Komentovaná prohlídka historické budovy
Pondělí 22. srpna 2022
Předseda Spolku pro starou Jihlavu Vilém Wodák pořádal pro členy spolku komentovanou prohlídku budovy, která má stále ještě punc tajemného místa.
![](https://www.svatosi.cz/wp-content/uploads/2023/07/CCF20220822229.jpg)
Pan Wodák má rozsáhlé znalosti z historie, dnes před námi rozvinul téma „Vznik německé školy na Hrádku v Jihlavě za 2. světové války“.
![](https://www.svatosi.cz/wp-content/uploads/2023/06/CCF20220822159.jpg)
Jihlava bývala po staletí místem, kde sídlilo i početné německé obyvatelstvo – od konce 12. století sem lidé přicházeli kvůli těžbě stříbra, další velká vlna německých osadníků přišla po třicetileté válce. Kraj kolem města Jihlavy, tedy na pomezí Čech a Moravy, byl nazýván Jihlavským jazykovým ostrovem.
Není tedy divu, že už od počátku války zde sídlila německá vojenská posádka a gestapo. A bylo rozhodnuto o výstavbě elitní školy pro německé chlapce, s nimiž bylo počítáno pro vysoké posty ve státech, které Němci plánovali obsadit.
O výběr této lokality na svazích lesoparku Heulos nad říčkou Jihlávkou se už na konci roku 1939 zasloužili hlavně vládní komisař protektorátní Jihlavy Leo Engelmann (*1909 Jihlava – †1990 Hof v Bavorsku) a stonařovský rodák Arthur Seyß-Inquart, vysoce postavený nacista (*1892 – †1946 popraven v Norimberku).
Po celé Říši bylo plánováno 34 takových prestižních škol (nakonec jich vzniklo pouze 12), jen jedna mimo území Říše, ta v Jihlavě, což mělo být pro město vyznamenání. Většina škol byla zřízena v budovách dříve vystavěných, jen jihlavská, původně zamýšlená jako internát pro Hitlerjugend, byla zcela nová, přesně v duchu starogermánské architektury, včetně run – jednu nám ukázal pan Wodák na fasádě Hrádku.
![](https://www.svatosi.cz/wp-content/uploads/2023/06/as202208225276.jpg)
Mohutná trojkřídlá budova ve tvaru písmene U s kamenným obložením působí starobyle, ale je relativně mladá. Základní kámen byl položen v dubnu 1941, slavnostní otevření se uskutečnilo 26. dubna 1944, ale už od ledna tam byli žáci, vyučující i vychovatelé – oficiální název byl Škola Adolfa Hitlera Čechy a Morava.
Byla to tehdy velká sláva, zúčastnil se Karl Hermann Frank (*1898 Karlovy Vary – 1946 popraven v Praze), státní ministr pro Protektorát Čechy a Morava, také rodiče žáků, což byly vysoce postavené nacistické osobnosti.
Do internátní školy s nadstandardním vybavením na Hrádku byli umisťováni chlapci od věku 12 let, studium trvalo 6 let. Výběr uchazečů byl velmi přísný, árijský původ byl předpokladem stejně jako duševní a tělesné schopnosti – škola měla vojenské zaměření, proto byl kladen důraz na tělovýchovu a sport, výuka jazyků byla též samozřejmostí. Studium bylo náročné, chlapci jej končili v 18ti letech a poté mohli pokračovat ve vzdělávání na libovolné vysoké škole.
Celkem bylo na Hrádku ubytováno 120 chlapců – každý rok skládali velice rozsáhlé zkoušky – nevyhověl-li uchazeč, byl odejit.
Pan Wodák dokládal své vyprávění různými texty a několika dopisy, které psali tehdejší studenti rodičům, a také fotografiemi, na nichž opravdu byli urostlí, blonďatí chlapci. Dokonce se mu podařilo vyhledat v Německu dva dosud žijící frekventanty jihlavské školy, od nichž měl množství informací. Dozvěděli jsme se, že v jihlavském archivu nejsou žádné podstatné dokumenty, vše je v Německu.
Zmínil se také o tom, že budova je opředena legendami, které se týkají sklepení, kašny na terase a také sochy starogermánského boha Odina, která se po válce ztratila – podobné zvěsti jsou návštěvnicky přitažlivé a vznikly pravděpodobně během války, kdy byl Hrádek pro veřejnost zcela nepřístupný…
Mohli jsme si prohlédnout i tehdejší plány na rozsáhlou výstavbu v lesoparku Heulos, též fotografie školního časopisu, které velitelství vydávalo pro rodiče žáků – naštěstí tato elitní mise říšských nadějí neměla v Jihlavě dlouhého trvání.
Po osvobození v roce 1945 byli zde během let ubytováváni učni či studenti, od roku 1990 zůstal objekt prázdný a rychle chátral. V roce 1995 jej získala Střední policejní škola Ministerstva vnitra a provedla rekonstrukci podle návrhu architekta Petra Holuba – původní vzhled budovy byl zcela zachován.
Pan Wodák nás provedl celou budovou, hodně zajímavá byla místnost, kde je dnes jídelna – dva kamenné sloupy pamatují tehdejší výzdobu přírodními motivy – nacistické symboly byly po válce odstraněny.
![](https://www.svatosi.cz/wp-content/uploads/2023/06/as202208225265.jpg)
![](https://www.svatosi.cz/wp-content/uploads/2023/06/as202208225261.jpg)
Dnes celý den hustě pršelo, přesto jsme vyšli na terasu, abychom si prohlédli pověstnou Lví kašnu z mrákotínské žuly a kamenné obložení budovy, pocházející z lomu u Dolní Cerekve.
![](https://www.svatosi.cz/wp-content/uploads/2023/06/as202208225282.jpg)
![](https://www.svatosi.cz/wp-content/uploads/2023/06/as202208225266.jpg)
![](https://www.svatosi.cz/wp-content/uploads/2023/06/as202208225245.jpg)
![](https://www.svatosi.cz/wp-content/uploads/2023/06/as202208225270.jpg)
![](https://www.svatosi.cz/wp-content/uploads/2023/06/as202208225275.jpg)
![](https://www.svatosi.cz/wp-content/uploads/2023/06/as202208225293.jpg)
![](https://www.svatosi.cz/wp-content/uploads/2023/06/as202208225294.jpg)
Před lety jsem už dvakrát na prohlídce Hrádku byla, ale dnešní zážitek byl díky skvělému výkladu pana Viléma Wodáka a předloženým dobovým dokumentům mnohem intenzivnější.
Fotografie z prohlídky mi laskavě poskytl pan Albín Servít, člen Spolku pro starou Jihlavu – děkuji!
Abych trochu zmínila turistiku, připomenu, že na dvoře Hrádku býval až do roku 2014 start a cíl oblíbené akce Kolem noční Jihlavy po historických pamětihodnostech, kterou pořádají členové odboru KČT Tesla Jihlava. Nyní mají turisté zázemí v Domě dětí a mládeže.