Královská cesta u Kutné Hory
Sobota 2. května 2026
Vycházku připravila Dáša Obůrková z KČT Čeřínek, na nádraží se nás sešlo 19 zájemců, vyjeli jsme v 7,37 do Havlíčkova Brodu, přestoupili na vlak do Kutné Hory, tam na hlavním nádraží jsme se pár minut svezli místním vláčkem do zastávky Kutná Hora město.
Vycházce údolím nádherné říčky Vrchlice přálo počasí – zářivě modrá obloha bez mráčku projasněná ostrým jarním slunkem byla kulisou k bělostně kvetoucím stromům a jasně červeným a žlutým tulipánům při cestě městem a prohlídce historických zdejších budov, promenáda kolem řeky chladila mladými listy stromů a keřů vyrůstajícím na svazích skalnatého údolí. Nedokážu líp slovy popsat vlídnost a přívětivost míst, kterými jsme procházeli.
Z nádraží jsme hned zamířili k Vrchlici, městem jsme bez výkladu organizátorky jen rychle přecházeli.
Dneska jsem musela fotit sama, dvorní fotografka Iva měla jiné úkoly – proto jsem nestíhala a většinou nevěděla, co vedoucí vycházky sděluje – navíc tempo bylo pochodové, nikoli vycházkové. 🙁
Uvedu komentované fotografie a přidám k nim něco z historie.
Předchůdcem dnešního Hrádku byla nevelká dřevěná tvrz založená na přelomu 13. a 14. století. První písemná zmínka o Hrádku pochází z roku 1312.
Nápis na zadní straně připomíná historii pomníku TGM – pomník byl vybudován podle návrhu sochaře Karla Dvořáka a architekta Pavla Janáka, odhalen 27. října 1938. Německou okupační správou byla socha odstraněna v červnu 1940 a v červenci 1942 roztavena. K znovuodhalení pomníku došlo 27. října 1948, v lednu 1959 byl pomník znovu odstraněn a socha uložená v depozitáři místního muzea na přelomu let 1964 a 1965 opět roztavena.
Drželi jsme se červeně značené trasy kolem Vrchlice, zpočátku na Královské cestě nádherné výhledy na chrám sv. Barbory a terasu se sochami u bývalého jezuitského kláštera, pak kamenný reliéf s hlavou básníka Emila Frídy, který zvolil svůj pseudonym podle této jaré říčky na Jaroslav Vrchlický, následoval mostek se sochou sv. Jana Nepomuckého.
Chrám sv. Barbory z roku 1388 je unikátní dílo gotické architektury a spolu s historickým jádrem města a katedrálou Nanebevzetí Panny Marie v Sedlci jezapsané na seznamu památek UNESCO. Podle historických pramenů měla velkolepá stavba dosahovat dvojnásobku dnešní délky. Pětilodní katedrála byla založena jako hornický chrám, což dokládá i jeho zasvěcení patronce havířů sv. Barboře. Stavba byla dokončena až na přelomu 19. a 20. stol. Chrám měl představovat moc a význam horního města, které se začalo utvářet v 70. letech 13. století spojováním hornických osad na místě bohatého naleziště stříbrné rudy. V interiéru se zachovala jedinečná galerie pozdně gotických a renesančních maleb z 15. století.
Jezuitská kolej v Kutné Hoře je barokní stavba z let 1667–1750 postavená podle návrhu významného italského, v Praze působícího architekta Giovanniho Domenica Orsiho. Po jeho smrti v dostavbě pokračoval Carlo Lurago.
Jezuité přišli do nekatolické Kutné Hory roku 1626. Kolej nebyla umístěna v centru města, ale za hradbami v prostoru mezi Hrádkem a Chrámem svaté Barbory, nepochybně proto, že v centru města by nebylo možné bez nákladného vykupování měšťanských domů a jejich následných demolic postavit kolej plánované velikosti.
