční sloup, v jeho blízkosti je do dlažby osazena časová osa s nejvýznamnějšími daty v historii města.
Morový sloup Nejsvětější Trojice postavil tyrolský sochař Jakub Steinhübel v roce 1706 – sloup měl chránit před nemocemi a živelními pohromami.

Šestimetrovou základnu sloupu obklopuje balustráda z kuželek. V podstavci je jeskyně se svatou Rozálií, na římse sochy svatých Jana Nepomuckého, Šebestiána a Floriána, na trojbokém hranolu tři andělé a na vrcholu sloupu je postava Boha Otce držícího kříž s Kristem, nad ním jako holubice Duch svatý.

Kašna pěti pramenů před budovou Staré radnice – ve Žďárských vrších pramení Sázava, Svratka, Oslava, Doubrava a Chrudimka.
Zvonkohra na radnici vyzvání vždy minutu před celou hodinou – je propojena s kašnou a vodotryskem, nedaleko umístili sochu sedícího děvčátka, takže posluchačský i vizuální zážitek je komplexní.

Více obrázků a textu je ve článku Žďár nad Sázavou – náměstí Republiky.

V pozadí 53 metrů vysoká věž kostela sv. Prokopa, který stojí na ostrohu nad řekou Sázavou.
Interiér kostela sv. Prokopa ve Žďáru nad Sázavou.
Patnáct cínových reliéfů křížové cesty vytvořil akademický sochař Karel Stádník, který se věnoval převážně sakrálnímu umění. Viz oltář v Emauzích.

Po červeně značené turistické trase jsme se vydaly směrem k zámku, což je asi 3,5 km. Stezka vede kolem Bránského rybníka, kde vlastně je počátek města Žďáru – v roce 1252 se zde usadili cisterciáčtí mniši, vystavěli si dřevěné chýše, začali žďářit a stavěli klášter. Když ho dostavěli, chýše zbořili, místo vyhloubili a svedli sem tok Stržského potoka, z něhož potřebovali vodu pro konvent.

Bránský rybník je napájen Stržským potokem a řekou Sázavou – na protějším břehu, nedaleko Dolního hřbitova, je barokní hospodářský dvůr Lyra, který patřil ke klášteru. Stavitelem byl opat Vejmluva, autorství je připisováno Santininu.
Barokní most, tzv. Malý Karlův most, byl vstupní branou do kláštera. 
Sochařskou výzdobu kamenného mostu nad Stržským potokem, který spojuje rybníky Bránský a Konventský, tvoří osm soch v životní velikosti – originály byly při generální opravě mostu přemístěny na Dolní hřbitov, zde jsou repliky.

Osazení inicioval kolem roku 1761 Bernard Hennet, opat kláštera. Původně byly sochy určeny pro římsy na děkanském kostele v Polné, ale pro nedostatek financí tam nemohly být instalovány, proto je nakonec zakoupil klášter ve Žďáře a umístil na most. Sochy představují zakladatele řádu, postavy mučedníků, biskupů a věrozvěstů. Směrem od centra jsou moravští apoštolové Cyril a Metoděj, ochránce proti bouřím a krupobití mučedníci sv. Jan a sv. Pavel, spolupatron klášterního kostela sv. Mikuláš, biskup sv. Vojtěch, otce řehole sv. Benedikt s učencem a členem řádu cisterciáků sv. Bernardem.

Stručná historie kláštera ve Žďáru u Zelené hory:
Jak už jsem uvedla, byl založen v roce 1252 cisterciáckými mnichy, za husitských válek byl vydrancován a vypálen, k obnově došlo až za vlády Jiřího z Poděbrad. Největšího rozkvětu dosáhl klášter v polovině 18. století za řízení opata Václava Vejmluvy, který povolal do Žďáru významného architekta Jana Blažeje Santiniho Aichla. Tehdy byl areál postupně proměněn na jedno z nejvýznamnějších církevních sídel své doby.
Roku 1784 byl klášter po velkém požáru zrušen, později přestavěn na barokní zámek, který patří rodině Kinských. Stavily jsme se ve vstupní hale muzeí a galerií zámku Žďár s tím, že prohlídky si necháme na dobu podzimní. Pokračovaly jsme po naučné stezce kolem Zelené hory – vede kolem údolní nivy nad Konventským rybníkem a dál až do areálu kostela sv. Jana Nepomuckého.

