taky trochu o Josefu Aloisi Schumpeterovi
To, že jsem delší dobu nic nenapsala, znamená, že jsme se nezúčastnili žádného významného pochodu, ale neznamená to, že bychom vyřadili turistické aktivity ze svého prosincového rozvrhu. Naopak, „papírové“ a „stolové“ turistice jsme se věnovali více než jindy. Hmatatelným výsledkem je Kalendář pochodů odboru KČT Čeřínek, který snad dojde během roku 2009 svého ideového ocenění. Radost přímo dárkově vánoční mi udělala výroční schůze našeho odboru, kde se prosadil zdravý rozum (zasvěcení vědí, o čem je řeč) a tím jsme myslím nejlépe zakončili rok oslav 120. výročí založení KČT.
Během prosince jsme s Mirkem brali vycházky po okolí jako příležitost odpočinout si. Zjišťuji, že stav mé mysli je víc závislý na kontaktu se sluníčkem, než bych se kdy odvážila přiznat, těším se na delší dny, myslím na lidi na severu a lituji je. Při jedné z našich vycházek jsme obešli studánky pod Vysokým kamenem a obdivovali další novou stříšku, kterou pečlivě udělal Karel Hobza. Neměli jsme foťák, ale příště uděláme obrázek, je to studánková lesní krasavice.
Jedna z našich radostí byla návštěva betlémů v Třešti. Betlémářská tradice je v tomto městečku už dvousetletá, ojedinělá v českém a dokonce i v evropském měřítku. Původní figurky bývaly papírové (ty jsou k vidění v místním muzeu), pozdější jsou vyřezávané převážně z lipového dřeva a barvené. Třešťský „Spolek přátel betlémů“ se stará o velmi hodnotnou a krásnou stálou expozici v Schumpeterově domě, další možnost pro návštěvníky je asi ve 20 domech třešťských občanů, kteří tradičně na vánoce staví svoje vlastní historické betlémy. Povídat o nich či fotografovat je amatérsky nemá valné ceny – nejlepší je užít si to na vlastní oči. Dobré je, že vznikají pořád nové betlémářské přírůstky – už několik let existuje tzv. Dřevořezání, kdy se v červenci pod největšími evropskými sloupovými slunečními hodinami (8,21 m) sejdou ve Třešti na náměstí šikovní lidé, myslí na vánoce, přitom pracují na sluníčku s nožem a dřevem a výsledkem jsou nové figurky pro společný betlém…
Zmínila jsem zde Schumpeterův dům – jestli snad přemýšlíte, zda se právě tady narodil věhlasný ekonom Josef Alois Schumpeter (1883–1950), tvůrce japonského hospodářského zázraku, tak říkám ano, tady se narodil. Prožil zde sice jenom dětství, ale jsem přesvědčena, že jeho předkové z Vysočiny mu předali ten nejlepší základ, na kterém stavěl při studiu ekonomických zákonitostí a tvorbě hospodářských pravidel. Že byl úspěšný, je vidět z toho, že byl rakouským ministrem financí, že přednášel na evropských i amerických univerzitách; že je doposud uznávaný, je vidět z toho, že jeho díla o tržní ekonomice, o politologii a sociologii nabývají v poslední době na významu a soustřeďují na sebe pozornost. V třešťském muzeu je pěkná expozice o jeho životě a díle, poctivě jsem si pročetla Schumpeterovy hlavní ekonomické teze a došla jsem k názoru, že kdybychom se jimi řídili, japonský hospodářský zázrak by měl těžkého konkurenta, ale jak dosáhnout toho, aby si poslanci místo hlasování proti někomu prostudovali Schumpetera a pak hlasovali rozumně? S tím by si asi nevěděl rady ani on…
Dalším krásným zážitkem byl koncert Polenského big bandu. Na zámku v Polné jsme si 22. 12. užili více jak dvě hodiny krásné a vitální muziky, kterou jsme si opatrnicky schovávali do zásoby, abychom si měli co přehrát, až naši mysl bude chtít ovládnout bezmocný vztek nad něčím, co nemůžeme změnit.
Jako vánoční dárek jsme si dali návštěvu brněnského Janáčkova divadla a Prodanou nevěstu. Byli jsme velmi příjemně překvapeni tím, jak svěže a současně zachází režisér Ondřej Havelka s klasikou. Mařenku jsem ale litovala, protože Jeník nebyl jen český furiant, on byl přímo hazardní hráč světového formátu, až na hranu zkoušel Mařenčinu trpělivost a z toho plynulo, že by si opravdu měla svůj krok řádně rozmyslet a na své příští štěstí pomyslet…
Vánoce jsou za námi, problémy se shazováním rychle a hloupě nabytých kil před námi…
Držte mi palce, i my myslíme na vás všechny.
