Polná

Návštěva historických a kulturních památek města
Úterý 11. srpna 2020

Lída a Láďa Březinovi, členové odboru KČT Tesla Jihlava, zajistili průvodce na prohlídky děkanského chrámu v Polné, zámku a městského muzea – pozvání k účasti mě potěšilo, protože každá návštěva Polné je pro mne radostná a obohacující.
V 9 hodin jsme vstoupili do chrámu Nanebevzetí Panny Marie a za výkladu průvodkyně se opájeli dokonalými proporcemi interiéru a krásou mobiliáře – pokaždé, když sem přijdu, obdivuji umění tvůrců této stavby a mám pocit, že jsem Klidu blíž.

Trojlodní bazilika v Polné byla na místě kostela Matky Boží ze začátku 13. století vystavěna v letech 1700–1708 podle plánů italského mistra Domenica de Angeli. Interiér je bohatě vyzdobený štukami, freskami a sochami, na deseti zdejších oltářích jsou cenné obrazy. Šlechtický rod Žejdliců, kterým patřila Polná na začátku 17. století, umístil do chrámu rodinnou hrobku.
Barokní chrám Nanebevzetí Panny Marie v Polné je jedním z největších v ČR a po opravách v minulých letech je opravdu skvostný.

Mučedník sv. Liguriáš žil v 7. století, byl pravděpodobně řeckého původu. Jeden z Ditrichštejnů, kterým od roku 1623 patřilo panství Polná, přivezl jako dar papeže Inocence X. ostatky sv. Liguriáše, který podle legendy zemřel 13. září. Svatý Liguriáš se stal patronem města, které ho oslavuje každého roku vždy druhou neděli v září tzv. Mrkvancovou poutí, při níž pečou polenské hospodyně výborné kořeněné sladké koláče s mrkvovou nádivkou. Léta je v Polné a okolí známa lidová prosba: Svatý Liguriáši, opatruj mrkev naši!

Na popisku a webu jsem zjistila následující údaje: Hodinový cimbál z roku 1609 býval umístěn na věži staré radnice, která dostala na konci poslední války letecký zásah. Protože kostelní zvony byly během války zrekvírovány, sloužil tento cimbál, k němuž přikovali srdce, až do roku 1998 na věži chrámu místo zvonů. Z darů byly pak pořízeny nové zvony, pojmenované Panna Maria, sv. Liguriáš a sv. Stanislav, ulité ve zvonařské dílně rodiny Dytrychových v Brodku u Přerova.

Součástí stavby je Církevní muzeum Polná, umístěné na ochozech chrámu, v půdních prostorách a ve věži. V pěti sálech jsme sledovali historii zdejších církevních areálů, které samozřejmě úzce souvisejí s dějinami města.

Součástí prohlídky byl i výhled ze 64 metrů vysoké kostelní věže – Iva odtud vyfotila některé části Polné se zajímavými stavbami:

Návštěva děkanského chrámu a Církevního muzea byla za námi – jen mě utvrdila v tom, že na každou příští je důvod se těšit.
Prohlídka hradu a muzea v žádném případě nezaostala za předchozí – v mém případě měla jen jednu vadu – vymezený čas mi nedostačoval, nikdy se mi nechce z podobných prostor odejít. Pracovníci polenského informačního centra vybavili sály muzea čtivými textovými panely a popisky, které není možné při návštěvě zcela vstřebat – ofotila jsem si většinu z nich a podstatné informace použila v komentářích k některým fotografiím.

Nemohu se nezmínit o majitelích zdejšího hradu vystavěného nedaleko hranic Čech a Moravy, na pradávné křižovatce obchodních cest, které byly příčinou vzniku a rozkvětu města, o němž je první písemná zmínka v roce 1242, ale už roku 1265 povýšil král Přemysl Otakar II. Polnou na město.
O založení hradu pány z Lipé na začátku 14. století už byla zmínka, pak drželi panství páni z Pirkenštejna, po nich páni z Kunštátu. Po požáru v roce 1584 byl gotický objekt přestavěn Zachariášem z Hradce na renesanční zámek, dalšími majiteli byli Bořitové z Martinic a Žejdlicové ze Šenfeldu, v roce 1623 koupil od panovníka Ferdinanda II., kterému hrad se zámkem připadl jako konfiskát po Bílé hoře, biskup František z Ditrichštejna.
Na konci 18. století po dalším požáru provedli Ditrichštejnové jen nejnutnější opravy a sláva tohoto objektu se postupně stávala minulostí.

