PostHeaderIcon Sochy

Na dnešní výlet jsme jeli se záměrem popatřiti nejen na výtvory přírody, ale i na sochy, které pro zpestření už tak dost mimořádné krajiny vytvořil žďárský umělec Michael Olšiak.

Kdy: v sobotu 3. 5. – jaro vypuklo plnou silou už i na Vysočině

Kudy: Žďár – Hamry n/Sáz. – Rozštípená skála – Peperek – Vápenice – Jordánek – cukrárna – nádraží ČD

S kým: s KČT Čeřínek. Vláďa Kaláb nás bez hledání a zacházek dovedl přímo k sochám, pak se skupina rozdělila a nás šest děvčat si udělalo vycházku po žluté TZ, ušly jsme asi 22 km. Celá tíha technického zabezpečení pobytu naší dvoučlenné rodiny na Žďársku ležela na mně, protože Mirek měl dneska pánskou jízdu.

okolí Zďáru

Po příjezdu jsme nejdříve šli k nejstaršímu Mamlasovi, který shlíží na město trochu svrchu z nějakého vrchu.

Mamlas

Kolem rybníku Dívka jsme neznačenou cestou mířili do Hamrů a u silnice od Žďáru na nás zamrkal Hamroň.

Hamroň

Tahle hodná šnekožába je strážcem krajiny a rozhodla se z vděčnosti páchat dobro poté, co jí místní děti pomohly vyhrabat se z blízkého rybníka, kam spadla, když se pod ní probořil led. Příšerce Hamroňovi zašlo při nedobrovolné zimní koupeli za nehty a děti si mu sedly na prsty jako na stoličky a zahřály je svými prdelkami. Od té doby Hamroň vlídnýma očima monitoruje okolí a nedopustí, aby tu někdo zabloudil. Takže turistický ráj (i bez značení).

O kousek dál, u silnice na Přibyslav, je ovšem situace dramatická! Stáli jsme kolem a odhadovali, jestli kůň dokáže evidentně těžký vůz vytáhnout z močálu. Celou dobu, co jsme mu tam fandili, se kůň nepohnul – asi nabíral síly – jeho svaly byly jako z kamene…

zvládne to? I

zvládne to? II

To na loučce pod Rozštípenou skálou panoval poklid – mamut se oprostil od pozemského těla a začal klást důraz na myšlenku…

Mamut

Hamroň se stal dobrovolným hlídačem teprve v říjnu 2007, ale už nebude dlouho nejmladší – na svět se klube Rak s cylindrem, kterého si u pana Olšiaka objednali v Račíně. Zatím vystavují v místní hospůdce miniaturní návrh, dospělý Rak pak bude u obecního rybníka. Jestli pocítíte nutkání vidět všechny sochy na vlastní oči, nevynechejte Výra u Třech Studní.

Mamut sice meditoval, ale horolezci na Rozštípené skále byli plni aktivity.

horolezci se chystají na výstup

Nedivím se, kdybych byla mladej mužskej, určitě bych byla mezi nimi, musí to být zážitek!

Rozątípená skála

Dnešní cesta nabídla i tento obrázek – to je rozhledna Rosička – co dodat?

rozhledna Rosička

Jak už jsem jednou psala, kam oko dohlédne, všude nějaké Hamry – Staré, Nové, Horní, Dolní, Šlakhamry, ale Sázava je jen jedna:

mladá Sázava v Hamrech

Šli jsme a šli, až jsme došli na konec světa. Vojákovi v budce jaksi zdřevěněly a otekly od dlouhého stání nohy, a tak nevzbuzoval respekt a my jsme volně přecházeli z Moravy do Čech a zpět a nic jsme nedbali přítomnosti úřední osoby.

Konec světa je u Hamrů

Na Peperek je to odtud co by rulovým kamenem dohodil:

na Peperku

přírodní památka Peperek

Myslím, že si žďárští turisté vybrali dobré místo pro novoroční výstupy, je tu slavnostně a tajemně.

vrcholová partie Peperku

Pak jsme po žluté TZ pádili ke Žďáru a blízko Jordánku jsme uviděli Zelenou horu v původní úpravě – stromy kolem památky UNESCO byly vykáceny, objekt vynikl a tvoří dominantu širokého okolí.

Zelená hora

A teď obrázek Santiniho kostela sv.Jana Nepomuckého bez stromů, zato v drátech:

zadrátovaná památka UNESCO

Kdybych znala postup, navrhla bych pod ochranu UNESCO také báječnou cukrárnu blízko zámku – jistě svými větrníky vrátila do života hodně unavených turistů. A ty ovesné placičky a marokánky – mňam – kdo nevěří, ať tam běží…

Z posledního obrázku vás zdraví M+M

já a mamut

6 komentářů - “Sochy”

  • Jarmila says:

    Hroch ve Škrdlovicích je opravdu od pana Olšiaka, vloni v létě jsem se sním, s jeho laskavým svolením, u něho fotila. V sobotu jsem tam byla na cyklovýletě, on je sice hotový, ale to okolí….

  • Anonym says:

    Až bude někdo hledat další sochy, tak to sice nevím jistě, ale asi bude od pana Olšiaka i Hroch ve Škrdlovicích. Je tak nějak do jeho stylu, ale jestli je od něj, opravdu jistě nevím.

  • Hlávková says:

    Souhlasím s oběma předchozími komentáří, že se jedná o moc hezké povídání – paní Svatošová to umí! Ale to, že vám chybí v článku jméno sochaře nějak nechápu. Je uvedeno hned v první větě! Přeji hodně krásných zážitků a těším se na další příspěvky.

  • Boudná says:

    sochyMíšo, ty sochy jsou nádherné. Nejsou tam asi dlouho, protože když jsme tam byly posledně,tak tam nic nebylo. Z jakého materiálu jsou a jméno sochaře? Až se setkáme, prosím o odpověď. Jinak opět na 1.
    Zdraví Jarka nyní již bez sádry , ale s velkou bolestí.

  • Morkusová says:

    Moc pěkný článek jen škoda, že jsi tam neuvedla jméno sochaře a co ještě všechno o něm víš.Zdravím Jarka

Vložit komentář

*

Archivy
Počítadlo

TOPlist