Podzimním Žďárskem

Z Nížkova přes Peperek a Rozštípenou skálu do Žďáru – vše zahaleno romantickou mlhou (různé intenzity)

Chceme-li v této roční době v sobotu o sedmé hodině cestovat vlakem z Jihlavy na Žďársko, musíme překonat odpor ke vstávání do ranní tmy, nezoufat si, když se tma mění v kalné mlhavé ráno a hrdinně snést pomyšlení, že v Havlíčkově Brodě budeme hodinu a půl čekat na přípoj, který nás doveze za zastávku Nížkov. Všechno jsme zvládli a po vystoupení z vlaku už na nás čekalo jen to hezké.

mapka Nízkov-Zďár

Trasa ze dne 27.10.: Nížkov – Nové Dvory – Velká Losenice – Peperek – Rozštípená skála – Hamr (Konec světa) – Hamry nad Sázavou – Žďár nad Sázavou = 15 km

Na železniční zastávce Nížkov jsme nastoupili na žlutou TZ a mířili jsme k Novým Dvorům. Po ranní beznaději za chvíli nebylo ani památky. Mlha byla průsvitná, bylo bezvětří a docela teplo. Řekli jsme si, kterým směrem je rozhledna Rosička – někdo z nás ji prý i zahlédl, my ostatní jsme ji jen tušili… Vidíte, takhle tajemně vypadala Velká Losenice při našem příchodu:

mlha ve Velké Losenici

V Losenici byla možnost zajít do hospůdky, což jsme s radostí učinili, káva byla výborná, pivo prý také. Peperek, který má 668 m, vypadal z dálky velmi krotce.

Peperek od V.Losenice

Cesta nahoru lesem byla vystlaná spadaným barevným listím, to bylo mokré a nádherně vonělo tlením. Peperek je přírodní památka – oficiálně je to rulový skalní útvar s balvanitými proudy v bukové javořině – podle mne je to sídlo pohanských bohů zahalené mlhou, kde se člověk může dočkat čehokoliv.

cestou na Peperek

Skalní stěna je asi 300 metrů dlouhá, tohle je vrcholek:

na vrcholu Peperku

Zde už se žlutá TZ setkala s červenou a té jsme se pak drželi až do cíle. Další lahůdka na naší trase byla Rozštípená skála. Zalitá sluncem by byla fotogeničtější, já jsem dokázala v mlžném šeru pořídit jen takový nedokonalý obrázek:

Rozątípená skála

Rozštípená skála je ve výšce 530 m n.m., je to také přírodní památka – rulový skalní blok s průchodem v suťovém lese. Kámen se leskl jak byl vlhký od padající mlhy, to ale neodradilo partu mladých horolezců, kteří se zde chystali strávit sobotní odpoledne podle svého gusta. My jsme sestoupili na loučku a před námi se vynořila hlava mamuta (měla jsem tušení, že se tu člověk může dočkat čehokoliv).

mamut pod Rozątípenou skálou

No, co tomu říkáte? Kdo, proč, kdy – to se mě neptejte, nevím. Jen vám nesu, co mi cestou zavadilo o objektiv. A ke všemu je kousek odtud Konec světa. U vesničky Hamr mají na stromě ceduli, která má na jedné straně nápis Morava, na druhé Čechy. A protože každá důležitá hranice je hlídaná, tak i tady je budka, ovšem voják odpočíval ve vodorovné poloze a byl připravený na zazimování a údržbu zevnějšku, aby zjara zase mohl svěže a ostře sledovat pohyb na čáře.

Prošli jsme předlouhou vesnicí Hamry nad Sázavou a už jsme se blížili ke Žďáru. U rybníka s krásným jménem Dívka jsme se zastavili všichni – nešlo to, projít bez povšimnutí.

rybník Dívka

A protože věřím, že se i vám líbí, tak ještě jeden.

sličná podzimní Dívka

Vycházku připravil Láďa Kaláb, rodák z Hamrů, znalec a obdivovatel zdejší krajiny. Užili jsme si to náramně, i cesta zpátky (v 15,32hod.) už byla bez prodlevy při přestupování v Havl.Brodě, takže pohoda.

Poučení: i kalné ráno se může (někdy) proměnit v hezký den a radostný večer.

4 odpovědi na “Podzimním Žďárskem”

  1. Pingback: Sochy
  2. poděkováníPotěšila jsem se touláním po naší hezké Vysočině. Jen malá připomínka – špatně se mi četly stránky, které na černém pozadí měly tmavý text. Jinak vás oba srdečně zdravím. Pokračujte!!
    Zdraví Aťka

Napsat komentář: Marie a Anička Zrušit odpověď na komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.

*