PostHeaderIcon Liberec – Severočeské muzeum a radnice, Muzeum skla a bižuterie v Jablonci nad Nisou

Předpověď počasí nás z přírody odvedla do sálů plných krásy a historie
Se Spolkem přátel hor na severní Trojmezí 25. – 28. 10. 2017
4. den – sobota 28. října 2017

Nemělo cenu rmoutit se nad tím, že turistika v oblasti Trojmezí, kvůli níž jsme na sever Čech jeli, vzala krátký konec – počasí nám nepřálo a předpověď pro další dny nebyla dobrá. Ráno nám vedoucí zájezdu sdělil, že podle včerejšího ohlášení zájezd dnes končí a ve 13:30 odjíždíme z Liberce, tak ať ten čas využijeme podle svých představ co nejlíp – a k tomu jsme byli odhodlaní. Kvůli poznání města jsme z Domova mládeže na Zeyerově ulici šli pěšky do centra, v Íčku si vyzvedli mapku a podle ní došli do čtvrti, kde je galerie a muzeum.

Nádherná novorenesanční budova městských lázní Františka Josefa I., vystavěná roku 1902, slouží nyní jako Oblastní galerie.

novorenesanční budova městských lázní Františka Josefa I. z roku 1902 byla využívána ke svému účelu do roku 1984, v roce 2005 ji získalo město, uskutečnilo rekonstrukci a vznikla zde Oblastní galerie Liberec

Galerie se otevírala v 10:00, a že bylo právě 9 hodin, zamířili jsme naproti do Severočeského muzea, kde vstávají časněji. 🙂

přicházíme k budově Severočeského muzea v Liberci

Muzeum, založené v roce 1873, patří mezi největší u nás a ráda potvrzuji šíři jeho zájmů – vystavované předměty skutečně upozorní návštěvníky na rozmanité kulturní, historické i přírodní okruhy.

Severočeské muzeum v Liberci bylo založeno roku 1873 a patří mezi největší muzea u nás

Před vstupem do expozic nás zaujala rozměrná výstava nazvaná Šlechtická sídla ve stínu prezidentských dekretů – historické fotografie a výstižné texty by si zasloužily mnohem více pozornosti, nežli jsme jim mohli věnovat. Totéž platí i o další výstavě Kolo 1817 – 2017, která vznikla k příležitosti 200. výročí udělení patentu na běhací stroj čili draisinu, předchůdce jízdního kola – lesník a vynálezce Karl Friedrich von Drais (1785–1851) sestrojil kromě velocipédu i psací stroj s klávesnicí a jiné užitečné věci.

exponát z výstavy k příležitosti 200. výročí udělení patentu na běhací stroj čili draisinu, předchůdce velocipédu

unikátní běhací stroj; foto L. Ondřichová

V expozici historických hudebních automatů jsme žasli nad šedesáti nejroztodivněji tvarovanými modely z různých dob a prostředí, některé bylo dokonce možné vyzkoušet. V oddělení, kde byla představena živá i neživá příroda Liberecka, jsme zamáčkli slzu před nádhernými fotografiemi míst, která jsme kvůli nepřízni počasí neprošli… 🙁

Nejrozsáhlejší je oddělení užitého umění – podává chronologický přehled vývoje evropského umění od starověku do současnosti – základem muzejní expozice se stala sbírka štědrého mecenáše barona Heinricha Liebiega z Liberce.

Dvě hodiny, které jsme měli vyčleněné pro prohlídku, zdaleka nestačily, abychom se do sytosti potěšili vystavenými uměleckými předměty ze skla, keramiky, porcelánu, textilu či vzácnými kusy nábytku. Skvělá je i sbírka cenných tapiserií, hodiny bychom prohlíželi staré mapy, tisky, šperky, hodiny… Nevynechali jsme ani výstavu uměleckých plakátů zahrnující exponáty od konce 19. století do roku 1945 – byla poučná!

