S bratry Danielem a Jiřím Reynkovými se budeme setkávat už jen prostřednictvím jejich díla

Podzim 2014

Seděli jsme ve zcela zaplněném kostele ve Svatém Kříži, před oltářem rakev a květiny. Vyprovázeli jsme na poslední cestě Jiřího Reynka. Následoval ve smrti svého staršího bratra Daniela po třech týdnech – byli vzájemně vnitřně velmi propojení, doplňovali se a měli se opravdu rádi – není divu, že Jiří spěchal, aby byli zase spolu…

Jiří Reynek z nedalekého Petrkova byl v tomto chrámu několik desetiletí kostelníkem, znal zdejší sochy a obrazy, věděl o každé dlaždici – ta paměť se v tuto chvíli, před polednem 24. října 2014, uzavírala…

Madona s Ježíškem, po stranách sv. Filip a sv. Jan Evangelista - kostel Nalezení Svatého kříže ve Svatém Kříži u Havlíčkova Brodu

Smuteční průvod tvořili stejní lidé jako ten, který od kostela na hřbitov vyprovázel ke konci září Daniela Reynka – špalír lemoval cestu po celé délce.

Oba synové vysočinského básníka a grafika Bohuslava Reynka (1892–1971) a jeho ženy, francouzské básnířky Suzanne Renaudové (1889–1964), žili stejně jako jejich rodiče v tichu a odloučení na statku v Petrkově, a přesto se stali milovanými českými umělci a osobnostmi hodnými obdivu – způsob života rodiny Reynkovy ve společnosti, jejíž vládnoucí vrstvy neuznávaly jejich umění, byl nenápadný, ale rozhodně ne trpný – každý z nich si našel svou cestu k uměleckému vyjádření.

Jiří Reynek (1929–2014), překladatel francouzské literatury, získal za svou práci významná ocenění – dokonalé a jadrné překlady Henriho Pourrata, básně v próze Román zajícův od Francise Jammese, slavný text Jeana Giona Muž, který sázel stromy (vyšel v roce 2006 v Literární čajovně Suzanne Renaud), francouzské pohádky, které mu matka v dětství vyprávěla – to jsou namátkou jen některá díla, jež si můžeme v citlivém a přesně vystiženém překladu Jiřího Reynka číst, kdykoliv pocítíme touhu setkat se s netuctovou a barevnou češtinou.

hřbitov ve Svatém Kříži

poslední cesta Jiřího Reynka

na pohřbu Jiřího bylo stejně jako na Danielově množství lidí

Mezi těmi, kteří se loučili se vzácným člověkem, byli i autorka tří knih o Petrkově Dagmar Halasová a její manžel František X. Halas, diplomat a historik, někdejší velvyslanec u Svatého stolce, ctitelé umění, které vznikalo v neokázalém, starobylém zámečku v Petrkově. Nechyběl ani básník a spisovatel Miloš Doležal (autor knihy o číhošťském faráři P. Josefu Toufarovi a básník, literární a divadelní kritik, překladatel Josef Mlejnek, dávný přítel bratří Reynků,

rozloučit se přišly i osobnosti české kultury

byl tu i Aleš Palán, novinář, publicista a spisovatel, autor knihy Kdo chodí tmami, v níž zachytil povídání Daniela a Jiřího Reynkových (a taky knihy Být dlužen za duši, v níž autor vedl rozhovor se staroříšskými Janem a Gabrielem Florianovými (viz Michael Florian)  a velký přítel obou bratří, historik umění Jiří Šerých (už jen on – jeho starší bratr Jaroslav, významný výtvarník, zemřel letos v březnu), přišla Dana Němcová…

Aleš Palán s Ing. Tomášem Hermannem

Poté, co byl Jiří uložen k odpočinku, navštívili jsme rodinný hrob, kde spočinul nedávno vedle svých předků Daniel.

