PostHeaderIcon O něčem, co tu ještě nebylo

Jak jsme jednou před léty přišly do tělocvičny a dosud tam pilně docházíme

My, které bydlíme v okolí tělocvičny Sokola Bedřichov, se zajímáme nejen o kalendářní, školní, daňový, finanční a bůhvíjakýještě rok, nýbrž ostře sledujeme zvláště tzv. cvičební rok. Tedy hlavně jeho začátek, který bývá asi v polovině září a kdy se my, dlouholeté cvičenky, po prázdninách nahrneme s nadšením do haly a prvních několik sérií cvičení si zoufáme, kdeže naše minulá, v potu nabytá forma je… 
Scénář je vždycky stejný – všechno trvá, až se ztrhá – nakonec jsou svaly a klouby přinuceny poslouchat nás a nikoliv naopak, jak je při každé příležitosti jejich špatným zvykem. Dodávám, že nejsme žádné dlouhonohé, útloboké mladice, nýbrž ženy, které si mohou dovolit chodit do cvičení v kteroukoli denní dobu aniž by narušily běh domácnosti či zanedbaly pracovní povinnosti. 🙂
Máme štěstí, že naše cvičitelka kalanetiky a pilates Maruška Řáhová se nám věnuje dvakrát týdně (v pondělí a ve čtvrtek dopoledne), chválí nás a všemožně povzbuzuje.

Bylo popsáno mnoho papíru o kladném působení pravidelného cvičení na lidský organismus – nejen po fyzické, ale hlavně asi po psychické stránce. Neumím o tom kvalifikovaně pohovořit, ukážu pár snímků, které podle mého přesvědčení dostatečně ozřejmí pozitivní vliv dlouholeté a pravidelné návštěvy tělocvičny. 🙂

Skoro pokaždé věnuji hodinku z úterního večera tzv. zdravotnímu cvičení, které vede Jana Šánová, a když se zadaří, zaskočím do haly i ve čtvrtek večer ke cvičitelce Štěpánce Bartošové. To býváme ve velké tělocvičně, kde nejsou stresující zrcadla, takže si mohu  představovat, že mé pohyby jsou elegantní a dokonalé. 🙂

Vám, kteří jen neúčastně prolítnete obrázky a text odsoudíte jako propagační a mírně dětinský, nesměle navrhuji, abyste zapátrali v mysli, kdy naposled jste se ohnuli a s nepokrčenými koleny dosáhli dlaněmi na zem 🙂 – moje šikovné kolegyně, včetně té, která už oslavila 87. narozeniny, to dokážou. 🙂

Všechny fotky v tomto článku pořídila během května Maruška v zrcadlovém sálku při dopoledním cvičení, nedlouho před koncem cvičebního roku.

4 komentáře - “O něčem, co tu ještě nebylo”

  • Jarda Vála says:

    Máš, Míšo, částečně pravdu: obrázky jsem neúčastně prolítl, ale text jsem neodsoudil, naopak nevěřícně kroutím hlavou. A Tvoje výzva k zapátrání v paměti je v mém případě naprosto zbytečná: dlaněmi jsem na zem nedosáhl ani jako mladý jura. A lepší to rozhodně už nebude, zvláště když jsem tak líný, že nehodlám (abych Tě citoval) hledat důvody proč ANO.

  • Bára says:

    Moc hezký článek a pro mě výchovně motivační, neboť jsem 2 roky nebyla v tělocvičně a chci to od září napravit. Fotky jsou skoro na soutěž o nejhezčí foto z tělocvičny, hlavně ta první a třetí, optický trik se zrcadly a „nekonečné množství“ cvičenek – krásné. Jako kdyby to cvičenky tušily, oblékly se vesele různobarevně a to dalo fotkám další rozměr.

    • Moc mě, Báro, potěšil Váš komentář – děkuji 🙂 a přeji pevnou vůli na začátku – je třeba hledat důvody proč ANO, nikoliv výmluvy proč NE 🙂

Vložit komentář

*

Archivy
Počítadlo

TOPlist