Zahradní průčelí zámku Kinských ve Žďáře nad Sázavou.
Naučná stezka kolem Zelené hory – areál zámku a Konventský rybník.
Zámecký areál obklopený Bránským (v pozadí) a Konventským rybníkem – obrázek je z infopanelu. Vpravo nahoře je Dolní hřbitov se čtyřmi kaplemi.
Konventský rybník – v pozadí tzv. Letní prelatura, dnes tu sídlí rodina majitelů zámku.
Výstup na Zelenou horu.
Poutní kostel sv. Jana Nepomuckého na Zelené hoře ve Žďáru nad Sázavou, nejvýznamnější dílo barokní gotiky architekta Santiniho, byl vysvěcen roku 1722. Stavbu zadal a financoval opat kláštera Václav Vejmluva.
Vrcholné dílo geniálního Santiniho bylo v roce 1994 zařazeno do seznamu světového kulturního dědictví UNESCO.
Kostel sv. Jana Nepomuckého i ochozy procházejí opravami.
Oprava výmalby na ochozech kostela na Zelené hoře.
Hřbitov kolem kostela byl zrušen, zůstal jen hrob významného národního buditele, spisovatele a zámeckého faráře Matěje Josefa Sychry (1776–1830).

Více o naučné stezce kolem Zelené hory se dozvíte ve článku Podzimní Vysočinou 2015.

Čas prohlídky kostela sv. Jana Nepomuckého nám nevyhovoval (ale už nejméně 2x jsme se jí dříve s turisty zúčastnily), proto jsme sestoupily po schodech ve svahu kopce a užívaly si překrásných výhledů na historickou část města. Následoval pravý čas pro návštěvu bývalého konventního kostela v zámeckém areálu.

Bazilika Nanebevzetí Panny Marie a sv. Mikuláše ve Žďáru nad Sázavou – původně konventní kostel přestavěl Santini v duchu barokní gotiky.
Kostel v zámeckém areálu ke druhý nejdelší na Moravě – měří 78 metrů.
Hlavní oltář baziliky – vlevo je vidět část hudební kruchty s varhanami – jsou umístěné vlevo, stavěl je Jan David Sieber v roce 1712 – protilehlá empora je kvůli symetrii vybavená prázdnou varhanní skříní.

Těžce vyhlížející varhanní skříně na empoře s křehkými sloupy patří k úžasnému vzepětí  architektovy fantazie – vznášejí se prostorem a působí až neskutečně.

Bohatá sochařská výzdoba interiéru baziliky ve Žďáru.
Nejnovějším uměleckým dílem v bazilice Nanebevzetí Panny Marie je mozaikový cyklus zakladatelských rodů, jehož autorem je akademický malíř Jaroslav Šerých (1928–2014), rodák z Havlíčkova Brodu.

O žďárských pamětihodnostech jsme hodně psali ve článku s názvem Zahájení jarní turistické sezony ve Žďáru nad Sázavou 2015.

Využily jsme toho, že o prázdninách je otevřený Dolní, tzv. morový hřbitov, kde se právě opravují jednotlivé kaple. Provázela tam dívka, která v září teprve nastupuje na gymnázium, její výklad byl však kvalitní a příjemný.

Dolní hřbitov s Andělem posledního soudu a osmi sochami, jejichž kopie jsou umístěny na barokním kamenném mostě při vstupu do bývalého kláštera pod Zelenou horou. Hřbitov nechal v obavě před morovou epidemií vybudovat opat Vejmluva v roce 1709 podle projektu Jana Santiniho – mor se však Žďáru v té době vyhnul.
Na Dolním hřbitově se téměř nepohřbívalo – nyní je lapidáriem soch a křížů, tedy významnou kulturní památkou.

Pěšky jsme se vydaly k nádraží, na náměstí jsme se na chviličku usadili pod deštník jedné kavárny – Iva si dala ledovou kávu, já limonádu (2 dcl) s jahodami – ta stála 69 Kč! Víc než řízek ve Vesně! 🙂

Stačily jsme ještě zaběhnout do parčíku k památníku obětí 2. světové války.

Truchlící žena s lipovou ratolestí – to je pískovcová socha u památníku válečných obětí – v roce 1947 ji vytvořil Jan Růžička – na deskách je zaznamenáno 94 jmen žďárských občanů.
Socha rudoarmějce z roku 1955 – podle ní se park nazývá U Ivana.

O historii sochy jsem se dočetla toto: V r. 1968, když Ivanovi bratři přišli naši republiku znovu osvobodit, pokusili se ji tamní občané strhnout. Měli na to ale málo silný traktor, takže Ivan tu jako symbol doby stojí dodnes. 🙂

Odjely jsme ze Žďáru v 16.35, znovu ta okružní vyhlídková jízda Vysočinou za 25 Kč – tedy pohoda!
Iva přečetla na chytrém telefonu, že jsme nachodily 15 km.

Související článek:
Ze Žďáru nad Sázavou přes Hanusův kopec ke Ski hotelu a do Nového Města na Moravě

Jedna odpověď na “Žďár nad Sázavou 2022”

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.

*