Daniel odpočívá v hrobě se svými rodiči

Během chvíle byl hrob zasypán květinami, mezi nimiž nalezla místečko i keramická kočka – tato něžná stvoření, která Reynkovi milovali, se stala symbolem Petrkova.

během chvíle byl hrob Reynků zasypán květy

Opouštěli jsme hřbitov s vděčností, že nám bylo dopřáno v několika posledních letech stýkat se občas s bratry Danielem a Jiřím Reynkovými – každé setkání bylo obohacující – bez přehánění říkám, že jsme, odcházejíce od nich a vrženi do běžného světa, vždycky se chvíli vyrovnávali s náhlým přechodem ze světla a duchovní čistoty do naší umolousané všednosti…

brána hřbitova ve Svatém Kříži

Vím, že by teď Daniel i Jiří dali před smutečními řečmi přednost povídání například o tom, jak probíhala jihlavská výstava, uspořádaná v létě 2013 v prostorách kostela Povýšení sv. Kříže, kde byla díla jejich i otcova.

bratři Reynkové při zahájení výstavy v kostele Povýšení sv. Kříže v Jihlavě dne 7.6.2014; foto J. Poukar

Prvotními iniciátory výstavy byli JUDr. Jiří Šimánek a manželé Olga a Josef Poukarovi, kteří se v Petrkově setkali s Františkem Nárovcem, kurátorem, který pak obsáhlou výstavu realizoval, vernisáž byla 7. června 2013.

vernisáž výstavy v Jihlavě 7.6.2013; foto J. Poukar

O výstavu byl veliký zájem, který návštěvníci rovnoměrně dělili mezi grafiky Bohuslava Reynka, Danielovy fotografie vytvořené technikou překrývání dvou diapozitivů na sebe a stranou nezůstaly ani Jiřího překlady a knihy z vydavatelství Petrkov.

Zavzpomínejme nad obrázky z výstavy:

tři Reynkové v kostele sv. Kříže při vernisáži výstavy 7.6.2013; foto S. Poukarová

Daniel Reynek; foto S. Poukarová

Jiří Reynek; foto S. Poukarová

kostel Povýšení sv. Kříže s grafikou Bohuslava Reynka; www.svatosi.cz

fotografie Daniela Reynka; www.svatosi.cz

kolorovaná kresba tužkou Ptáček v zahradě - Jiří Reynek

Před výpravou (1955-56), suchá jehla, Don Quijote - Bohuslav Reynek

Dagmar Hochová zachytila v šedesátých letech otce Reynka s oběma syny v Petrkově

výstavní prostor v kostele sv. Kříže v Jihlavě - osmimetrová reprodukce "Petrkov"

bylo pohlazením na duši zajít sem v létě a obklopit se fotkami, grafikami a ilustrovanými překlady

oddíl grafik Bohuslava Reynka

Bohuslav Reynek - autoportrét

První výstava prací Bohuslava Reynka se uskutečnila díky snaze Vlastimila Vokolka v Pardubicích roku 1929; první poválečná výstava Reynkových leptů v roce 1964 v ústeckém Divadle hudby se stala objevem a událostí sezony – další rychle následovaly a Petrkov zářil jako kultovní místo pro uměleckou generaci 60. let.
Bohuslav Reynek si ale jen málokdy nechal narušit svoji tichou samotu – nezúčastňoval se svých výstav, nevšímal si novinářů.

ani by nemusela být podepsaná - víme, že je Danielova

Daniel Reynek (1928–2014) na svých snových obrázcích zachycuje svět, který hladí, ladí a lahodí –  to dokáže jen citlivá, hluboce vnímavá a vyzrálá duše – buďme vděční, že tu byl mezi námi…

tak krásně to umí jen Daniel

koutek s překlady a kresbami Jiřího Reynka

s tiskem grafických listů pomáhal otci Daniel

Mirek se snaží udělat co nejpravdivější fotky

z výstavy v Jihlavě

K fotografování přivedl Daniela ve čtyřicátých letech otec – učil ho, jak se dívat na obyčejné věci kolem sebe a vyzdvihnout jejich skrytou krásu. Postupně začal Daniel dosahovat fotografickými montážemi kýženého výsledku a vybudoval si přední místo mezi uměleckými fotografy – jeho práce se lehce poznají mezi jinými.

zlatá...

radost...

jako sen...