O tom, že Polná a zdejší hrad měly důležité postavení v českém království, svědčí archivní záznamy o pobytu významných osobností: roku 1471 přebývali na hradě český král Jiří Poděbradský (1420–1471) a uherský král Matyáš Korvín (1443–1490), král Vladislav II. byl zdejším hostem roku 1483, Fridrich Falcký v roce 1620 a Zimní král Bedřich Falcký v roce 1710.

Při vstupu do Erbovní síně hradu nám průvodce, historik Jaroslav Beneš, nastínil dějiny jednotlivých rodů, které měly v držení panství Polná, Ditrichštejnským sálem jsme prošli do nejkrásnější místnosti hradu, Kunštátského sálu. Stěny jsou pokryty restaurovanými malbami z renesanční přestavby za Zachariáše z Hradce na konci 16. století.

V hradním traktu a části zámeckého křídla jsou umístěny muzejní expozice.
Muzeum v Polné vzniklo v návaznosti na přípravu Národopisné výstavy Českoslovanské v Praze roku 1895 – byl založen Spolek polenského muzea, první expozice nainstalovali v roce 1900 učitel Břetislav Rérych a P. Alfons Hronek v prostorách „Kaplanky“, kde muzeum sídlilo do roku 1925.

U vchodu do muzea je vytesán do kamene tento nápis: L. P. 1922 koupil tento přepamátný hrad Spolek městského musea v Polné, aby opraven a naplněn byl sbírkami, jež veliká historie tohoto hradu a města zůstavila. Nehynoucí paměť získali si o zdar tohoto díla šlechetní mecenáši musea v Polné Václav a Emilie Pojmannovi.

Prohlídková trasa v muzeu začíná v Síni rodáků, jejichž jména jsou hodna zapamatování.
Jan Adolf Vítek (1899–1950), akademický sochař, studoval u Josefa Mařatky, Jana Štursy a Bohumila Kavky, v Chicagu byl asistentem profesora Albína Poláčka. Je pochován na hřbitově sv. Kateřiny v Polné.

Josef Khun (1911–1984), varhaník, profesor pražské konzervatoře a hudební skladatel. Jako koncertní mistr vystupoval po celém světě. Je pochován na hřbitově sv. Barbory v Polné.

Karel Ludvík Klusáček (1865–1929), akademický malíř. Je autorem (v roce 1900) dvou rozměrných obrazů ve velké zasedací síni Vlašského dvora v Kutné Hoře: Vydání Dekretu kutnohorského a Volba Vladislava za krále českého.

Karel Varhánek (1829–1900), úspěšný obchodník a mecenáš města Polné. Po celé Evropě založil továrny na zpracování potravin, především ryb a mléka. Finančně podporoval své krajany ve Vídni. Stále udržoval vztahy s rodným městem a věnoval mu mnoho finančních prostředků na výstavbu a zvelebení města. Zemřel ve Vídni, je pochován na kateřinském hřbitově v Polné.

Antonín Pittner (1814–1897), polenský patriot, který se přičinil o údržbu a opravu památek, založil knihovnu. Stýkal se s významnými osobnostmi tehdejší doby (K. H. Borovský, manželé Josef a Božena Němcovi, kteří v Polné bydleli v letech 1840–1842.)
V roce 1865 se stal purkmistrem Polné a všechny síly věnoval zvelebení města a zlepšení ekonomické situace obyvatel, založil školy, sirotčinec, léta vedl městskou kroniku.

Vlasta Pittnerová (1858–1926), dcera purkmistra Antonína Pittnera, nejmladší z devíti dětí. Zúčastňovala se vlasteneckého života ve městě, od mládí publikovala v časopisech.
V roce 1893 odešla po desetiletém nevydařeném, bezdětném manželství do Prahy, což byl v té době velmi odvážný krok. Hlavním zdrojem jejích příjmů byla spisovatelská činnost. Přátelila se s významnými osobnostmi tehdejšího kulturního i politického života – její literární činnost byla uznávaná. Romány Vlasty Pittnerové si získaly značnou oblibu v širokých vrstvách obyvatelstva, dodnes mají velkou historickou a etnografickou vypovídací hodnotu.

