Řehořovský okruh

Sobota 12. 4. začala deštivě, ale skončila pro turisty dobře – jak jinak?

Když jsme připravovali pro přátele-turisty z KČT Čeřínek i pro další spřízněné duše vycházku do okolí Řehořova, měli jsme na mysli nejen to, že jim všem ukážeme neokoukanou část regionu, protože na tuhle stranu se z důvodu špatného dopravního spojení málokdy podnikají společné vycházky, ale především jsme měli před očima nádherné rozhledy, které si užíváme za častých vycházek v těch místech, protože jsem rodačka odtud. Představovali jsme si ty obdivné věty, které budou zaznívat na Řehořovském kopci u kapličky ve výšce 644 m n. m., až zde budou naši přátelé stát a před sebou mít to nádherné panorama, které tak důvěrně znám a někdy si je večer při zavřených očích přehrávám…Je zde kruhový rozhled, jako na dlani je vidět Dědkovská hora i Arnolecké vrchy, všechny vesnice na svazích kopců, za kterými už je Bohdalov a úplně jinak vonící žďárská krajina, pak nemůžeme nepoznat Jihlavu s ohyzdnými kouřícími komíny, jakoby nadosah jsou oba Beranovy i ostatní obce okresu, Kamenice téměř o 100 výškových metrů níž je schoulená v úžlabině, jen věž kostela nás volá k pořádku a poslušnosti a protilehlé kopce přecházejí na třebíčskou část vrchoviny, kruh se uzavírá pohledem do dálky k Velkému Meziříčí. Dá se tu stát dlouho zrána i vpodvečer, kdy slunko ještě šperkuje už tak dost krásnou krajinu…

Tak jsem vám to podrobně popsala a hned dodávám, že skoro nic z toho jsme při sobotní vycházce neviděli. V pátek bylo ukázkové jarní počasí, v sobotu dopoledne pršelo (i jakoby sníh poletoval), kdo si nevzal rukavice, litoval. Řehořov leží na svahu kopce, tak asi nemusím dlouze vysvětlovat, že vítr je v těch končinách skoro vždycky, ale ten sobotní severák ve spojení s deštěm, to byla opravdová zkouška turistické vytrvalosti. Obdivovali jsme všech 34 účastníků vycházky, kteří čekali na autobus s odjezdem 6.40 hodin, což je jediný možný spoj. V 7 hodin už jsme byli v obci a počasí se dál horšilo…Já jsem si snaživě připravila výklad o historii obce, ale poslouchejte letopočty v kapucích a pleskavých bundách, když vám tuhnou končetiny…Já se ale nevzdávám – je možné, že někdo z vás by si o tom třeba chtěl něco přečíst, proto jsem pro odvážné sesmolila povídání, stačí kliknout zde.

Většinou jsme šli po neznačených cestách, proto jsem na přiložené mapce neuměle vytečkovala naši trasu. Prozradím, že se nad námi příroda smilovala a kolem poledne už bylo docela hezky, a když jsme po 21 ušlapaných kilometrech odjížděli domů, bylo zase krásně a doposud to tak zůstalo…

řehořovský okruh

Jediná fotka, kde je vidět kousek Řehořova, je tahle, kdy míříme k lokalitě zvané Liščí – ta je významná tím, že se tu měl pro mne v blíže neurčené době těžit grafit, což je docela vzácnost, protože jeho ložiska jsou na našem území převážně v rulovém pásmu poblíž Vltavy, ale jakýsi pruh se prý táhne až k Českomoravské vysočině, konkrétně k Řehořovu. Dočetla jsem se, že většina grafitových dolů v jižních Čechách patřila Schwarzenbergům, že v roce 1890 bylo tam zaměstnáno 600 dělníků a ti vytěžili 78 tisíc q grafitu a že průměrná cena za 1q byla 5 zlatých 10 krejcarů a že teď je s těžbou konec. Taky je jasné, že těžba grafitu v Řehořově nezavdala příčinu k obavám o ohrožení výroby tužek v jižních Čechách…

s Řehořovem za zády

Skupinové foto jsme udělali v lese před kládami, protože to bylo jediné místo trochu chráněné před fujavicí.

účastníci vycházky

Připravovali jsme se zodpovědně na vedení vycházky (před nedávnem jsme přece byli v té věci vyškoleni), ale myslím, že největší úspěch měly tvarohové rohlíčky Naší Věry, které zákeřně rozdala účastníkům a tím na sebe strhla (zaslouženě, protože byly vynikající) veškerou pozornost…Tak už to bývá…

Řehořovský okruh severním směrem měřil asi 11 km, na jih přes Kameničku do Kamenice je to asi 5,5 km, pak přes Strážku do Vržanova a dál do Přímělkova, odkud jsme odjížděli v 16 hodin vlakem, byly další 4,5 km. Před Kameničkou pomalu ustával déšť a vše vypadalo romanticky,

u Kameničky

dokud nepřišla další zkouška, kterou ovšem všichni zvládli levou zadní.

trocha bláta turisty neodradí

Ke kamenickému kostelu mám silný citový vztah, připomíná mi dětství, každotýdenní pěší putování na mši ve společnosti vrstevníků z Řehořova, pak rychle zajít na hřbitov a honem do cukrárny nebo někdy i do hospody…

kostel sv.Jakuba Větąího

Ještě jeden obrázek, sice bez věží, zato je krásně vidět tělo stavby – rekonstrukce probíhala mnoho let, i můj otec pomáhal při opravě vnitřních prostor.

kamenický kostel

Všechny svatby, křtiny i pohřby, taky pouti, máme my rodáci spojené s tímto hlavním vchodem – někdy jsme vcházeli v radostném očekávání, jindy jsme pro slzy neviděli…

příchod ke kostelu

Po občerstvení v místní hospůdce jsme se vydali dál. Na následujícím obrázku je vidět část tzv.městečka a jedna ze dvou kašen.

kaąna na městečku

Byla jsem moc vděčná všem, kteří laskavě vyposlechli moje zmatené povídání o historii Kamenice v turisticky nejatraktivnější zóně – před tvrzí v blízkosti pamětního Kramářova kamene zasazeného v místě bývalého rathausu.

povídání o historii Kamenice

Myslím, že snadno přelouskáte citát z českobratské bible na fasádě tvrze, stojí za to. Střípky z historie Kamenice jsou přidány k příspěvku o Řehořovu, tak kdo má zájem, je tam i přepis zmíněného citátu…

mravoučné citáty na fasádě tvrze

Po zelené TZ jsme přes Strážku došli do Vržanova, což je také tzv.místní část obce Kamenice. Vybrala jsem pro vás tuhle krásnou chalupu, protože jsem si jistá, že se vám bude líbit:

chalupa ve Vrľanově

Dokonce mohu nabídnout i interiér – snad se nebudou majitelé zlobit – mně se u nich líbilo moc a to nejen kvůli dobré kořaličce…

co tomu říkáte?

Pak už jsme jenom z kopce seběhli do Přímělkova na vlak, ale dobře jsme si stačili všimnout, že jaro (i přes dopolední řádění živlů) je už opravdu tady.

příroda se probudila

Můj nejsilnější dojem z této vycházky: když jsem uviděla brzy ráno za ošklivého počasí přes 30 lidí na nástupišti č.15 – přátelé, máte můj obdiv a dík!

Jedna odpověď na “Řehořovský okruh”

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.

*