Během několika návštěv expozice nafotil Mirek vystavené slavné fotografie, které vznikaly během desetiletí a známe je z různých monografií a katalogů výstav.

Daniel a Jiří v náruči svých rodičů v petrkovské zahradě v létě 1930

slavná momentka - letící pták v petrkovské kuchyni

na výstavě byla i fotografie Františka Nárovce, kterou bych nazvala "Daniel korunován"

Následující fotografie  je pozvánkou ke článku Daniel Reynek – Fotografie, v němž jsou podrobnosti z velice úspěšné výstavy v Domě Gustava Mahlera v létě 2012.

Daniel Reynek - foto z katalogu k jeho výstavě v létě 2012 v Domě Gustava Mahlera

Petrkov se stal poutním místem umělců, tedy i fotografů, které přitahovala ostře řezaná asketická tvář Bohuslava Reynka a neokázale nevšímavé chování k jakékoliv propagaci jeho díla grafického či básnického.

Fotografka Dagmar Hochová (1926–2012) zachytila ve druhé polovině šedesátých let Bohuslava Reynka v jeho prostředí tak, že věříme charakteristikám a laskavým soudům pronášených přáteli, kteří k němu cítili přirozený respekt.

v petrkovské kuchyni

bez komentáře

petrkovský básník a grafik

petrkovský filosof

asi nejslavnější fotografie z cyklu Dagmar Hochové

Derniéra výstavy nazvané prostě REYNEK se konala v neděli 7. 7. 2013 za účasti Daniela a Jiřího Reynkových a vyslechli jsme při ní koncert zhudebněných básní Bohuslava Reynka a Suzanne Renaudové v podání Ondřeje a Štěpána Škochových a Darka Krále. Francouzské verše zazněly v českém překladu Alice Škochové, skladby byly z alb Nitky a První sníh.

bratři Reynkové při derniéře výstavy 7.7.2013 v kostele Povýšení sv. Kříže; foto S. Poukarová

Toho dne byly právě narozeniny Gustava Mahlera (*7. 7. 1860), a tak jsme společně s Reynkovými a manželi Poukarovými zašli po koncertě do Parku Gustava Mahlera položit kytičku k jeho pomníku.

Poslední příležitost užít si osvěživé společnosti bratrů Reynkových se konala v listopadu 2013 v jihlavské městské knihovně, kde s nimi besedoval JUDr. Jiří Šimánek – Daniel a Jiří Reynkovi v Jihlavě.

Je jasné, že jsme nezahodili příležitost a jeli se podívat na letošní úspěšnou výstavu Reynek-Chagall, Bible dvakrát jinak do Valdštejnské jízdárny. Věděli jsme, co čekat, a tak jsme beze spěchu několik hodin procházeli točitým, ztemnělým labyrintem v rozlehlém výstavním sále a detailně si prohlíželi nasvícené grafiky Bohuslava Reynka – osobní trápení ho vedlo k přemýšlení o utrpení Krista, Joba, Dona Quijota – biblické výjevy přemístil na petrkovský dvorek, který i my známe, proto jsou nám Reynkovy obrázky důvěrně blízké a silně nás oslovují… Je v nich dobře patrná hluboká víra, úzkost, stesk, ale i vzácné nitky radosti a štěstí, dokonce tu a tam i jásavé červené skvrnky – to všechno v krajině Vysočiny…

Bože můj, hořím nadějí,
že věci, které se nedějí,
se stanou.

(Sbírka Rty a zuby, 1925)

Chagallovy ilustrace Bible jsme viděli poprvé a zaujaly nás už proto, že jsme mohli porovnat, jak ke stejnému tématu přistupují dva umělci s rozdílnou motivací – sevřené a niterné obrázky Reynkovy a naproti tomu výrazné a jakoby v živém pohybu Chagallovy grafiky – výpověď obou tvůrců však diváka zaujme… Najde se i mnoho styčných bodů – oba zpodobňovali biblické příběhy, měli silné pouto k rodišti a k Francii, oba byli básníci: Chagall obrazů, Reynek i slova…

