PostHeaderIcon Podzimní Vysočinou – Ze Žďáru nad Sázavou do Nového Města na Moravě

Zájezd KČT Čeřínek na 38. ročník turistického pochodu,
který pořádal KČT Žďár nad Sázavou
26. října 2013

Slunečná, skoro letní sobota se vyloupla na Vysočině, když se uskutečnil plánovaný zájezd našeho odboru – skupina čítající 47 lidí se zúčastnila pochodu po trasách nabídnutých pořadateli pro první z celkem tří dnů, které mohou zájemci o turistiku a historii strávit při akci pořádané žďárskými turisty v této nejznámější a velice atraktivní části Českomoravské vrchoviny.

Z Jihlavy jsme odjížděli v 7:30, po registraci na startu v 5. Základní škole Palachova ve Žďáru nad Sázavou a vyzvednutí Účastnických listů jsme se vydali na náměstí, kde se turisté po vyslechnutí popisu tras rozdělili na dvě skupiny podle představy o délce trasy a nabídnutého programu.

První, šestnáctičlenná skupina, kterou vedli MUDr. Milada Krejčová a Víťa Sedláček, se vydala po ČTZ ke žďárskému zámku, kde někteří turisté využili možnosti prohlídky areálu, jiní se vydali na blízkou Zelenou horu na komentovanou prohlídku kostela sv. Jana Nepomuckého. Jedinečný stavební objekt, který v posledních letech přitahuje turisty z celého světa, je dílem Jana Blažeje Santiniho, českého stavitele s italskými předky, tvůrce slohu nazvaného barokní gotika, byl zařazený na seznam kulturních památek UNESCO.
Poté se vydali žlutě značenou trasou do Lhotky, kde se mohli po zdolaných devíti kilometrech osvěžit v restauraci U Hublů, dříve než ve 13:30 odjeli autobusem ke známému hotelu Ski. Zde si prohlédli nově vystavěný areál pro běžecké lyžování a biatlon, v 15:00 je autobus zavezl do Nového Města na Moravě, které bylo i cílem druhé skupiny, jejíž členové si vybrali delší trasu.

Delší, základní trasa 17 kilometrů dlouhá, vedla od rozcestníku na žďárském náměstí po modře značené turistické cestě do Lhotky, pak do Jiříkovic, vzhůru na Harusův kopec, sestupem ke sportovnímu areálu u Ski hotelu, dále po trase místního modrého značení ke koupališti a odtud už to byly jen dva kilometry po ZTZ do Nového Města.

Celá trasa, včetně mapky, je popsaná ve článku M+M Svatošovi – Ze Žďáru přes Harusův kopec a Ski hotel do Nového Města na Moravě  a v odkazech v něm uvedených – prošli jsme ji průzkumně v polovině září za velmi nepříznivého počasí, a tak jsme rádi, že ze soboty 26. října můžeme nabídnout fotky zářící Vysočiny.

Magická atmosféra na Harusově kopci i lyžařský areál v okolí Ski hotelu vyvolaly u mnoha turistů obdiv a uspokojení z poznání nových koutů Českomoravské vysočiny, navíc chvíle strávené ve sluneční koupeli při posezení na terase hotelu byly příjemným bonusem za trochu námahy při dnešním výšlapu.

Potěšilo nás, že se k naší výpravě přidala pětičlenná skupina PaedDr. Smrčky, přítele a vzdělavatele turistů na U3V, takže jsme si cestou užívali nejen krásného podzimního počasí, ale také si zvýšili odborné znalosti v oblasti digitální fotografie. 🙂

V 15:30 jsme po zážitkové vycházce podzimní přírodou nabídli účastníkům zájezdu krátkou komentovanou vycházku centrem Nového Města a upozornili jsme je na některá zdejší místa úzce spjatá s kulturní historií českého národa. Udělalo nám radost, že o ni měla většina turistů zájem. Možná že i ti z vás, kteří v nejbližší době neplánují návštěvu této části Vysočiny, si rádi virtuálně projdou centrum malého města, které dalo světu tolik velkých lidí.

Vycházku začneme na náměstí před kostelem sv. Kunhuty

se vzácnou sgrafitovou výzdobou fasády ze dvacátých let minulého století provedenou místním malířem a grafikem Karlem Němcem (1879–1960), žákem Aloise Kalvody a Hanuše Schweigera.

Nejen toto nepřehlédnutelné dílo, ale i sgrafita na fasádách několika dalších objektů v Novém Městě, ve Fryšavě, Rokytně a Zubří nám zanechal Karel Němec, mimo jiné i nadšený propagátor lyžování a podporovatel rozvoje Horáckého muzea. Na pozadí fotografie sochy Vratislava z Pernštejna vidíme hotel Panský dům s Němcovým sgrafitem Pijáctví.

V 16. století patřilo novoměstské panství Pernštejnům, kteří udělili městu řadu výsad – Vratislav z Pernštejna je na náměstí, jež nese jeho jméno, zobrazen se svitkem privilegií; sochu na kašnu zhotovil v roce 1871 Karel Dvořák, v roce 1902, ještě jako žák J. V. Myslbeka na AVU v Praze, ji restauroval Jan Štursa, zdejší rodák, považovaný za zakladatele moderního českého sochařství.

Vydáme-li se z Vratislavova náměstí na náměstí Palackého, nemůžeme v levé frontě domů minout ten, ve kterém se narodil Vincenc Makovský (1900–1966), žák Jana Štursy.

Pamětní deska byla odhalena v roce 1985, jejím autorem je Makovského žák Miloš Axman.

