Vysočinou k Telči

Údolím Moravské Dyje z Dačic do Telče aneb i poctivý turista se někdy musí řídit heslem: Kdo uteče, vyhraje…

V sobotu 3.11.2007 pořádali telčští turisté už 37. dálkový pochod, my jsme si vybrali 15 km trasu z Dačic. Naše nohy ale vědí, že to bylo kilometrů šestnáct (i měření přístroji to ukázalo), ale nešť, nějaký kilometr nehraje roli a z pohledu pořadatelů to napsané vypadá výtvarněji a neděsí to tolik. Do Dačic jsme dojeli vlakem v 9,22 hodin, na nádraží jsme se přihlásili na start (startovné 15,-Kč – za něj diplom s razítkem pochodu, dobrý horký čaj na kontrole ve Slaviboři a chleba se škvarkovým sádlem v cíli) a po zelené značce jsme se vydali údolím Moravské Dyje k Telči. Je to pochod velmi nenáročný, v podstatě je to společenská záležitost – cestou jsme si povídali se soukmenovci a užívali si podzimní přírody. Výhledy nic moc, bylo mlhavo, chvílemi mlha i padala, chvílemi skoro jako by slunko chtělo…ale ne, k tomu nedošlo. Dobrá nálada, kterou jsme si sebou přinesli, byla ještě vylepšována z různých butelek slivovičkou (rumem), ale to neznamená, že bychom se kromě ochutnávání nevěnovali i zvyšování znalostí historických a přírodovědných. Na výřezu mapky vám ukážu, kudy jsme šli, vynechala jsem start a cíl, aby zbylo více místa na vlastní trasu.

od Dačic k Telči

Za horním okrajem mapky je Telč, největší z rybníků (kterých je k.ú.Telč 32), Rohozenský neboli Píšův, je posledním na Telčském potoce, který se kousek odtud vlévá do zprava přitékající Moravské Dyje, ta pak protéká Dačicemi, aby u Písečné emigrovala do Rakouska, u Raabs se spojí s Rakouskou Dyjí, posilněna si svůj odchod z republiky rozmyslí a u Drosendorfu se zase vrátí na naše území oproštěná od přídavných jmen a jako silná a energická řeka se zastaví na Vranově, za Znojmem, prohlédne si Pálavu z Novomlýnských nádrží a spokojená spočine v náruči řeky Moravy…Až tam (a ještě dále) končí ten malý, téměř neznatelný, ale usilovný pramínek, vyvěrající 7 km od Třeště (kam jej zjara často chodíme my turisté povzbudit a pozdravit).

Trasa: Dačice – Malý Pěčín – Velký Pěčín – Černíč – Slaviboř – Radkov – Telč

Všechny obce, kterými jsme procházeli, mají svůj původ ve 14.století, za zmínku stojí, že Velký i Malý Pěčín byly vždycky čistě české obce a že v současnosti se dá rozdíl v počtu obyvatelstva ve Velkém a Malém Pěčíně ukázat na prstech jediné ruky…Líbila se nám kaple na návsi:

na návsi v Malém Pěčíně

Zanedlouho jsme byli v Černíči, kde jsou hned dvě významné lokality – jednak 15 m vysoká dvoupatrová kamenná věž bývalého mlýna ze 14.století, její spodní částí protéká náhon –

mlýn v Černíči

– druhak přírodní památka Černíčský rybník, kterým protéká Moravská Dyje (most přes ni je vlevo od skupinky turistů). Na rybníce jsou tři ostrovy, kde jsou hnízdiště ptáků, na ceduli byla uvedena jejich jména, já jsem pochopila ze všech jen jméno jedno – pochop moták…(zdá se mi být z mého pohledu přiléhavé). Je tu prý také jedna z posledních lokalit stulíku na Moravě, mají tu být lekníny atd. Nic z uvedeného jsme neviděli, ale krásně tu je:

rybník v Černíči

Povzneseni na duchu jsme došli do Slaviboře, kde byla kontrola (razítko jsme si dali do vandrbuchu sami), přítomný kontrolor nám nalil horký čaj, podle přání prodal pivo a tak jsme dobrou vůli spolu měli…

kontrola ve Slaviboři

Prošli jsme jednu terénní vlnu a před námi se objevila ves Radkov, obklopená lesy – jeden z nich se jmenuje Drábský, prý na paměť sedláky ubitého krutého panského drába, další má kvůli oběšené ženě oděné do pohřebních šatů název Rubášov…