Pražská výstava ve Valdštejnské jízdárně nazvaná Reynek – Génius, na kterého jsme měli zapomenout, trvala od dubna do 20. září 2014 a její součástí bylo i vydání výjimečného provedení Bible s výtvarným doprovodem Reynkových grafik – oba bratři měli z dění velikou radost, navíc kurátorkou výstavy byla pokračovatelka rodu, Veronika, dcera Danielova…
Pár dní po skončení výstavy, 24. září, Daniel Reynek zemřel…

Závěrem upozorňuji ty, kteří chtějí v klidu a samotě hledat a nalézat poselství Bohuslava Reynka a poznávat jeho názory, na objemnou knihu Korespondence, již k vydání připravili historik umění Jiří Šerých a literární historik Jaroslav Med, kteří poznali Bohuslava Reynka jako mladíci. Přes dvacet let se věnovali utřídění korespondence, kterou jim velkoryse poskytli Daniel a Jiří Reynkovi, a čtenáři tak mají možnost postupně poznávat názory Bohuslava Reynka od mládí, kdy se často stýkal se staroříšským vydavatelem Josefem Florianem, začíst se do dopisů, které psal své budoucí ženě, malířům, spisovatelům, členům rodiny a pozorovat postřehy a reakce na plynoucí dobu až do roku 1971…
Považujeme Korespondenci za neocenitelný zdroj moudrosti, vzdělanosti a vytříbených názorů a rádi a často se jí probíráme – nejen proto, že na úvodní stránce se skví věnování od Daniela a Jiřího Reynkových napsané tak krásnými slovy, jak to jen oni uměli…

Pohled na Petrkov by ale nebyl úplný, kdybychom opominuli osud Suzanne Renaudové, která se zde ve stínu manžela snažila nalézt svůj druhý domov – autorka Lucie Tučková nahlédla v knize z roku 2013 život francouzské básnířky uvízlé kvůli přemetům doby v exilu na Vysočině, daleko od míst jejímu srdci blízkých – prostřednictvím textů poznáme Suzanne a její ustaraný život zblízka, pozdní verše nás uhranou svým hlubokým smutkem…

Dětské ruce

Suzanne Renaud, přeložil Jiří Reynek

Dvě ruce dítěte na okna podezdívce,
dvě ručky poopřené,
dva bílé kaménky cesty dohledané;
ruce samotinké, křehké,
nač čekají tu v prázdné chvilce?
Kdo složil je tu na světa kraji?
Jak hrobečky dva dojímají,
že jsou tu na památku dnů dávných;
mezníky záhadné dva
na cestě štěrkem šedým,
na cestě do neznáma.

2 odpovědi na “S bratry Danielem a Jiřím Reynkovými se budeme setkávat už jen prostřednictvím jejich díla”

  1. Milá Míšo,
    moc Ti děkuji za opravdu krásnou vzpomínku na tak skvělé osobnosti, kterými bezpochyby bratři Daniel a Jiří Reynkovi byli a v naších srdcích stále jsou. Prvně jsem měla tu čest se s nimi, prostřednictvím mého otce, seznámit v létě 2004. Nestihla jsem autogramiádu knihy Kdo chodí tmami a tak jsme jeli přímo do Petrkova. Táta nějaký čas pracoval společně s Danielem a tak to nebyl problém. Věnování, které mi do knihy napsali má pro mě neuvěřitelnou hodnotu. Stejnou jako to, že jsem se s nimi mohla potkat, mluvit a dokonce nechat společně vyfotit. Přestože jsem věděla, že oba bratři na tom nejsou se zdravím nejlépe velmi mě zarmoutil jejich odchod. Mám trochu strach, že spolu s nimi odešel i takový ten „Reynkovský Petrkov“, ale budu věřit, že se to nestane.
    Ještě jednou Ti moc děkuji za celý článek.

    1. Ahoj Lenko,
      cením si toho, že jsi napsala svoji osobní vzpomínku a děkuju Ti – i my jsme si považovali každé chvilky strávené s bratry Reynky – byli to milí a hodní lidé s přirozenou noblesou…
      Děkujeme za přízeň a zdravíme 🙂

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.

*