Socha plukovníka Švece

Od soboty 25. 10. 2008 je o jeden pádný důvod víc, proč navštívit Třebíč

Téměř každý ví, že Třebíč je jedno z míst na Vysočině, jehož památky jsou natolik významné, že od roku 2003 jsou na seznamu UNESCO. Románsko-gotická bazilika sv. Prokopa z 1. poloviny 13. století a Židovská čtvrť jsou magnety, které po zásluze přitahují návštěvníky svou jedinečností.

Počátky Třebíče jsou ale mnohem starší a jsou spojené se založením benediktinského kláštera v roce 1101 (na paměť toho jsou na městském znaku tři černé mnišské kápě). Klášter byl založen na kopci nad řekou Jihlavou, zde pak byla vystavěna již zmíněná bazilika, v 16. století byl klášter přestavěn na zámek.

Před začátkem akce, která byla důvodem našeho příjezdu do Třebíče, jsme se trochu toulali městem a já vám z této procházky nabídnu řeku Jihlavu,

pak věž sv. Martina kvůli věžním hodinám, které mají průměr ciferníku 5,5 m, což znamená, že patří k největším v Evropě.

Naším prvním cílem bylo Karlovo náměstí, kde je kromě tzv. Černého domu se sgrafity také Malovaný dům z konce 16. století.

Na tomto náměstí začínala v jednu hodinu slavnost k 90. výročí založení ČSR – byly projevy, byly věnce, byla hymna, byla čestná stráž, byly mažoretky. Někteří nevěnují těmto věcem valného zájmu, lidé z našeho okolí (turisté a Sokolové) ale kladou důraz na tradiční hodnoty, mezi nimiž založení samostatné republiky zdaleka nezaujímá poslední místo.

Oslavy založení republiky ovšem probíhají v těchto dnech na mnoha místech. Ale jen Třebíč měla důvod navíc – právě dneska je to 90 let, kdy zemřel v Rusku u Aksakova plukovník Josef Jiří Švec, Sokol, legionář a krajan, jemuž bude odhalen pomník v Tyršových sadech. Josef Švec se narodil v roce 1883 v Čeňkově u Třeště, po studiích se stal učitelem v Třebíči a velmi aktivně začal pracovat v sokolském hnutí. (Sokol byl založen v roce 1862 Miroslavem Tyršem a Jindřichem Fügnerem.) V roce 1911 odejel Švec učit do Ruska, i tam zakládal tělocvičné jednoty a šířil sokolské myšlenky. Zde ho zastihl začátek 1. světové války a on vstoupil v Kyjevě do České dobrovolnické družiny, která se stala základem legií a aktivně bojovala za vytvoření ČSR. Sokolská výchova posunovala Švece k vyšším hodnostem, až se stal velitelem 1. československé divize. V roce 1917 bojoval u Zborova, po ruské revoluci se seznámil s praktikami bolševiků, velmi s nimi nesouhlasil a sváděl se svými jednotkami proti nim tvrdé boje. Sokolové v legiích podporovali Masaryka v jeho snaze vyhlásit u nás samostatnou republiku. Boje proti bolševikům v Rusku byly velmi těžké, legionáři byli tak vyčerpaní, že odmítali poslušnost a plukovník Švec se poté, co vydal rozkaz k boji, do kterého odmítli unavení vojáci jít, v noci 25. 10. 1918 zastřelil… Předtím disciplinovaně napsal rozkazy na příští den a také svůj vzkaz:

„Nemohu přežít hanby, stihnuvší naše vojsko, boříte to, co bylo s ohromnými překážkami stavěno celá léta…“ Jeho pohřeb byl 28. 10. 1918 v Čeljabinsku, právě v den, kdy vznikla ČSR a všichni oslavovali samostatnost i konec války. Jeho ostatky byly za několik let převezeny do ČSR, ale pak přišli Němci, kteří nestáli o české hrdiny a potom komunisté, a ti nestáli o Sokoly ani o legionáře… Sokolská župa plk. Švece (tak se nazývá od roku 1921) ale všechny ústrky přežila a dneska byli Sokolové v hlavní roli.

Z Karlova náměstí se vydal průvod lidí vedených slavnostně vystrojenými Sokoly do Tyršových sadů. Kolorit dotvářeli vojáci v dobových uniformách a množství historických vlajek. Celá akce byla velmi důstojná, Sokolové nás v dobrém slova smyslu donutili zamyslet se a porovnávat… Netřeba dodávat něco o věrnosti a smyslu pro povinnost, natož srovnávat s dnešní dobou.

Sochař Otakar Marcin udělal pískovcovou kopii podle původního díla sochaře Jaroslava Šlezingera, rodáka z Jemnice, který také zaplatil životem za svoje názory. Za okupace byl v koncentráku, pak byl komunisty odsouzen ke 25 letům těžkého žaláře, zpracovával uran a po čtyřech letech zemřel v roce 1955 ve vězení na rakovinu plic. Jeho socha plk. Švece byla zlikvidována a dneska zase vstala ke slávě.

Přemýšlela jsem během slavnostního ceremoniálu nad tím, že Švecovi bylo vlastně 35 let, když zemřel a snažila jsem se představit si situaci, která ho dovedla k jeho rozhodnutí… Když zemřel sochař Šlezinger, bylo mu 44 let… Je dobré, že tu socha je, je třeba vážit si slušných lidí.