PostHeaderIcon Žirovnice a okolí

Sychravé a zadumané úterý bylo jako stvořené pro vzpomínky na doby minulé

Na dnešní sváteční den 28. 10. 2008 naplánovali Majka a František z odboru Čeřínek nenáročnou dvanáctikilometrovou pěší trasu s historickými odbočkami. Jsou znalci Žirovnicka, a tak hned po příjezdu do Popelína nasadili laťku vysoko – dovedli nás k památníku zrušení roboty, který byl postaven roku 1850, tedy už dva roky po tomto převratném aktu!

památník zrusení roboty v Popelíně

Nikde u nás nenajdete starší, tento byl obnoven v roce 1912, dole na soklu je deska s nápisem: Památce zrušení roboty a počátku obecní samosprávy. Na jehlanu je nápis: O BOŽE!!! ZACHOWEjŽ WLASt A NÁS WŠECHNY W DOBRÉM. MDCCCL (1850)

Když jsem se zajímala o to, kde v okolí je něco podobného, zjistila jsem, že v obci Klamoš (blízko Chlumce nad Cidlinou) byla v roce 1852 postavena Boží muka jako připomínka zrušení roboty a u nás na Vysočině je památník blízko Světlé nad Sázavou, ale ten je až z roku 1898.

Některá stavení ve vesnici silně upomínala na doby dávno minulé a ty se nám teď jevily docela idylicky.

podzimní nálada

Po pár kilometrech jsme došli do Žirovnice a uviděli zámek – to zdůrazňuji proto, že chybělo málo a byl by ho v roce 1964 požár zničil…

zámek v Zirovnici

Zámek je asi ze 13. století, majitelé se střídali; ti, kteří zde hospodařili v 15. století, si zaslouží náš obdiv, protože nechali celý objekt vyzdobit freskami, jejichž barvy jsou doposud neuvěřitelně živé. To opravdu stojí za vidění. Rytířský sál i Zelená světnice jsou krásné, ale výzdoba kaple – to je bomba, popsat se nedá, je třeba pohlédnout do očí světců…

Stopy požáru už nikde nezahlédnete, pocítíte však tíseň při pohledu na chmurnou minotauří družinu na nádvoří. Z jejich očí nic vyčíst nemůžete, v býčích lebkách jsou jen prázdné oční důlky.

na nádvoří zámku v Zirovnici nás očekávají minotaurové

To studenti AVU v Praze nám asi chtěli svými sochami připomenout, že i v dobách herojských byly temné kauzy…

Radši jsme vyběhli na věž a koukli na dnešní svět, mně se i přes tu „částečnou mlhu“ zamlouvá.

pohled z věze na Hutní rybník

Nádvoří zámku je trojúhelníkové a výmalba venkovních stěn asi bývala parádní, doteď je tu hezky jako na zámku.

nádvoří má tvar rovnoramenného trojúhelníka

V přízemí je výstava šicích strojů – považte – je jich tu 130 kusů, každý jiný! I takový ignorant a neumětel šicí jako já se musel sklonit před krásou mašinek, které prý všechny jsou funkční.

Ale nedali nám oddech a už do nás v dalších sálech čamrdáři šili své proslavené perleťové knoflíky. Ve druhé polovině 19. století zde v Žirovnici začalo ražení knoflíků z perleti (výrobky se dodávaly do všech míst Rakousko-uherské říše) a dodnes se zde výroba udržela. Nezůstalo jen u knoflíků, z perleti se vyráběly i šperky, jejichž nadčasovost je dána i užitým přírodním materiálem.

