Stříbrné listování

27. 11. 2009

Páteční podvečer odevždycky patřil k mým oblíbeným – zpovykanost celého týdne začne ustupovat, nadchází klidný a lenošivý páteční večer s příslibem víkendových radovánek typu „světem s větrem“…

V pátek 27. listopadu do vší té idyly krásně zapadl II. ročník Stříbrného listování, což byly dvě hodinky s českou poezií. Jihlavští příznivci tohoto žánru se sešli v přednáškovém sále městské knihovny a ve velmi přívětivé atmosféře vyslechli verše českých básníků v podání pěti recitátorů, z nichž někteří se psaní poezie sami věnují.

Organizátorem této akce byl pan Karel Holub, jehož dvě básně vám nabízím k přečtení. Na našem blogu s námi cestujete přírodou a tak jí zůstaneme věrní, autor je totiž milovník a znalec přírody, ze všech jeho aktivit připomenu pouze mapování studánek, čištění pramenů a pořádání oblíbených „studánkových pochodů“ pro turisty a jiné nenapravitelné pošetilce.

Možná vám četba jeho veršů zpříjemní zimomřivý podvečer (nejen páteční) a jestli ne, tak „trocha poezie nikoho nezabije“.

Opravdu krásně, zachumlaně a teskně je teď u nás na Vysočině.

U Větrného Jeníkova

Dlaň krajiny sevřená podzimem
Sprška káňat hrst zvonků poštolka ve službě
Plášť mlhy padlý na vypuštěný rybník
Brouzdaje vzpomínáš na jaro Louku přesycenou pampeliškami
a na léto s hladinou roháčů zvysoka jištěných motákem
Pluky smrků na kopcích s průzkumníky posedů čekají mlčky
jak vývoj dopadne.
Pod keře na mezích s šípky a jeřabinami usedni tiše
Vdechni krajinu na jaře v létě v spadaném listí i v zimě
a zůstaň v kraji větrů pověstí a dobrého člověka
Jenom auta která tě světly oslňují
zabedněná skládka a červené zuby operátorů na kopcích
se hřmící hospodou v obci
signalizují
že existuje také
civilizace

Karel Holub, 2. prosince 2008

Autor je i uznávaným ornitologem (nomen-omen) – přečtěte si rozvernou básničku o trampotách se záludným opeřencem.

Výzva chocholoušovi

Rošťáku, ukaž se!
Všichni z našeho sídliště už tě viděli –
děti, důchodci i dioptrický Marian –
jak se ochomýtáš kolem kontejnerů
a chechtáš se, jak sis pečlivě ukryl své hnízdo.
Jen já s průkazkou ornitologa
šmejdím a šmejdím,
ale kde nic, tu nic.
Jsem všem pro srandu, protože bydlím kousek od tebe,
ale od zimy do zimy jsi pro mne tabu
jak duch Bin Ládina kdesi v afgánských soutěskách.
Ukaž se rošťáku, abych si prohlédl tvou vyzývavou chocholku
a vzpomněl na tvé kamarády,
kteří v mém dětství po desítkách v naší ulici
hodovali s vrabci na koňských koblížkách.
Ukaž se, ať si prohlédnu tvou odvahu,
s níž přebýváš mezi sobci a lhostějňáky, kteří i lásku nechávají živořit
na minimální mzdě.
Ukaž se, nebo praštím průkazkou ptačího znalce
a skončím mezi gambléry,
kde od rána do večera
budu roztáčet
své nenašetřené milióny!

11. 3. 2002, Karel Holub