Průzkumná vycházka ve středu 18. září 2013
Turisté z KČT Žďár nad Sázavou pořádají vždy na konci října tradiční třídenní pochod s názvem Podzimní Vysočinou. Rozhodli jsme se vypravit tam zájezd jihlavských turistů, a tak bylo záhodno získat co nejčerstvější informace z trasy, kterou chceme v sobotu 26. října absolvovat, neb chceme býti pečlivými průvodci našim kolegům. 🙂
Počasí nic extra neslibovalo, ale nám šlo o projití trasy, abychom mohli fundovaně odpovědět zájemcům o účast na pochodu.
Vybrali jsme trasu v celkové délce 18 kilometrů: MTZ Žďár, nádraží ČD – Palachova ZŠ – Lhotka – Jiříkovice – Harusův kopec – Ski hotel – koupaliště ZTZ – Nové Město – vycházka centrem Nového Města.
Auto jsme zaparkovali před žďárským nádražím, odkud nás bezpečně vedla modrá značka, které jsme se drželi většinu cesty. Zpočátku jsme lovili krůpěje slunečního tepla, potom se v brzkém dopoledni snesla vlídná mlha, kterou však po hodince rozfoukal studený vítr – jemu v patách přicupital drobný a vytrvalý déšť. Sakra práce. Je tedy jasné, že s fotkami žádná sláva, snad se zadaří v říjnu. Zjistili jsme, co jsme potřebovali a to, že se s námi krajina Žďárských a Novoměstských vrchů nemazlila, bylo vlastně stylové – tento kout je drsný, přesto však přitažlivý a turisticky atraktivní: proč jinak by měl takovou popularitu Harusův kopec, Ski hotel a okolní lyžařské areály? A to se ani myšlenkou neodvažuji dotknout Zlaté lyže… 🙂
Zařadím jen obrázek Skautské studánky poblíž Ski hotelu – silný a dobrý pramen je objektem státní hydrologické pozorovací sítě.
Nové Město nás přivítalo docela studeně, ale náš vřelý zájem o jeho slavnou historii a významné osobnosti ho trochu rozehřál – zkrátka jsme ho svou všetečností udolali – nebo se nám to jen zdálo po výborné kávě a buchtičkách z pekárny Slonek? Paní prodavačka na náš dotaz, zda má Slonek-pekař vztah k rodině, kterou proslavil truhlářský mistr Adolf Slonek z Rokytna, který už od roku 1896 vyráběl lyže, dala kladnou odpověď. (M+M Svatošovi – Podzimní Vysočinou 2009)
Adolf Slonek založil ve své dílně a na sporáku, kde v hrnci napařoval jasanová prkýnka, tradici, která s úspěchem trvá dodnes – prý každé páté lyže na světě jsou vyrobeny ve firmě Sporten v Novém městě na Moravě!
Hned po příchodu na Vratislavovo náměstí každého zaujme kostel sv. Kunhuty se sgrafitovou výzdobou fasády – je to dílo zdejšího malíře Karla Němce ze dvacátých let minulého století.
Sochu Vratislava z Pernštejna, někdejšího majitele panství, restauroval rodák sochař Jan Štursa (1880–1925) v roce 1902. První Štursova zakázka pro město byla socha Palackého (1902), která měla stát na kašně na Dolním náměstí (dnes Palackého) – střídaly se časy, střídali se lidé, a tak nakonec František Palacký na nás shlíží z piedestalu ve svažitém terénu u okraje náměstí a potvrzuje tak své výsostné postavení v našich dějinách. 🙂
Kašnu z roku 1891 ozdobil také Jan Štursa – pasáček držící jehně se stal symbolem Nového Města. Při pozdějších opravách byla původní socha z roku 1905, nazvaná autorem Píseň hor, přemístěna do Horáckého muzea a Štursův žák Vincenc Makovský (1900–1966), také zdejší rodák, vytvořil pro kašnu dokonalou kopii.
Při návratu na hlavní náměstí nemůžeme minout rodný dům s pamětní deskou JUDr. Ivanu Sekaninovi (*1900 – †1940 v koncentračním táboře), levicovému novináři, příteli Jiřího Wolkera a Vladislava Vančury. Na tomtéž domě je i Štursův reliéf Salvator mundi (Spasitel světa), který vytvořil pro lékárnu U Salvátora (ta v části přízemí sídlí dodnes). Po pár krocích stojíme před rodným domem Jana Štursy – už zdálky ho poznáme podle sochy Raněného.
Vždycky mě udivuje, kolik významných rodáků má desetitisícové městečko založené v polovině 13. století na soutoku říček, dnes s libozvučnými názvy Bezděčka a Bobrůvka – kromě uvedených osobností jmenujme ještě malíře Josefa Jambora a sbormistra Josefa Veselku.