Závěrem jsme dostali od pracovníků muzea bonbónek – v 11 hodin byl ve sloupové síni muzea spuštěn slavný Metelkův mechanický betlém umístěný v klimatizované vitríně. Kurátorka sbírek doprovodila „představení“ odborným výkladem a upozornila nás na zvláště půvabné figurky – v betlému je jich 260 a většina se hýbe: věnují se běžné činnosti v době autorově obvyklé, sympatický bratr-sokol točící se na hrazdě zastupuje český pokrokový živel… 🙂
Pohyblivý betlém sestrojil Václav Metelka (1866–1954) ze Sklenařic u Vysokého nad Jizerou na konci 19. století a do sbírek Severočeského muzea se soubor figurek a složitého mechanického zařízení dostal zásluhou jeho vnuka v roce 1967. Po náročné rekonstrukci dokončené roku 2016, se mohou návštěvníci muzea při „produkci“ vrátit na několik minut do dětství a okouzleně zírat a juchat – věřte, že nelze zůstat nezúčastněný… 🙂
Podobný pohyblivý betlém je k vidění v Jilemnici, ten sestrojil Jáchym Metelka – muži z tohoto rodu se tradičně zabývali betlemářstvím.

Měli jsme napilno – v 11:30 začínala prohlídka liberecké radnice – při příležitosti dnešního státního svátku byl volný vstup na věž a do historické části budovy – to jsme si nemohli nechat ujít – svižným krokem jsme dorazili na místo právě včas.

novorenesanční radnice v Liberci byla postavena roku 1892

Na první pohled je nápadná podoba této radnice s vídeňskou – architekt Franz von Neumann, podle jehož návrhu byla radnice v Liberci roku 1892 dokončena, pocházel z Vídně.

Nad hlavním průčelím obráceným krásnými fasádami do náměstí se zvedá trojice věží, nejvyšší z nich (65 m) je ukončena plastikou rytíře Rollanda. Budova, nazývaná klenotem města, má čtyři nadzemní podlaží – když jsme cestou na věž procházeli chodbami, měli jsme oči plně zaměstnané sledováním unikátní umělecké výzdoby – vitráže, štuky, výmalba i obrazy nedovolily soustředit se na schody. 🙂

výhled z věže liberecké radnice – vzadu Ještědský hřeben

déšť na chvíli ustal – užili jsme si výhledu z elegantní věže liberecké radnice

okolí města zkrášluje hřeben Jizerských hor

na stavbu radnice (a jiných budov) finančně přispěla rodina textilních průmyslníků Liebiegů

liberecká radnice připomíná vídeňskou – architekt Franz von Neumann byl žákem autora radnice ve Vídni, později jeho spolupracovníkem

Budova liberecké radnice má 80 místností, z nichž několik, včetně historických salonků a nádherné obřadní síně s dřevěným obložením a stylovým nábytkem, vše korunováno nepřehlédnutelnými lustry, jsme s průvodci prošli a vyslechli kvalitní komentář. Paní, která v zasedací síni vyprávěla o dějinách města, o rozvoji textilního průmyslu, o zdejších občanech německé národnosti a poválečných časech, pozvedla úroveň prohlídky na nejvyšší laťku – její zásluhou se stala návštěva radnice kulturním zážitkem.

interiéry radnice v Liberci

nádherné vitráže na liberecké radnici; foto L. Ondřichová

Na pověstný, historií opředený balkon liberecké radnice se vstupuje z historických salonků – jako v jiných případech, i tady platí, že nic se nevyrovná osobní účasti.

výhled z balkonu radnice – na náměstí Dr. E. Beneše je Neptunova kašna z roku 1826

vstup na radniční balkon je ze salonků – jsme šťastní, že jsme nahlédli do nich i do nádherné obřadní síně

Prohlídku jsme zakončili ve vestibulu u bronzové kopie zvonu, který nechal vyrobit v roce 1692 pro starou renesanční radnici tehdejší starosta města jako „Ohňový zvon“.

bronzová kopie „Ohňového zvonu“ z roku 1692 je umístěna ve vestibulu radnice – původní zvon byl ulit v Žitavě, kopii vytvořil liberecký výtvarník Jiří Gdovín

původní renesanční radnice

Ve 13:30 jsme podle plánu opustili město právě bičované přívaly deště

Domov mládeže v Liberci – odjíždíme

a ve 14:00 jsme stáli před vchodem do Muzea skla a bižuterie v Jablonci nad Nisou – obloha byla nízká a temná, vítr víc nežli silný, ale nepršelo.

