Přechod Jihlavských vrchů

Část první – Javořice

Na první pohled by se mohlo zdát, že trasa, kterou uvedu, se nápadně podobá té silvestrovské. Ale ujišťuji vás, že v sobotu 10. 1. 2009 jsme společně s přáteli z OKČT Tesla zažili den, na jaký se nezapomíná. Dá se říci, že jsou pro nás krásy přírody všední chlebíček a že nás hned tak něco nezaskočí, ale tahle sobota se opravdu vydařila! Snad to byla odměna od turistického pánbíčka za ranní vystrčení nosu do -17°C. Kolem deváté jsme už vystupovali z vlaku na nádraží v Jihlávce, slunce svítilo, krystalky sněhu a jinovatky zářily a celý svět byl bělostně neposkvrněný.

Trasa: Jihlávka – Klatovec – Zhejral – Studánka Páně – Javořice – Míchova skála – Velký pařezitý rybník – Řásná – Vanov – kaple sv. Karla – Lipky – Telč = asi 22 km

u Jihlávky

Klatovec

zima pod Javořicí

nejvyąąí hora na Vysočině

Přála bych si, abyste z obrázků vycítili moje okouzlení při putování zimní pohádkou. Blížili jsme se k národní přírodní rezervaci Zhejral, která zahrnuje rybník a rašelinné louky, vše v zachovalém stavu hodném ochrany.

raselinné louky v rezervaci Zhejral

rybník Zhejral

Už jsme měli nějaký kilometr za sebou, bylo potřeba na hrázi Zhejralu se zastavit a pořádně se rozhlédnout, což děláme vždycky, když sem přijdeme. Té hrázi, ze které obhlížíme, říkám „slivovicová“, protože nepamatuji případ, že by někdo neřekl: „Bože, tady je tak krásně, oslavme to!“

hráz rybníka Zhejral

Vešli jsme do lesa a stoupali k vrcholu. Přiznám se, že někdy nemůžu z množství fotek, které Mirek nacvaká, vybrat podle svých představ. I dneska jsem měla problém, ale opačný – všechny se mi líbily (nebo si moc fandíme?)

zimní království

bělostně prostřený kamenný stůl u Studánky Páně

shromáľdění u Studánky Páně

byl by hřích nefotit

i tenhle musíte vidět

Slova nejsou v podobných případech k ničemu – psát, že mě okouzlil barevný vysílač v okolní blyštivé nádheře, je k neuvěření.

mně se to líbí

A byli jsme na vrcholu plochého kopce, kudy probíhá hlavní evropské rozvodí Labe – Dunaj, my, skupinka vyvolených, kterým bylo dopřáno…

před 10 dny byl vysílač v mlze

Můžete se pro zajímavost podívat do článku Silvestrovský výstup, kde je stejná fotka. Dneska vidím, že stožár nekončí v nebi, ale přesto si uchovává tajemství – je uváděno několik různých údajů o výšce – od 140 do 166 metrů. Od pořadatelů akce jsme v jeho stínu dostali pamětní list (velmi hezký, jako vždycky) a čokoládový bonbon.

skupinka vyvolených

Míla zářila a přidala prémii, aby tolik nebolel odchod do všedního života.

vedoucí vycházky chystá prémii pro účastníky

Byla jsem tu mnohokrát, ale dnešek je jako ze sna.

neradi odcházíme

Trochu nás utěšuje, že se stavíme ještě na Míchově skále. To je malebně zvětralé skalisko kousek pod Javořicí, ve výšce 773 m n. m., asi 13 m vysoké, ze kterého bývá hezký výhled na všechny strany.

pohled z Míchovy skály

Míchova skála - vrchol

Sestoupili jsme pod Javořici a po červené značce jsme se brzy dostali k Velkému pařezitému rybníku

hráz Velkého pařezitého rybníka

a odtud je to jen kousek do Řásné, kde jsme šupli do příjemné restaurace, abychom zrestaurovali tělo, duše je po dnešních orgiích vycíděná a občerstvená.

odpočinek v Řásné

Blízko Vanova je v lese kaple sv. Karla Boromejského z druhé poloviny 17. století.

kaple sv.Karla Boromejského

Dala ji postavit hraběnka Slavatová jako poděkování za záchranu svého syna Karla, který se při lovu 13. října 1662 odpojil od své družiny, nešťastně spadl do vlčí jámy a strávil tam zoufalou noc. V modlitbách slíbil nedávno zasnoubený třiadvacetiletý mladík, že se vzdá světského života a vstoupí do mnišského řádu, bude-li zachráněn. Stalo se, šťastně vyvázl a nedbal, že je poslední svého rodu a slib splnil. Když v roce 1712 jako karmelitán zemřel, vymřel s ním rod Slavatů… Jeho matka postavila nad jámou na paměť skutečné události kapli. I když – v poslední době se prý našlo v brněnském archivu Slavatovo psaníčko, kde popisuje události jinak: prý do jámy sice spadl, ale ve dvanácti letech a nic se mu nestalo a nic neslíbil… Já osobně si myslím, že historka o vstupu do řádu byla veřejnosti předložena jako elegantní zrušení slibu manželského…

Alej Lipky (asi 1,5 km) je jedna z proslulých alejí na Vysočině, projít kolem tří stovek lip a dubů je hezké v každé roční době, tvoří důstojný vstup do „bílé“ Telče, města pod ochranou UNESCO.

alej Lipky u Telče

Kdo nevěří, ať tam běží!

3 odpovědi na “Přechod Jihlavských vrchů”

  1. Nádherné, slunečné, studené, zimní,ale nevím co s mým kašlem. Obejdu barák a sotva se dobelhám zpátky, To snad letos neskončí, Kde jsem to jenom chytla.

  2. Brr!Je to sice hezké na pohled, ale jde z toho zima. V zimním období je nejlepší cestovat od jedněch kamen ke druhým a při -17 stupních teprve.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

*