Kosov-Petrovice-Pančava-Bedřichov
V noci se oteplilo a po ranních mlhách se začal klubat docela hezký zimní den. Bylo 17. ledna a Miladka Zápotočná naplánovala vycházku po neznačených cestách v okolí Jihlavy.
Sraz byl v 10 hodin na okraji Jihlavy u Tesca. Z Bedřichova, který je na opačném konci města, jsme samozřejmě šli pěšky a za tu dobu se vyčasilo, takže začátek vycházky už byl slunečný a my jsme na kosovském kopci využili dobré viditelnosti k tomu, abychom zjistili, kde všude na okrajích Jihlavy vyrůstají novostavby. Kousek za Kosovem už vedla cesta lesem a bylo tam takhle hezky:
Vyšli jsme na další z kopců v okolí – petrovický – a na křižovatce cest na okraji lesa jsme uviděli křížový kámen, který, ačkoliv měl starobylé symboly, vypadal nově.
Zjistila jsem, že kámen dal obnovit v roce 1995 obecní úřad v Puklicích, kam osada Petrovice patří. Nedočetla jsem se kdy, ale co se prý zde stalo: Člověk, který se vracel z trhu s penězi za prodaný dobytek, byl zde přepaden, oloupen a zabit. Původní kámen byl poškozený, tak byl vyměněn (jsem na rozpacích, co si o tom myslet). Dnešního dne zde nebylo nebezpečno, naopak ve společnosti přátel a ve spící tiché přírodě byl cítit domov a pohoda.
Došli jsme do starobylé osady Petrovice a živáčka jsme zde nepotkali – vždyť jsou tu k trvalému pobytu hlášeni dva lidé! Už podle kostela sv. Petra a Pavla z poloviny 14. století je ale vidět, že kdysi bývaly Petrovice (název je prý podle patrona kostela) významnou obcí. Vznikly v průběhu 13. století na Haberské stezce, zdejší tvrz hlídala údolí řeky Jihlavy, a jejich sláva skončila během husitských válek.
V tomto kostele byl na konci 16. století pochován František Hordar, syn bohatého jihlavského kloboučníka, povýšený do šlechtického stavu, jehož potomkům patřily všechny vesnice v okolí. Po bitvě na Bílé hoře jim bylo vše zabaveno, zbyl jen statek v Puklicích. Kamenné náhrobky Hordara a jeho ženy v kostele dosud jsou, ale po díře ve dveřích, kterou způsobili lupiči, aby vykradli hrob ruského generála z doby napoleonských válek, už dnes není ani památky. Ten Rus prý zemřel na zámku v Puklicích, byl bohatě pochován v petrovickém kostele a zloděje přilákaly cennosti, hlavně stříbrná rakev. Rozbili kostelní dveře, rakev uloupili a měli smůlu – ukázalo se, že byla cínová. O této události zde kolovalo hodně lidových zkazek.
I my jsme v Petrovicích zažili něco zajímavého. Blízko kostela v zahradě u domu byl přece jenom živáček – vlčák, který sledoval naši návštěvu klidně a s porozuměním a když na něj Mirek promluvil, byl vstřícný a zaujal postoj: „Hoď mi něco, budu aportovat!“ Mirek našel na zemi klacík, který přes plot psovi hodil – a ten vmžiku vyskočil a z tlamy přehodil přes tyčky dřívko zpět přesně k němu a tak si pinkali…
Vlčák měl ohromnou radost a neobyčejnou výdrž, hody se počítaly na desítky. A věřte či ne – když dostal od Mirka kanára, vzápětí mu ho dal taky! Nechtěl se s námi rozloučit, bůhví, kdy zase přijde někdo, kdo pro něj bude mít chvíli času…
My jsme se vydali na zpáteční cestu k Jihlavě přes Cahův vrch.
Šli jsme zasněženými poli (na běžky to ale bohužel nebylo), sem tam lesík, sem tam oblík.
Oficiální vycházka končila v restauraci Na Pančavě, my jsme tam zůstali jen chvilku a pak jsme se kolem Staré plovárny vrátili do Jihlavy. Celkem jsme ušli asi 20 km a vycházku jsme považovali za společenskou, nikoliv za turistickou záležitost.
Děkujemepanu Holubovi za vlídnost, pilně jsme obešli už téměř všechny smírčí kameny ze Záznamníku KČT Sokol, právě jsme si obstarali Studánkový záznamník a těšíme se na hledání vysočinských studánek podle Vašeho popisu. Moc nás potěšila Vaše pochvala…
jen poznámkaO smírčích kamenech vyšla kniha historika Dr Z.Jaroše s podrobnými popisy i historií, také turisté KčT So Bedřichov díky Ivě Dolákové sestavili Zápisník turisty- památné kameny. Jinak se kameny zabývá archivář Láďa Vilímek z Rounku, viz na př. internetový deník http://www.regionalist.cz, jsou tam jeho texty.
Jinak obdivuju tento "deníček", čiší z něj láska ke každému metru našeho ne moc vlídného vysočinského terénu a přeju Mirkovi a jeho ženě hodně energie a nálady k psaní ! Je prima, jen tak dál….
Dodatek ke smírčímu kameni:dočetla jsem se, že původní povalený kámen byl v roce 1995 znovu postaven, ale v roce 2005 byl ukraden, proto byla v roce 2006 zhotovena jeho replika.
Copak fotky krásné krajiny,ty nejsou u vás nic nového, ale Mirek si mě jako milovníka těchto lidem blízkých tvorů, získal. Hezký výlet