Gymnázium v Novém Městě bylo pojmenováno po Vincenci Makovském; před budovou je busta Leandra Čecha (1854–1911), jednoho z učitelů O. Březiny na telčské reálce, literárního historika a váženého profesora a ředitele zdejšího gymnázia. Pomník z nedvědického mramoru vytvořil této oblíbené a ctěné osobnosti novoměstské v roce 1931 Vincenc Makovský.

Nedaleký dům nám poskytne příběh z docela jiného kufříku – zde se v roce 1931 narodilo židovským rodičům děvčátko Hana,

které spolu se svým o tři roky starším bratrem Jiřím ztratilo hned na začátku války oba rodiče, uvězněné v koncentračních táborech. V roce 1942 byli oba sourozenci povoláni do deportačního centra v Třebíči a odtud transportováni do Terezína, kde prožili dva roky. V den příjezdu do Osvětimi poslal doktor Mengele Hanu při rozřazování do skupiny, která končila v plynových komorách. Jiří Brady Osvětim přežil a v roce 1948 odešel z ČSR do Kanady.
S příchodem nového tisíciletí se v Japonsku začalo naléhavěji mluvit o holocaustu, do vznikajícího tokijského muzea byl jako jedna z památek na krutý osud Židů za druhé světové války převezen kufřík se jménem Hany Bradyové. Ředitelka centra se rozhodla vypátrat příběh děvčátka a po mnohých peripetiích se jí to skutečně podařilo; kniha, která z hledání vznikla, obrátila pozornost světové veřejnosti k osudům této dívky, ale i mnohým podobným, jež by neměly zmizet z lidské paměti.

Na náměstí Palackého jsme si prohlédli nejen Štursovu sochu Otce národa, ale i symbol Nového Města, pasáčka s ovečkou, dílo nazvané Píseň hor, vytvořené v roce 1905 jako alegorie rodného kraje.

Protože už byla kašna vypuštěná a zabedněná na zimu, zařazujeme fotku ze září, zavodněnou ze spodu i shůry. 🙂
Na kašně vidíme kopii vytvořenou Vincencem Makovským, Štursův originál je ozdobou Horáckého muzea, které sídlí v budově bývalé radnice.

To už jsme zpátky na Vratislavově náměstí, jdeme po opačné straně směrem ke kostelu a zastavujeme se před domem č. 119,

kde je lékárna U Salvátora; hned vedle krásně opravili faru.

Líbezný reliéf Salvator mundi je dílem Jana Štursy:

Po pár krocích stojíme před rodným domem sochaře, jehož jméno skloňujeme v poslední půlhodince ve všech pádech – bronzová plastika Raněný umístěná sem v roce 1965 spolehlivě zastaví všechny příchozí a upozorní je na dům, kde se v roce 1880 narodil Jan Štursa.

Sádrový originál sochy z roku 1920 je k vidění v novoměstské Horácké galerii.

Jan Štursa, autor mnoha sochařských děl, byl profesorem AVU v Praze, zemřel 2. 5. 1925, pochován je na Slavíně.

Zmíněná Horácká galerie je naproti, sídlí v budově zámku, který v roce 1589 vystavěli Pernštejnové.

Jak už to bývá, nebyl objekt ušetřen událostí zlých – vyloupili ho Švédové, pak pustl po požáru – ale občas přišly i doby lepší: v polovině 18. století byl barokně přebudován, dnešní klasicistní podoba je z konce 19. století.

Na kraji parčíku za kostelem sv. Kunhuty jsme si prohlédli sousoší Pohřeb v Karpatech:

Sousoší legionářů v uniformách bylo vytesáno v roce 1932 podle předlohy dřevořezby Jana Štursy z roku 1918.

Prohlídku jsme zakončili ve středu parčíku u barokního sloupu sv. Anny s malou P. Marií; sloup byl vybudován v roce 1727 patronce města jako poděkování za ochranu před morem.

Na podstavci jsou vytesány postavy sv. Jana Nepomuckého, Karla Boromejského, Jana Sarkandera a sv. Šebestiána – novoměstská galerie soch pod širým nebem opravdu nemá široko daleko konkurenci…

Poté, co jsme si připomněli jména Jana Veselky, sbormistra, Josefa Jambora, malíře, Adolfa Slonka, truhlářského mistra z Rokytna, prvního výrobce lyží, a Cyrila Musila, lyžaře-olympionika, i některých současných politiků-rodáků novoměstských, byla společná vycházka ukončená a zbývalo odejít na parkoviště k čekajícímu autobusu.

Byl krásný podvečer, a tak jsme přidali prémii – jistě stihneme alespoň malé, informativní nakouknutí do areálu na Zelené hoře u Žďáru nad Sázavou.

Jsme pyšní, že můžeme v tomto článku publikovat unikátní fotografii objektu, kterou pořídil v listopadu 2009 PaedDr. František Smrčka při paraglidingu – my pěšáci tak máme příležitost uvidět z ptačí perspektivy skvělý obrázek kostela zapsaného na seznam světových kulturních památek.

Sotva jsme pochodníkům rozdali během jízdy autobusem Účastnické listy, pečlivě vyplněné pořadatelkou Miluškou Doležalovou, zastavili jsme u barokního mostu ve Žďáře a vzápětí chutě stoupali po schodech k barokní perle Žďárska.

Celý den se vydařil, zvláště příjemné ale bylo, když nám turisté při loučení poděkovali za hezké zážitky – cítili jsme, že pochvala je upřímná.

Jeden komentář - “Podzimní Vysočinou – Ze Žďáru nad Sázavou do Nového Města na Moravě”

Vložit komentář

*

Archivy
Počítadlo

TOPlist