PostHeaderIcon Podzimní putování Železnými horami

za památnými stromy

13. – 14. 9. 2008

Vydali jsme se na plánovaný cyklovýlet, přestože předpověď počasí byla hodně špatná. Loni se nám v cíli v Horním Bradle líbilo a chtěli jsme se znovu pozdravit s pořadateli z KČT Chrudim, taky jsme se těšili (musím ale přiznat, že hlavně já) na putování za památnými stromy zdejšího kraje, jak jsme si před rokem předsevzali. Navazuji tedy na loňský příspěvek o Železných horách. Letos se z Jihlavy zúčastnilo celkem 18 cykloturistů, naše jedenáctičlenná skupina odjížděla vlakem v sobotu v 5.32 hodin – tedy tak by to mělo být, ale ve skutečnosti jsme jeli kvůli výluce na trati autobusem (i s koly) až do Havlíčkova Brodu, pak už řádně rychlíkem až do Čáslavi. Před sedmou hodinou jsme stáli roztřeseni zimou před čáslavským nádražím, připraveni vyrazit do toho nečasu. Do včerejška bylo teplo, přes noc přišel studený severák a teď řádil. Přechod byl náhlý a strašný, jen jsme doufali, že se během dne oteplí, což se částečně stalo.

Trasa 1. dne: Čáslav – Ronov nad Doubravou – Třemošnice – Lichnice – Seč – Klokočov – Lipka – Horní Bradlo = 48 km

trasa Čáslav - Horní Bradlo

Naše první zastávka byla na zámku ve Žlebech, jen jsme se pokochali pohádkovými věžemi, prohlédli si nádvoří, obešli celý objekt a obdivovali krásu kamenných zdí a zídek.

nádvoří zámku Zleby

Projeli jsme Ronovem, v Třemošnici jsme se trochu zahřáli kávou a pak jsme se s potížemi (kvůli sejití z cesty jsme si vyzkoušeli výdrž fyzickou i duševní) ocitli před prvním památným stromem, na který jsem se rok těšila. V obci Podhradí u Lichnice roste vedle bývalé hospody dub letní, zvaný Žižkův, i když Žižka zde pravděpodobně nikdy nebyl, jen Sirotčí husitské vojsko v roce 1428 obléhalo a pobořilo královský hrad Lichnici.

Zizkův dub v Podhradí u Lichnice 1

Strom je asi 700 – 800 let starý, asi 28 m vysoký, obvod 922 cm.

v úzasu jsme stáli před mohutným stromem

Zizkův dub v Podhradí u Lichnice 2

Vyfuněli jsme na blízký skalnatý ostroh, kde jsou zříceniny hradu, trochu jsme se tím zahřáli, ale nahoře na plošině jsme hledali závětří, odkud bychom se kochali krásným výhledem do krajiny.

pohled z Lichnice do Podoubraví

Lichnice je na hlavním hřebeni Železných hor ve výšce 480 m v sedle vytvořeném následkem propadu okolního terénu, čímž vystoupil skalnatý ostroh, využitý v polovině 13. století pány z Ronova ke stavbě jejich rodového sídla. Pak se hrad dostal do královského držení, prošel dramatickými obdobími, byl pobořen a v roce 1932 se nakonec stal majetkem KČT, od roku 1950 pak byl vlastníkem stát, nyní město Třemošnice.

Následujícím obrázkem nám Mirek připomíná, že je vlastně „babí léto“.

pokus

Sečskou přehradu jsme míjeli podél její užší části na protilehlé straně hráze, mne ovšem zajímalo, že jedeme ke Klokočovu a ke Královské lípě.

Královská lípa v Klokočově

spodní část stromu má obvod téměř 9 m

před lípou je kříz a deska

Klokočovská lípa je asi 19 m vysoká, stará snad 1000 let, obvod kmene je 890 cm. V roce 1370, když pobýval císař Karel IV. na Lichnici a jel do nedalekých lázní v Modletíně, prý zde pod touto lípou, která už tehdy byla vzrostlým stromem, odpočíval. Znamená to, že byla vysazena za vlády knížete Václava vedle historické cesty pohraničními pralesy a bažinami a sloužila jako záchytný bod na tzv. Libické stezce. Ať je lípa o sto let mladší či starší – v každém případě je to impozantní strom, který nemá v českých zemích sobě rovný. Smutné je, že mosaznou pamětní desku v listopadu 2007 někdo ukradl a my jsme tu našli jen fotokopii. Jsem skálopevně přesvědčena, že zloděj bude (nebo už byl) potrestán – možná jinou spravedlností než lidskou, osud ho ale jistě má na svém seznamu…

nápis na desce

Nad Modletínem jsme se potěšili výhledem do kraje a velmi lehce jsme se všichni shodli na tom, že nemůžeme minout památnou lípu v Lipce, kterou jsme obdivovali už loni. Ano, čekala na nás, vznešeně tu u tvrze stojí už asi 600 let, obvod její koruny je 85 m, výška 27 m, obvod spodního kmene je 802 cm.

lípa v Lipce

jsme nepatrní

Z osady Lipka je to do střediskové vsi Horní Bradlo jen kousek z kopce. Je to rekreační oblast a východiště turistických cest do Železných hor. My jsme z centra zamířili do osady Vršov, kde jsme byli, stejně jako loni, ubytovaní v penzionu ŠARZ. Ještě jsme se stavili na bradelském návrší u kaple nad hrobkou zdejší sklářské rodiny Rüklů.

hrobka sklářské rodiny Rüklů

V roce 1866 se přistěhoval do vsi František Rükl, vystavěl zde sklářskou huť a dařilo se mu. Členové této známé rodiny jsou pochovaní v hrobce, nad kterou byla v roce 1893 vystavěná kaple v novogotickém slohu.

