Úterý 28. dubna 2026
Vlastivědnou vycházku s péčí připravily členky KČT Tesla Jihlava Marie Švengrová a Milena Boučková.
Z jihlavského autobusového nádraží jsme dojeli do vesnice Bradlo, jedné z částí Velkého Beranova. Dlouho jsem v těchto končinách nebyla (s Mirkem jsme sem jezdívali na kole) a překvapilo mě, jak se tahle prastará ves s dvaceti domy, v nichž žije asi 50 obyvatel, vyloupla do krásy. Vše opravené, upravené, na okrouhlé návsi rybníček, jarní povětří kolem – pohoda!
Bradlo bylo součástí osídlení, které již roku 1221 drželi páni z Hradce, spolu s Beranovem a Jeclovem.
Neznačenou polní cestou jsme kráčeli členitou krajinou – v hloubce vpravo bylo skalnaté údolí řeky Jihlavy, vlevo oblé kopce tzv. Beranovských prahů. Dočetla jsem se, že v této lokalitě jsou protáhlé vyvýšeniny, které vznikly v důsledku tektonických pohybů při vrásnění zemské kůry.
Sváteční pocit umocňovaly řady rozkvetlých hlohů a množství křížků (všechny opravené a ve slunci zářící) u polí, která kdysi patřila jednotlivým vlastníkům.
Naše dvanáctičlenná skupina došla do historické vsi Jeclov (asi 18 domů se 60ti obyvateli).
Polní cesta nás přivedla k rozlehlému stavení s kamennou zídkou kolem dvora a zahrady. Průvodkyně nám sdělily, že stavení má čp. 1 a skutečně je nejstarším v této vsi, která od roku 1869 přísluší k Velkému Beranovu. Zdejší vrchnostenský hospodářský dvůr byl v 1. polovině 19. století přestavěn na zámek, po několika desetiletích se stala jeho majitelem rodina Rychnovských – jejich potomkům patří dodnes.
S Jeclovem mám spojenou vzpomínku:
Na konci 80. let minulého století nás náš přítel Ing. Josef Poukar při cestě autem z Luk nad Jihlavou upozornil, že v Jeclově na jedné z chalup pobývali manželé Dagmar a František X. Halasovi a překládali zde Jeruzalémskou bibli do češtiny (v 50. letech 20. století zpracovali původní text francouzští dominikáni). Česká verze vznikla metodou srovnávacího překladu z francouzštiny, originálního jazyka Jeruzalémské bible, a původních biblických jazyků.
Překlad iniciovali profesor Stanislav Krátký a O. Dominik Duka, kteří v lednu 1980 dojednali s manželi Halasovými uskutečnění překladu. Ten trval 29 let – český překlad Jeruzalémské bible vyšel v roce 2009. Manželé Halasovi pobývali v letech 1990–1999 v Římě – profesor František X. Halas (syn básníka Františka Halase) byl velvyslancem naší republiky u Svatého stolce. Měli jsme s Mirkem štěstí, že jsme několikrát byli přítomni jejich přednáškám, které Halasovi pořádali po skončení jejich papežské mise, mluvili jsme s nimi a dokonce nám byli průvodci na výstavě prací Bohuslava Reynka pořádané v Praze U Kamenného zvonu – Dagmar Halasová napsala několik knih, mezi nimi je i monografie o životě a díle Bohuslava Reynka, rodiny se odedávna přátelily.
Dagmar Halasová (1938–2024) prožila část dětství a mládí u tety a strýce v Petrovicích nedaleko Luk nad Jihlavou, ve zdejším kostelíku sv. Petra a Pavla se vdávala za Františka X. Halase (1937–2023), oba jsou pohřbeni v Lukách nad Jihlavou.
Snažila jsem se ten dům „překladu bible“, který jsem před lety v Jeclově viděla, najít – doufám, že přibližně se mi to podařilo.
Luční cesta s dalekými výhledy nás postupně dovedla do Velkého Beranova, nejdříve k bývalé poště u silnice, před níž zastavoval autobus, kterým jsem jezdívala tři roky do 2. stupně základní školy ukončené v červnu 1960.
Obcí, která se samozřejmě od doby mého dětství hodně změnila, jsme došli k návesní kapli svaté Anny.
