PostHeaderIcon Šejdorfský mlýn v Okrouhličce

Za exotickým názvem se skrývá poklidný kout Českomoravské vrchoviny

Vůně jara ve vzduchu nás upozornila, že tento víkend bude pravděpodobně poslední příležitost k běžkování v našem okolí. Sněhu je dost, ale teploty lenoší kolem nuly, ptáci začínají zpívat, břízy jsou při pohledu z dálky temně nafialovělé – je jasné, že sobotu 28. 2. 2009, poslední den únorový, bychom měli oslavit na lyžích a ukončit zimní sezónu. Na okraji Jihlavy, v Antonínově Dole, se nás sešlo 11 stejného mínění a vyrazili jsme na běžkách do Čech, tedy ke Štokům. Sníh byl velmi mokrý, cesta nahoru a dolů přes oblíky v našich končinách byla dost namáhavá, ale my jsme na to byli duševně připravení, takže jsme odhodlaně šoupali nožkama a občas jsme se povzbudili z veselé placatice.

na Volském vrchu poblíz Stoků

Ta přehledná pláň kolem silnice na Havlíčkův Brod je široká několik set metrů, vlevo pak jsou rozsáhlé lesy pávovské. Nevím, jak to tu vypadalo v prosinci 1805, ale je pravděpodobné, že byl také sníh. Povídali jsme si o tom před památníkem, který zde byl postaven před několika lety jako upomínka na padlé vojáky z bojů ve válkách napoleonských. O bitvě u Slavkova (2. prosince 1805) ví každý, ale že i v těchto místech se od 2. do 5. 12. 1805 bojovalo a že zde padlo kolem 2000 vojáků, to už není všeobecně známé. Bavorské oddíly generála Wredeho jako zadní voj francouzské armády nestačily dojít ke Slavkovu, obsadily Jihlavu a rakouský sbor je měl zneškodnit, což se mu po třech dnech a velikých ztrátách na planině v okolí Štoků podařilo (neměli tušení, že mezitím bylo uzavřeno příměří). Takže Napoleon sice u Slavkova vyhrál, ale u Štoků (Stecken) zvítězili Rakušané. Povídá se, že zbytky vojska bavorského byly zlikvidovány za pomoci sedláka Koukala z blízkého Dobronína, který v noci zavedl vojáky svého císaře pána až do nepřátelského ležení.

památník padlým v bitvě v roce 1805

Zmínila jsem také lesy pávovské, shrnu, co jsem vyšmejdila na síti o původu jména obce, která je teď místní částí Jihlavy. Blízko Pávova (Pfauendorf) stával od konce 17. století zámeček s velkou oborou, kde se pořádaly velkolepé hony, na začátku 18. století zde byl i císař Karel VI., zámeček pak dostal na jeho počest jméno Karlův Les. Císařsky poznamenané stalo se místo velmi populárním a oblíbeným, pávi zde pro okrasu chovaní dali nové jméno blízké vsi už ve 13. století založené. Bohužel teď na místě Karlova Lesa jsou výrobní haly, ale já si ještě pamatuji vycházky kolem tajemných omšelých budov zarostlých křovím a přes zbytky kamenných zdí obory, stržené už za válek napoleonských…

Městys Štoky je asi 5 km od výchozího bodu naší cesty. Tady jsme dali běžky na ramena a vydali jsme se obhlídnout památky. První zmínka o Štokách je z roku 1278, ale je jisté, že území bylo osídleno už na konci prvního tisíciletí, v dobách slavných se zde těžilo stříbro, třicetiletá válka naopak málem obec vymazala z mapy, teď tu žije asi 1600 obyvatel. Prohlídli jsme si kostel sv. Jakuba Většího, o němž se píše už v roce 1372, nynější přestavba je ze 17. století.

kostel sv. Jakuba Větąího ve ©tokách

Ani zde, stejně jako ve většině obcí na Vysočině, nechybí socha sv. Jana Nepomuckého.

socha sv. Jana Nepomuckého

Zdejší zámek, který teď spravuje obec, vystavěl v polovině 18. století hrabě z Palmů.

pozdně barokní zámek ve Stokách

To, co jsem vám na Mirkových fotkách ukázala, není nic, co byste jinde neuviděli. Zde ve Štokách ale mají jeden unikát – Tržního panáka, jinak zvaného Rolandův sloup. Vlastnictví kamenného mužíka opravňovalo obec k pořádání jednoho trhu navíc, je tedy jasné, že byl o něj v okolí zájem. Původně ho získala před rokem 1500 obec Německá Vyskytná, prý měl představovat podle zvyklostí ze severoněmeckých hanzovních měst Rolanda von Bremen, ale Stonařovští ho ukradli a těm zase Štočtí, kterým se zdálo, že ve Stonařově je trhů beztak dost, ale jim ten jeden navíc pomůže… Aby si ho zajistili, zazdili panáka do zdi hospody, pěkně všem na očích.