Radkov

Obec patřila k telčskému panství, kostel sv.Bartoloměje je výraznou dominantou krajiny. Místní si považují historických staveb, a tak tu můžeme spatřit pečlivě opravenou usedlost se zdobenou fasádou v průčelí:

statek v Radkově

A teď se konečně dostávám k tomu, abych vysvětlila ten podivný podtitulek o útěku. To bylo tak: zahnuli jsme kolem statku na obrázku do úzké ulice pod kostelem a tam před domky parkovalo několik aut, jednomu zůstala zapnutá světla. Šla jsem ve skupince, která si toho všimla, ale inspirovalo nás to pouze k úvahám o výrazně rozdílné ceně autobaterií včera a dnes…Ne tak můj Pečovatel, ten „oblékl oranžové roucho a začal jánošíkovat“ – tak já označuji jeho záchranné akce. Zazvonil v domku, před kterým stálo auto, dlouho se prý nic nedělo, pak vyšla žena-běsík, která mu na jeho vlídné a krotké upozornění sdělila, že auto není jejich, že ho tam postavila Mařa, že oni si své auto nemají kam dát a že to obtěžování tak nenechá a že…Pak už neposlouchal, jak to dopadne a bez dalšího rychle ukončil svoji nežádoucí misi. Mého komentáře netřeba.

Tahle příhoda všem nám ostatním (asi kromě aktéra) zvedla pořádně náladu, zklidnili jsme se až na krásné louce u řeky pod Kočičím zámkem.

pod Kočičím zámkem

Vpravo od naší cesty je ostroh, kterému se říká prý podle koček, které zde v hojném počtu zůstaly poté, co tvrz, která stála na skalnatém ostrohu, byla pobořena nepřítelem. A nejen kočky tu zůstaly, podle pověsti i hojné zásoby vína ve sklepích…Takže jsme se domluvili, že na příští pochod si vezmeme sebou krompáče a lopaty…Při tom plánování jsme stačili sledovat tok říčky, která tu za Telčí teprve nabírá odvahu k životu.

Moravská Dyje za Telčí

Už i můstky jsou zapotřebí k dosažení druhého břehu:

lávka přes mohutnou řeku

Možná je pro vás únavné, když pořád opakuji, jak je venku krásně. Ale co byste řekli jiného, když natrefíte např.tohle:

podzimní romantika

A představte si, že navíc jdete ve společnosti stejně naladěných lidí, máte dobrou náladu, nic vás nebolí, no, co se dá říci jiného?>

Ale všechno trvá, až se ztrhá, načechrali jsme si peříčka a už jsme skoro v cíli. Nechci v tomto povídání opěvovat Telč, kdo ji zná, ví svoje, kdo ne, tomu nestačí pár řádků a nedokonalých fotek.

u Staroměstského rybníka v Telči

Tohle je pěšina nad Staroměstským rybníkem, kudy vede zelená TZ k Sokolovně, kde byl cíl dnešního pochodu. Na vrcholu kopce je rozhledna Oslednice, kterou mají ve správě turisté z Telče. Myslím, že poslední obrázek vhodně zakončil dnešní povídání – cesta vede na obě strany, můžete si vybrat, do podzimní přírody jsou zváni všichni…

V cíli jsme dostali diplom a chlebovou pochoutku, koupit se dal dobrý guláš. Potěšili  jsme se setkáním se známými z jiných měst, kteří na tento pochod jezdí pravidelně. Pochod je totiž dvoudenní, zítra (v neděli) je trasa zvaná Cestou Jana Hvězdy z Vícemilic, večer je v sokolovně papučový bál. My jsme si další potěšení odřekli, odjeli jsme v 15,02 hodin z Telče domů.

Těším se brzy nashledanou!

Jedna odpověď na “Vysočinou k Telči”

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

*