Měli jsme zamluvenou prohlídku kaple, založené v 17. století. Před několika lety prošla celkovou opravou a také uvnitř jasně zářila – promodlena do klidu a naděje. Na oltářním obraze jsou rodiče Panny Marie Anna a Jáchym.
Starosta Milan Pulicar nám v interiéru kaple a pak v místnosti obecního úřadu sdělil historické i současné zajímavosti, takže víme, že první zmínka o Beranově pochází z roku 1318, ale je jisté, že obec jako hornická osada, v jejímž okolí se těžily stříbrné rudy, existovala, stejně jako Bradlo a Jeclov, nejméně od roku 1221. Uvědomme si, že nedaleko byl jihlavský stříbronosný důlní okrsek.
Ve Velkém Beranově a jeho dalších třech částech žije přes 1 300 občanů.
Kousek od kaple stávala škola, do níž jsem chodila – dnes tu jsou byty pro staré občany. V prostoru nad ní byla přistavěna další školní budova, která už ale taky dosloužila, základní škola je teď na velkém prostranství na okraji obce.
Starosta i organizátorky vycházky se nám v zasedací místnosti obecního úřadu pochlubili Kronikou, vydanou v roce 2018 při příležitosti 700. výročí první písemné zmínky o Velkém Beranově.
Pohostili nás kávou a „svatebními“ buchtičkami i slanými plněnými koláčky, které napekla Milena – mňam!! A navíc jsme dostali pamětní plaketu, kterou pro nás vyrobily děti.
Na vlajce i znaku obce je heraldická figura „beran“ – ten je znakem síly, sv. Anna, patronka a ochránkyně matek, je zobrazována s knihou, z níž učí číst Pannu Marii.
Následovala prohlídka obce – zastavili jsme se před domem, v němž bydlíval vážený občan Velkého Beranova Karel Vozáb (1856–1928).
Protože jsem o jeho záslužné činnosti nevěděla nic, vyhledala jsem informace:
Karel Vozáb byl zakladatel zdejšího hasičského sboru, učitel, čestný starosta Svazu dobrovolného hasičstva československého, císařský rada, lidumil.
Narodil se v Pavlínově u Velkého Meziříčí v učitelské rodině. Po základní škole vystudoval gymnázium a pak učitelský ústav v Brně, v roce 1876 přišel do Velkého Beranova.
Od počátku svého působení se zapojil do života v obci, zvlášť bedlivě sledoval činnost a působení hasičských sborů, které pod německým velením v okolí již pracovaly. Postupně připravil a zpracoval české stanovy pro činnost hasičských sborů.
V roce 1910 císař František Josef I. Vozábovi propůjčil titul Císařský rada, v roce 1913 se stal poslancem sněmu Markrabství Moravského. V letech první světové války spolupracoval s Červeným křížem, pořádal válečné sbírky a organizoval pomoc frontě, za což byl vyznamenán.
Při oslavě Vozábových šedesátých narozenin byla Jihlavská župa přejmenována na župu Vozábovu. Čestným občanem byl jmenován ve všech 60 českých obcích, kde pomáhal založit hasičský sbor.
S překvapivým uznáním jsme si přečetli pamětní desku na jednom z domů, kde stálo, že už v roce 1788 byla zde první škola, která sloužila až do roku 1885.
Prohlídli jsme si (zvenčí) i novou mateřskou školu, kde s dětmi pracuje a je velice spokojená moje milá neteř Danuška.
Odtud jsme se odebrali do třetí části obce s názvem Nové Domky.
Osada, dříve domky kolem silnice, se vysokým tempem rozrůstá do stran – jsou vidět moderní stavby a další parcely jsou prý už pro výstavbu připravené. Zašli jsme se podívat k domu, v němž si pamatuji hostinec U Kittlerů, hojně navštěvovaný projíždějícími automobilisty – po něm ani památky. V osadě zůstala jen původní zvonička a kříž, které stávaly nad „zmolou“, křovím zarostlou, kam lidé házeli odpadky všeho druhu – ani po té už není památky, je tu travnatý svah s dětským hřištěm a krásnou květinovou výzdobou. 🙂
Zde na zastávce městského autobusu vycházka skončila, ušli jsme asi 10 km. Ve 14 hodin začínala přednáška, které jsme se jako studentka U3V zúčastnila.