Jezuitský řád byl v roce 1773 zrušen a areál připadl vojákům, kterým sloužil až do roku 1998, kdy byl předán do užívání galerie – proběhla rekonstrukce a přeměna koleje v instituci GASK (Galerie Středočeského kraje), která prezentuje výtvarné umění 20. a 21. století.
Gotický kostel svatého Jakuba Staršího v Kutné Hoře je římskokatolický arciděkanský kostel, jehož výstavba probíhala od první poloviny 14. století až do 15. století. Věž kostela měří 80 metrů, je tedy nepřehlédnutelný. V roce 1995 byl spolu s dalšími památkami historického centra zapsán na Seznam světového dědictví UNESCO.
Autorem reliéfu Jaroslava Vrchlického z roku 1919 je kutnohorský umělec Josef Chvojan. Dílo vytesal na ploše asi 12 metrů čtverečních na pískovcové skále v místě nejkrásnějšího výhledu na historické centrum.
Břehy Vrchlice rozsvěcely blatouchy, pohoda vůkol…
Najednou tunel z kamene, občas kvůli světlu nahoře prosvícený laminátovými panely… Dozvěděli jsme se, že rozsáhlý pozemek koupil miliardář Marek Dospiva, rodák z Kutné Hory – aby procházející lidé neviděli na jeho pozemky, vyzdobil je tímto způsobem – jak líp by se ty peníze mohly upotřebit… Ale to je jen názor osoby, která nerozumí mnoha současným řešením…
Došli jsme k Velkému rybníku (dříve Dolní královský rybník) – přibližně v těchto místech existovala vodní nádrž už ve středověku a sloužila při provozu tehdejších kutnohorských stříbrných dolů, největších a nejhlubších v Evropě. Voda byla potřeba v hutích (k úpravě rudy a k pohonu měchů) a nepostradatelná pro pohon vodních kol, jež se (vedle koňských žentourů) používala k odvodňování hlubokých dolů. (Horní královský rybník býval v místě dnes zatopeném vodami přehrady Vrchlice).
U Velkého rybníka se cesty dělily, my jsme se vydali po modře značené turistické trase, která mířila do Kutné Hory přes Bylany. Šli jsme místy, která obývali lidé už v době, které říkáme neolit…
Dočetla jsem se, že:
Archeologický průzkum na ploše 7 hektarů se v Bylanech uskutečnil v 50. a 60. letech 20. století a stal se jedním z nejdůležitějších odkryvů sídelního areálu neolitické kultury v Evropě. Bylo zde v osadě nejstarších zemědělců v Čechách z mladší doby kamenné nalezeno 134 půdorysů nadzemních kůlových tzv. dlouhých domů, sakrální areál, kruhová ohrazení a množství dalších předmětů.
Cyklický způsob zemědělství tehdy posunoval osadu po 12 až 18 letech. Domy byly 15 až 45 metrů dlouhé a obvykle je obývaly 2 či 3 rodiny.
Na modře značené turistické trase v Bylanech jsem na stromě s turistickým značením uviděla tabulku, která mě, jako dřívější značkařku, hoodně potěšila a věřím, že i mým čtenářům-značkařům udělá radost.
Do Kutné Hory jsme vstoupili u chrámu sv. Barbory, kde Dáša prohlídku ukončila. Několik lidí zůstalo na samostatnou vycházku městem, většina však šla na vlak s odjezdem ve 12.20! Zklamaně jsem odjížděla i já, protože jsem nechtěla absolvovat prohlídku sama a z celé skupiny nebyl nikdo známý, s kým bych se na pohodovou prohlídku Kutné Hory vydala… Inu tak…
Cesta z Kutné Hory kolem Vrchlice a zpět do města měřila 12 km, další tři kilometry přibyly při cestách k nádraží.
Související články:
Kutná Hora
Hradec Králové, Kutná Hora
Za posledním puchýřem do Mladé Boleslavi – den v Kutné Hoře
Kutnohory aneb výšlap z Kaňku k NPP Rybníček u Hořan – okolí Kutné Hory