Muzeum skla a bižuterie v Jablonci nad Nisou

Mimo stálé expozice mohli být dnešní návštěvníci účastni slavnostního zakončení Mezinárodního trienále skla a bižuterie 2017 (24. 6. –28. 10. 2017)  – v muzeu právě probíhalo několik akcí, jichž se účastnili významní sklářští výtvarníci – trienále se zúčastnili vystavovatelé z 12 zemí.

V muzeu, které vzniklo v roce 1904 a od sezony 2004 jsou expozice umístěny v nově zrekonstruovaných prostorách, jsme mohli z důvodů časových pobýt jen dvě hodiny – my ženy jsme se shodly na dvojnásobném limitu, ale vedoucí (a rozum) velel jinak. 🙂
Prostory muzea jsou zaplněny dvěma základními expozicemi: Nekonečný příběh bižuterie a Čarovná zahrada – České sklo sedmi století.
Nahlédněme krátce do blyštivého světa:

expozice s názvem Nekonečný příběh bižuterie

proslulá jablonecká bižuterie

muzeum v Jablonci nad Nisou bylo založeno v roce 1904; foto L. Ondřichová

expozice Čarovná zahrada – České sklo sedmi století; foto L. Ondřichová

sklářské výrobky jsou umístěné v rozsáhlých sálech několika podlaží; foto L. Ondřichová

Se zájmem jsme okukovali prezentaci, kterou lze vidět pouze v tomto muzeu: kolekci současných cen a trofejí pro vítěze nejen sportovních, ale i prestižních populárních soutěží a anket. Podívejme se na některé (jen připomínám, že na kvalitu snímků má vliv nasvícení a umístění exponátů ve vitrínách atd. 🙂 ):

vlevo dole ceny z Mistrovství světa v ledním hokeji Praha 2015, též ceny pro vítěze tří ročníků Tour de France; foto L. Ondřichová

Cena StarDance, Cena Thálie; foto L. Ondřichová

Český slavík `96; foto L. Ondřichová

uprostřed Cena Antonína Dvořáka, vlevo filmová cena Český lev

Jak již bylo řečeno, končilo dnes trienále a při této příležitosti koncertovala v prostorách muzea Lenka Morávková na unikátní nástroj Bohemian Cristal Instrument – spolu se zahraničními umělci a našimi skláři byl vyroben podle jejího návrhu.

unikátní nástroj Bohemian Cristal Instrument prý má mnoho způsobů hudebního využití

Základem nástroje jsou skleněné tyče, které vytvářejí vibrace a zvuk – umělkyně na ně hraje prsty namočenými ve vodě, zvuk putuje do nerezových rezonátorů, z nichž vychází ven.
Viděli jsme, slyšeli jsme, zírali jsme.

autorka nástroje hudebnice Lenka Morávková – studovala na kalifornské univerzitě obory etnomuzikologie a digitální kompozice; www.svatosi.cz

V 16:00 jsme odjeli zájezdovým autobusem z Jablonce do Prahy, odtud v 18:20 linkovým do Jihlavy. Ohlášená vichřice zatím změnila směr a sílu, takže neděle byla sice větrná a deštivá, ale v mezích normálu…

Čtyři dni na severním Trojmezí jsme přes potyčky s počasím využili myslím důkladně – větru a dešti se poručit nedá, jak víme – je ale možné napřít sílu jinam… 🙂

Související články:
Jizerské hory – 1. den
Lužické hory – 2. den
Frýdlantský zámek, Botanická zahrada Liberec – 3. den

Vložit komentář

*

Archiv
Počítadlo

TOPlist