Z Kojetic do Moravských Budějovic

Předjaří na jihozápadní Moravě

Vycházku pořádal odbor KČT Čeřínek, vymyslel a připravil ji Roman Benda, a tak jsme s ním odjeli v sobotu 14. 3. vlakem v 8:40 z Jihlavy, přestoupili v Okříškách, o půl desáté už jsme byli v Kojeticích a mohli jsme začít bendit po zelené turistické značce k cíli v Moravských Budějovicích. Tady je mapka trasy, z technických důvodů končí obrázek těsně před Budějovicemi.

Už při výstupu z vlaku a potom z části trasy jsme viděli dominantu zdejší krajiny, kopec Sádek. Ve 13. století byl na něm vystavěn hrad, pak přestavěn na zámek, od poloviny 20. století do roku 2007 byl objekt využíván jako základní škola. Teď prý je stavba na prodej. Obrázek, který nabízím, je pořízen zdálky a ačkoliv se nám zdálo, že je krásné počasí, objektiv je nemilosrdný a vypovidí (-vídá) jinak…

Zahledíte-li se pozorně, uvidíte (asi ne, ale věřte mi) pod kopcem vinici (3,5 ha), ty stavby patří nejseverněji položenému vinařství znojemské podoblasti. Od roku 2003 je tu na místě bývalých hraběcích vinic trať Pod Sádkem. Párkrát jsme tu na podzim popíjeli burčák, jejich víno jsme také ochutnali.

Cesta po zelené značce je nenáročná, povídali jsme si a užívali předjarní přírody.

Podle rozcestníku je vidět, že celá naše trasa bude 15 km.

Velice známou obcí, kterou prochází zelená TZ, jsou Babice. Jistě většina z nás ví, že zde byli zastřeleni komunističtí funkcionáři, mnoha z nás ale není jasné celé pozadí případu, jen výsledek je známý: zvůle komunistické moci a politické popravy. 2. 7. 1951 byli v Babicích ve škole za nejasných okolností zastřeleni tři členové MNV, nato začalo zatýkání lidí z okolí (asi 200) a v následném procesu bylo v Jihlavě odsouzeno k smrti 12 lidí… Jakoby nápis na kříži, který byl u obce Babice postaven už v roce 1938, dopředu prosil o odpuštění všech budoucích skutků… Nápis na podstavci: Ukřižovaný Ježíši, nebuď nám soudcem, ale spasitelem. Až do dnešní doby se táhnou následky těch justičních vražd a tragických událostí, chcete-li se dozvědět víc, stačí zadat do vyhledávače heslo Šimek, Babice.

Chci se zmínit o tom, že v Babicích byl v prvním desetiletí 20. století kaplanem básník Jakub Deml (1878–1961), významný literát z Vysočiny. Bydlel na této faře, nad vchodem je pamětní deska.

Asi 3 km za Babicemi, na Holém kopci v lese křižuje zelená TZ červenou, zvanou Březinova cesta, která začíná v Počátkách, kde se v roce 1868 Otokar Březina narodil a končí v Jaroměřicích nad Rokytnou, kde v roce 1929 zemřel. Jakub Deml, jeden z mála blízkých přátel, vydal po jeho smrti knihu Mé svědectví o Otokaru Březinovi, která kvůli své otevřenosti způsobila skandál (nebyl v životě Jakuba Demla zdaleka jediný).

Čtyři kilometry před Moravskými Budějovicemi je kopec, kde bývala poutní kaple, napodruhé zasvěcená sv. Vítu, jíž nebylo přes modlitby poustevníků, kteří u ní žili, dáno dočkat se ve slávě dnešních časů. Na konci 18. století za panování Josefa II. byla zrušena, pobořena, na jejím místě byl vystavěn letohrádek, ale ani ten neměl dlouhého trvání. V současné době je to romantická zřícenina, jejíž osud byl asi zpečetěn, žádné duchovní poslelství odtud nevychází…

Co zde přetrvalo, je životně důležité – už od 17. století se přes tento kopec vedla potrubím pitná voda, nyní zde postavili nový vodojem pro Moravské Budějovice, takže i teď mohou lidé s nadějí vzhlížet ke svatému Vítu.

Cestou k Budějovicím jsme se stavili v jeskyni na Lukovské hoře a zavzpomínali na zahájení jarní turistické sezóny v roce 2006, kdy tudy vedla jedna z tras – v jeskyni pořadatelé opékali špekáčky pro pochodníky – to se dobře pamatuje! Chtěla jsem vložit dvě fotografie z tehdejší akce, ale z důvodů, kterým nerozumím, se mi to nepodařilo, snad někdy jindy.

Po obligátním doplnění tekutin v restauraci v Budějovicích jsme v 16 hodin odjížděli domů, bendění s Bendou bylo zdárně ukončeno.