PostHeaderIcon Ježek Vysočiny II

Jak šel Přemek 30. dubna a 1. května „stovku“

V našem článečku o vlažné cyklojízdě na akci bedřichovských turistů s názvem Ježek Vysočiny jsem napsala, že ráno bylo kalné, protože celou noc pršelo. Jsem ráda, že máme pozorné a vnímavé čtenáře – jeden z nich, náš přítel a turista Přemek, napsal v komentáři, že s nočním deštěm to zdaleka nebylo tak zlé… V odpovědi jsem ho požádala, aby se s námi podělil o své zážitky z trasy 100 kilometrů, kterou si vybral z připravené nabídky pro účastníky pochodu, jenž začínal večer 30. dubna noční pěší „padesátkou“ a pokračoval na prvního máje denní „padesátkou“.

Přemek sepsal zprávu o svém náročném osamělém putování – a my ji zde s jeho svolením zveřejňujeme, protože víme, že ani my, ani většina našich známých nikdy nebudeme moci něco takového zažít.

Přemek napsal:

Asi tak po dvouleté pauze jsem se rozhodl zkusit opět, jestli mám na 100 kilometrů. Jednalo se o sedmý pokus (pět jich bylo úspěšných). Volba byla letos jasná – jediná „stovka“ v Jihlavě, mohl jsem v klidu sedět doma až do 18. hodiny a pak se přesunout na start v 18:30 v autokempu Pávov.

Noční část vedla celá po silnici. Vydal jsem se po trase Pávov, Střítež, Dobronín. Těsně před Dobronínem začalo drobně pršet a pršelo celou hodinu až do Polné. A tady přišla první krize – jestli bude celou noc pršet, stojí to za to?! Má to cenu?!

Naštěstí po krátké pauze pršet přestalo a já pokračoval dál v cestě do Dobroutova, kde měla být první samokontrola na stromě. Nikde jsem ji nenašel a až v cíli jsem se dozvěděl, že byla v čekárně. Zde mě předešla trojice pochodníků, docela pěkně rychle šlapali, a tak jsem se rozhodl držet se svého tempa.

Plán byl 5km/hod., tedy celkem dvacet hodin na cestě. Trasa pokračovala přes Rybné, Věžnici do Kamenice. Zatím nebylo vůbec potřeba používat čelovku, svítil měsíc.

Pokračoval jsem do Bítovčic, druhá samokontrola v pohostinství. Do Luk nad Jihlavou jsem dorazil v jednu hodinu. Cestou jsem potkal jen pár lidí, kteří šli z pálení čarodějnic. Z Luk pokračovala trasa do Kozlova a dále podél dálnice do Heroltic, zde mě už podruhé dohonila trojice pochodníků – měli delší pauzu v hostinci. Do Pávova se pokračovalo kolem závodu společnosti Bosch – až do cíle noční trasy v autokempu.

noční trasa Pávov-Střítež-Polná-Dobroutov-Kamenice-Luka-Rytířsko-Heroltice-Pávov

Po dobré polívce, kousku perníku od pořadatelů a jednom pivu následovala druhá krize – postel je jen půl hodiny autobusem, lákavé…

Pět hodin ráno, svítá, žádný puchýř, postel ještě počká. Vydávám se na denní část, ze začátku je trasa stejná jako konec noční části, tak vesele zpět podél silnice přes Heroltice na modrou TZ směr Rytířsko, Věžničku – hádejte kam? – zase do Polné!

Zde jsem na náměstí v osm hodin za zvuku zvonů v klidu posnídal a vydal se po zelené TZ přes Borský Mlýn do Horní Věžnice. Počasí nádherné, trochu pod mrakem, ideální na pochod. Dále se pokračovalo po silnici až k mostu u Lutriána. Příjemná zastávka, škoda, že nemám sebou foťák, ale šetřím každé deko.

Konečně se začínám vracet po modré TZ směrem k Jihlavě, ale nejprve musím projít Kamennou do Štoků.

Štoky – posledních osm kilometrů, ještě to jde, tak šup přes les do cíle. Ale u Vysokého kamene mě začíná trochu bolet noha – poslední, třetí krize. Ukazatel hlásí tři kilometry do cíle, to už přece nevzdám!

Hodinky ukazují 14:30 a po dvaceti hodinách přicházím do cíle v autokempu. Noha trochu bolí, ale je to jen natažený sval. Dám si jedno pivo v cíli a už se těším, jak za hodinu budu ležet na posteli.

Šestá, úspěšná „stovka“ je za mnou.

denní trasa Pávov-Heroltice-Rytířsko-Polná-Horní Věžnice-Šlapanov-Lutrián-Kamenná-Štoky-Vysoký kámen-Pávov

Další plány na pochody se aspoň na týden odkládají.

Vložit komentář

*

Archivy
Počítadlo

TOPlist