Rolandův sloup

Z očí nesešel, zato z mysli ano. Postupem doby se pravidla změnila a Roland se ve zdi několik století bez užitku nudil, až v roce 1929 (!) přijelo do Štoků několik občanů stonařovských na jakousi schůzi, jejíž zdar pak bohatě zapíjeli v dotyčné hospodě a pod vlivem alkoholu se situace proměnila v antickou tragédii – chtěli svého Rolanda zpátky! Vzali krumpáče a začali chudáka strnulého vylamovat ze zdi. Místní ale svého panáka bránili, nastala strkanice a milý Roland přišel o hlavu. Bezhlavý rytíř nemá potřebnou vznešenost, tak mu vymodelovali podle fotografie novou, hlavu cementovou. Pouze tělo je originál…
Přidávám, že rozuzlení nastalo v říjnu 2009 – ve Stonařově si pořídili svého Rolanda!

Bulvárně přidávám historku o sousoší u hřbitovní zdi – má to být připomínka nešťastné smrti dětí správce místního panství – prý se přejedly máku a obě zemřely.

sousosí dětí na hřbitově ve Stokách

Teď už je myslím na čase ukázat mapku naší běžecké trati, protože ze Štoků nám zbývá asi 5 km do cíle dnešní cesty, což je restaurace v Šejdorfském mlýně.

bězkařská trasa z A.Dolu do Okrouhličky a zpět

Uvěříte mi, když napíšu, že nám zajíci kličkovali pár metrů před lyžemi a že nejméně dvacetihlavé stádo srnek krásně pózovalo na holém kopci proti horizontu? Sjížděli jsme totiž do hlubokého údolí, kterým protéká potok Žabinec a míří k Havlíčkovu Brodu, aby splynul se Sázavou. I historie vsi Okrouhličky schované pod svahem je prastará, i zde mají svého Jana Nepomuckého v kapličce,

kaplička sv. Jana Nepomuckého v Okrouhličce

ale navíc tu mají pezion s neotřelým názvem (a na návsi jsme při našem příjezdu zahlídli hejníčko koroptví).

Sejdorfský mlýn v Okrouhličce

Okrouhlička se totiž dříve jmenovala Scheybeldorf, pak počeštěně Šejdorf (po válce načas i Svahov). Zdejší mlýn byl postaven v roce 1713 a obilí se zde mlelo do roku 1935, teď už se tu mele jen hubou – stavení přebudovali na penzion s dobrou kuchyní a výčepem. Najíst nám dali k naší spokojenosti, jako bonus se zde vyskytli rozjaření štamgasti, se kterými jsme novou známost umocňovali pohledem na dno sklenky… Bylo tam veselo, jen hastrmanka na dvoře byla duchem nepřítomná, nekomunikovala.

hastrmanka na dvoře penzionu

Ve velmi bujaré náladě jsme vyrazili ve stejné stopě zpět, do kopce k samotám u osady Skřivánek (patří k Okrouhličce) nás většinou smích přešel, ale výlet jsme brali jako dožínky, dočesnou, dolovnou, prostě derniéru této sezóny, dokonce se na slunečných místech běžky proměnily na lyže vodní a my jsme se lehce vznášeli nad vodami… Nijak jsme nespěchali, úspěšně jsme překonali i bojiště u Volského vrchu a v 16:30 hodin jsme se zklidnění vrátili po nejméně 20 km do startovního bodu naší cesty. Čímž považujeme běžkařskou sezónu nejméně na rok za uzavřenou.

Ať nám to šlape (pěšky i do pedálů)!

4 komentáře - “Šejdorfský mlýn v Okrouhličce”

Vložit komentář

*

Archivy
Počítadlo

TOPlist