Jistě známe jméno Hany Bradyové (†1944), židovské dívky, jejíž příběh se s kufříkem dostal na druhý konec světa a odtud se rozlétl zpět do Evropy, do rodného Nového Města…
A co současnost? Radek Jaroš, horolezec, Martina Sáblíková, rychlobruslařka, výrazní politikové Miroslava Němcová, Jan Kasal, Ivo Strejček, Josef Novotný…
Zpět do Žďáru jsme se vrátili vlakem a protože počasí začalo ukazovat vlídnější tvář, zajeli jsme do areálu Zelená hora, což je od roku 1994, kdy byl zdejší kostel sv. Jana Nepomuckého zapsán na listinu kulturního dědictví UNESCO, místo světoznámé.
V následujícím odstavci se bude často vyskytovat jméno Jana Blažeje Santini Aichela (1677–1723), českého architekta s italskými předky, který za poměrně krátkou dobu svého působení (26 let) dokázal vytvořit stavební sloh, nazývaný barokní gotika a vystavět díla, která nepřestávají být obdivována. Šťastnou shodou okolností se v Santiniho době stal opatem cisterciáckého kláštera ve Žďáře Václav Vejmluva (1670–1738), velice vzdělaný a uměnímilovný člověk, jehož cílem bylo vybudovat z kláštera a města založeného v polovině 13. století stejným stavebníkem (Boček z Jaroslavic a ze Zbraslavi, významný moravský šlechtic, angažoval se v nejvyšších královských kruzích), který založil v téže době Nové Město, areál oslňující vznešenou elegancí.
V těch časech byl velmi uctíván Jan Nepomucký (†1393), a proto opat Vejmluva nechal v letech 1719–1722 na kopci nad klášterem vystavět kostel jemu zasvěcený (Jan Nepomucký byl svatořečen až v roce 1729!). Architekt Santini vybudoval unikátní dílo, chrám ve tvaru pěticípé hvězdy, ve slohu barokní gotiky se symbolickými prvky odkazujícími k číslici 5 – pět bylo hvězd, které se objevily na Vltavě poté, co byl nešťastný generální vikář Johánek z Pomuku, kterého semlelo soukolí tehdejší politiky, svržen z Karlova mostu do Vltavy; velkou roli hraje i světcův zázračně zachovaný jazyk (legenda praví, že je to odměna za nevyzrazení zpovědního tajemství) – nedávné výzkumy ale prokázaly, že to byla část mozku – to jsou barvité informace, které se lépe získají při komentované prohlídce kostela.
Ambity ve tvaru deseticípé hvězdy a dokonalost celého poutního areálu vynikly po nedávném uvedení kopce do původního stavu – veškeré keře a stromy, které se na svazích Zelené hory uchytily, byly vyklučeny, zůstal jen soliterní buk, zdůrazňující výjimečnost místa.
Sestoupili jsme dolů, k baroknímu mostu, postavenému v polovině 18. století za opata Bernarda Henneta, nástupce Václava Vejmluvy. Postupně bylo na most nad Stržským potokem, který spojuje Bránský a Konventní rybník, osazeno osm soch (jejich autor není znám), takže se ujalo přízvisko malý Karlův most.
V roce 2008 byla provedena celková rekonstrukce mostu – po ní se na místa navrátily kopie původních soch.
Dočetla jsem se, že ve směru od Žďáru je vpravo na mostě první sv. Metoděj, pak sv. Pavel, sv. Vojtěch a sv. Bernard, vlevo je sv. Cyril, sv. Jan, sv. Mikuláš a sv. Benedikt. Na podstavcích jednotlivých soch je vytesáno zdůvodnění, proč tu stojí právě ten konkrétní svatý.
Po mostě, poblíž něj stojí socha sv. Jana Nepomuckého, byl hlavní přístup ke klášteru, také stavebně upraveném Santinim. Když byl v roce 1784 prosperující klášter zrušen, sloužily budovy jako zámek, který dnes patří Kinským.
Konvent je opravený, lze si zajít do galerie s několika hodnotnými expozicemi, do muzea knihy, ale hlavně do překrásné baziliky Nanebevzetí Panny Marie, původně gotické stavby, kterou na začátku 18. století přestavěl Jan Santini. Nedávno prošla bazilika celkovou rekonstrukcí a je překrásná! Dechberoucí! Nelze si v interiéru nevšimnout v obou ramenech 32 metrů dlouhé příčné lodi visutých empor se vzácnými barokními varhanami. A také mozaikového cyklu brodského akademického malíře Jaroslava Šerých – hlavní lodí, 78 metrů dlouhou, kráčí člověk s dechem ztajeným a vpravdě s posvátnou pokorou…
Více o Žďársku se dozvíte ve článku a odkazech v něm: M+M Svatošovi – Vysočinou 2013.
Povídání o Novoměstsku je ve článku M+M Svatošovi – Tři Studně.
V posledních letech jsme na našich cestách zavítali k několika kostelům, přestavěným Janem Blažejem Santinim ve slohu barokní gotiky – vždycky to byl jedinečný zážitek – v Želivě, v Mariánské Týnici, ve Křtinách i v Sedlci u Kutné Hory.
I my se těšíme, prý má být hezky!
Budu se v sobotu těšit na viděnou !!! .-)))