Další muzejní expozice byla plná praktických věcí – pomocníků v domácnosti, většinou z období 30. let minulého století. Dozvěděli jsme se zajímavosti o výrobě a používání mýdla, praní prádla a žehlení, vše se výrazně změnilo po zavedení elektřiny a plynu – mnohé z exponátů jsme měli v živé paměti.
Závěr prohlídkové trasy tvoří expozice věnovaná První světové válce, legiím a legionářům, zvláště těm z Polenska.
Textovou část panelů doprovázejí fotografie s popisky – rozsáhlý materiál jsem si se zájmem pročetla až doma. Na panelech s názvy Vojenská správa v 19. a 20. století v Rakousku-Uhersku, Příčiny I. světové války, Válečné roky (čtyři panely), Péče o raněné a vojenské zdravotnictví v době I. světové války (s historií Červeného kříže) a Život v zázemí měl každý  příležitost vytvořit si představu o tehdejší situaci a krutých dopadech na polenský region.

Pobyt v areálu zámku jsme ukončili zastávkou u sochy Boženy Němcové, která s manželem v Polné žila. Narodila se tu jejich dcera Theodora.

Po všech emotivních zážitcích nastal čas dopřát si letní vycházku naučnou stezkou Josefa Klementa – vše podstatné se o ní dočtete ve článku Naučné stezky v Polné, dnes se zmíním jen o některých lokalitách.
Z Husova náměstí, kde je na turistickém rozcestníku vyznačen směr stezky, jsme se vydali ke krásně opravené synagoze na „rabínském plácku“, zastavili se u pamětní desky na nedalekém domě, kde bydlíval předseda KČT Polná Josef Klement, značená trasa nás pak vedla kolem Měšťanského pivovaru s pamětní deskou v podobě soudku.

Do dřevěné desky je vypálen nápis: V tomto pivovaru žil se svými rodiči v letech 1916–1919 český spisovatel Bohumil Hrabal – *28. 3. 1914 – †3. 2. 1997

Stezka Josefa Klementa vznikla v roce 2006 a vede turisticky atraktivními místy – nemohli jsme tedy minout polenský zámek, za jehož branou jsme začali stoupat ke kostelu sv. Kateřiny, postavenému v polovině 14. století.

Na hřbitově u kostela jsme vyhledali místa odpočinku některých významných rodáků – nepřehlédnutelná je nedávno opravená hrobka rodiny Vítkovy, na jejíž leštěné desce jsou nápisy Pravda a láska musí zvítězit nad lží a nenávistí, HAVEL a Potkáš-li někoho, kdo nemá úsměv, dej mu svůj.

Naučná stezka vede romantickým okolím rybníka Peklo a po několika stech metrech zamíří do hlubokého úvozu, tzv. Kleštěru, což je místo, které bylo pravděpodobně příčinou vzniku města Polné, nejdříve ale vznikly na obranu obchodní stezky hradiště a osada. Od nepaměti tudy vedla trasa Haberské stezky a obchodníci hnali svá stáda z Čech na Moravu – dobytek i lidé si museli před další cestou odpočinout a nasytit se, vznikaly tedy potřebné stavby a zařízení. Úvoz, vytesaný do skály, sloužil jako úzká „mýtná brána“ – dobytek byl snadněji spočítán a následně stanoven příslušný celní poplatek za průchod městem.
Do dnešní doby se z prastaré zemské stezky dochoval jen asi 150 metrů dlouhý hluboký úvoz, další část vzala za své při stavbě nedaleké silnice. Zdejší archeologické nálezy bronzových mincí ukazují podle odborníků na 3. století našeho letopočtu.
Jako výjimečný útvar byl Kleštěr prohlášen národní kulturní památkou.

Neméně zajímavou lokalitou je polenský židovský hřbitov, který obtéká říčka Šlapanka – k té mám velmi blízký vztah, protože pramení nedaleko mé rodné obce – viz článek Po hřebeni Arnoleckých hor.

Už zbývalo jen vystoupat kolem čtyř kapliček na nedalekou Kalvárii s Božím hrobem a třemi kamennými kříži – křížová cesta na okraji Polné vznikla před koncem 19. století.

Přes Dolní město jsme se vrátili do centra, pak odjeli autobusem do Jihlavy.
Byl to den podle mého gusta – ve společnosti přátel, ve městě provoněném historií, krásou a dobrou vůlí.

Související články:
ZJTS v oblasti KČT Vysočina – Kamenná 2013,
Značení Pojmannovy stezky v Polné,
Značení pěší trasy z Rytířska přes Věžničku a Polnou, podél Ochozského potoka až do Stáje.