V cíli jsme byli sladce uvítáni (Hančin moučník byl osvědčeně výborný), štamprličkou pohoštěni, diplomem obdarováni, skvěle ubytováni a večer jsme si povídali s organizátory z Chrudimi, s turisty z Havlíčkova Brodu i odjinud, se kterými jsme se tu sešli před rokem. Pravda, letos nebylo veselí (ani Veselí)  tak bujaré, ale bylo to hezké a milé posezení. Unavení celodenním bojem se studeným větrem jsme se těšili do postele a to jsme dnes ujeli jen 48 km!

Ráno 14. 9. jsme se domluvili, že dnešní trasa nás dovede do Hlinska na vlak. Během cesty (za Možděnicemi) jsme se ale my dva a Majka a František Dörrerovi odpojili od skupiny s úmyslem dojet do Jihlavy, což se nám nezdálo být obtížné.

Trasa 2. dne: Horní Bradlo – Spálava – Chloumek – Slavíkov – Kocourov – Možděnice – Ždírec nad Doubravou – Havlíčkova Borová – Žižkovo Pole – Přibyslav – Polná = 62 km

Vložím mapku okolí Horního Bradla se zákresem trasy ujeté předtím, než jsme se vydali ke Ždírci:

okolí Horního Bradla

Vítr se dnes zdál snesitelnější a bylo docela hezky. Vystoupali jsme na kopec nad Bradlem, krásně jsme se zahřáli a mířili jsme ke Chloumku.

na cestě z Horního Bradla do Chloumku

Tady nás ale čekala odbočka do osady Spálava a návštěva tamější památné lípy srdčité.

lípa při příjezdu do Spálavy

Povídá se, že prý byla zasazená v roce 1469 na oslavu vítězství Jiříka z Poděbrad nad Matyášem Korvínem…

spodní část Spálavské lípy

Obvod kmene je 590 cm, výška 23 m, stáří přes 500 let.

lípa ve Spálavě

Rozloučili jsme se s ní, pro dnešek to byl poslední památný strom, ale pořád se bylo nač dívat, všude kolem jsou nádherné vzrostlé stromy (i kaštanovníky jedlé se zhusta objevují). 3 km od Spálavy je osada Lány – na místní lípu se musíme těšit zase někdy příště, i ve Vestci na nás čekají krasavci…

V Možděnici jsme si našli krásné místo na svačinku, v závětří a s výhledem na idylické staré dřevěné stavby, které mají vztah k předkům spisovatelky Heleny Šmahelové – ti zde v 17. a 18. století měli mlýn.

chráněné stavby v Mozděnici

idylka na návsi

Pak už jsme se my čtyři oddělili od skupiny, která mířila do 7 km vzdáleného Hlinska na vlak, a jeli jsme přes Ždírec nad Doubravou do Borové. Bílý borovský kostel na návrší nad obcí je opravdu zdaleka viditelný, jak se častokrát zmiňuje ve svých článcích zdejší rodák Karel Havlíček (1821 – 1856).

rodný dům KHB v Borové

Tak jsme plynule přešli od stromů-velikánů k velikánům národním, protože dál jsme pokračovali k mohyle na Žižkově Poli u Přibyslavi.

mohyla na Zizkově Poli

Podle tradice prý zde 11. 10. 1424 skonal Jan Žižka z Trocnova, husitské vojsko poté (ač zdrceno žalem) dobylo a vyplenilo blízkou Přibyslav. Mohyla byla postavená v roce 1874 ke 450. výročí úmrtí Jana Žižky, její výška je téměř 15 m, výška kalicha 2 m.

V Přibyslavi jsme si dali moc dobrou ňamku (vepřo-knedlo-zelo) a plní energie jsme šlapali do kopců k Polné. Jindy klidná silnice dneska praskala ve švech kvůli polenské Mrkvancové pouti… a do toho teď my – no přežili jsme to a v Polné jsme jen taktak s koly prošli náměstí zaplněné stánkaři a návštěvníky. Domů jsme chtěli jet přes Dobronín, ale Mirek najednou prudce zahnul na polenské nádraží (provoz na trati Polná – Dobronín je dávno zrušen) v naději, že tam třeba uvidí slibovanou poutní parní mašinku… Byla tam tahle funící krasavice

parní masinka na nádrazí v Polné

a bylo rozhodnuto… Oba pánové byli v tranzu při zjištění, že vláček jede při příležitosti Mrkvancové pouti výjimečně a slavnostně do Jihlavy a za 40 Kč na osobu nás vezme i s koly… Výlet byl prudce a násilně ukončen, plány operativně změněny. Tak se stalo, že jsme na otázku jak jsme dojeli v neděli domů, odpovídali: „Normálně, z Polné parním vlakem…“

Příroda nám ale zradu neodpustila a při cestě z jihlavského nádraží domů jsme pořádně zmokli.

Vložit komentář

*

Archiv
Počítadlo

TOPlist