Z tohoto blýskavého světa nás vytrhli a poslali do špejcharu. Ten je hned u zámku, byl postaven v roce 1707 a v roce 2007 byl po rekonstrukci otevřen. Barokní sýpka dostala ke svým 300. narozeninám hezký dárek – ve třech poschodích je expozice o životě na vesnici a naleznete tu nejroztodivnější muzeální kousky (které já nezřídka ze svého dětství a mládí pamatuji).

barokní sýpka

Mají tu ode všeho něco, dokonce i vyšívané kuchařky. Ty se vyvěšovaly v kuchyni, aby měla žena na očích nějaké moudro. Jedno, jehož text je hravý, má ovšem vpašováno skryté nabádání k dodržování zásad racionální výživy (prevence chorob kardiovaskulárních), vám přináším v plném znění:

Vždy kuchařky než solíte, pamatujte na muže,
když pak on má velkou žízeň, chudák za to nemůže.

A už jsme zase rovnýma (turistickýma) nohama v současnosti. Cestou do Stojčína, kde je vlaková zastávka pro Žirovnici i Počátky (o tom už jsem se zmiňovala, že se města nemohla dohodnout, kudy dráha povede) jsme si užívali dobré společnosti soukmenovců, vlídné a tiché okolní krajiny i stromů, z nichž každý má svou paměť. Této staré vrbě jistě někdo během jejího dlouhého života našeptal své tajemství…

strázkyně tajemství

A to je konec zprávy podávané tichým hlasem, jak jsme putovali Žirovnickem i časem.

8 komentářů - “Žirovnice a okolí”

  • Eliza says:

    M+M tak teď si myslímže asi chodíš na jiný web nežli na ten můj!!! No přijdu častěji snad tak za týden, stále ještě rekonstuujeme, a není ani místo ani čas si k PC sednout.

  • M+M says:

    Elizo,díky za pochvalu. Obzvláště si jí cením od Tebe, kterou považuji v psaní za následováníhodnou. Na Tvé stránky odnedávna chodím, koukám a smekám. Jen jsem si nedovolila jako začátečnice komentovat, učím se. Zdravím a těší mě Tvoje uznání.

  • Eliza says:

    Mám na dlouhonežli se pročtu od prvního příspěvku až sem. Divím se, že jsem na tebe dříve nenarazila, hned si tě přidám do adres, abych se mohla častěji poučit. BEZVADNÉ! Ještě že uvádíš svoji adresu v komentech u hruhých, člověk má možnost další bezvy tipy poznat.

  • M+M says:

    Buteo,tu „částečnou mlhu“, kdy na obzoru není jasno, jsem při psaní původně myslela i na naši současnou situaci ve společnosti po volbách – konce nedohlédneš, je zahalen mlhou. Jako optimistka (nemám dostatek informací) ale pořád doufám… Ale fotečka je romanticky neumělá, dobře, že potěší. Zdravím

  • M+M says:

    Jirko,oprava zámku byla dokončena až v roce 1992 a říkali nám, že byla mnoho let průběžně financována z výnosu Matesa (Malé televizní sázení). To mě potěšilo, nevzpomínám si, že bych věděla o jiném konkrétním výsledku z těch peněz.
    Původně se prý zde živili lidé tkalcovstvím, až v roce 1864 se přiženil do Žirovnice Josef Žampach a zavedl výrobu perleťových knoflíků. Zpočátku byl pro smích, ale nakonec se Pepík bohudík prosadil! 🙂

  • buteo says:

    Tu částečnou mlhuby chtěl mít vyvedenou v oleji, ale tak jak to vidíme, ne v žádném moderním stylu.
    Připomenutí Žirovnice po 30 letech, kdy jsem se stavoval na den cestou z Vranovské nádrže.
    Hezké a jen tak dááál

  • Jirka says:

    Díky za informace o pomnících zrušení roboty. Přidal jsem si je k mému seznamu kuriozních pomníků. – Žirovnici jsem kdysi při zájezdu navštívil. Podoba mi už nic neříká, ale při tom jménu se mi vybavilo: šicí stroje a knoflíky. Obojí tam zřejmě přetrvá věky. Potěšilo mě i obnovení sýpky a její kulturní využití – řada jiných nemá to štěstí.

  • Samotář says:

    hezká vycházka a ještě zajímavější minotaurové. Jde z nich strach, ach ach ach.

Vložit komentář

*

Archivy
Počítadlo

TOPlist