Vysoký kámen, 23. května 2010
Strávit klidné nedělní odpoledne ve společnosti příjemných lidí, projít se voňavým a prosluněným lesem, napít se křišťálové vody ze studánky – to je scénář, který jistě mnozí považují za ideální, ale nesplnitelný. Nám a dalším padesáti účastníkům poetického odpoledne, které citlivě zrežírovali ochránci přírody a bedřichovští turisté, se podařilo naplnit tento scénář doslova a do písmene.
Vysoký kámen je přírodní památka blízko Jihlavy (rozloha asi 12 hektarů, výška 630–660 metrů n. m.), navštěvovaná v každé roční době kvůli krásným lesům, ve kterých se dá hodiny chodit a odpočívat. Je tu množství studánek a u pěti z nich jsme se zastavili, aby je, předem vyčištěné, děti slavnostně otevřely. Trasa vedla z Antonínova Dolu, první zastavení bylo u studánky Zahrádkářské.
Pán na obrázku, který se svými verši obracel k přírodě Vysočiny, je Zdeněk Mirko Schlappl, se kterým jsem si pak cestou povídala o Bohuslavu Martinů a slavném Otvírání studánek na Třech Studních a od tohoto tématu už byl jen malý krůček k Vítěnce Kaprálové, skladatelce a dirigentce, které Zdeněk věnoval sbírku básní nazvanou Devadesát pět bílých růží.
Do mapky jsem zakreslila trasu i studánky, třeba přijdou vhod.
Ve svahu pod Vysokým kamenem jsou prameny, které domácky nazýváme „Hobzovy studánky“, protože Karel Hobza několik z nich krásně zastřešil a dvě z nich pojmenoval po svých vnučkách Anetce a Elišce. Obě děvčata byla přítomna a právem náležitě hrdá… Není mi vlastní rozněžňovat se nad dětským pískáním na flétničku, ale musím se svěřit, že když malá Eliška s velkou vážností kulatila tóny, ty se dotkly studánky, pohladily listí a dozněly v korunách stromů, uvědomila jsem si krásu okamžiku.
Příroda se předváděla ve svěžích barvách, jediným zvukem, který rušil čistotu ptačího zpěvu, bylo místy slyšitelné vzdáleně temné dunění dálnice…
I studánka Emanuela se dočkala letošního uvedení do společnosti
a už zbývalo probudit poslední spící krasavici, studánku pod vrchem Kopulajem.
Okruhem jsme se vraceli zpět, kochali se výhledy přes lány kvetoucí řepky
a s obdivem okoukli pět mladých kaštanů, které na návrší zasadil a opečovává Karel Hobza… Prý děti nastrkaly kaštany do písku, ony vzklíčily a jemu přišlo přirozené zasadit je na vhodné místo… Ano, tak jednoduše to vidí dobří a přemýšliví lidé.
Za pár desítek let budou vzrostlé stromy obdivovat nejen Karlovy vnučky…
Trasa končila u chatky turistů v Pávově, kde většina účastníků vyslyšela žádostivost svého těla a dopřála si opečenou klobásku, jejíž vůně jen zdánlivě zkompromitovala předcházející ušlechtilé zážitky.
Ze zprávy, kterou o vycházce vydal Karel Holub, člen ČSOP a zároveň turista i autor žertovných příležitostných veršů, které jsme dnes slyšeli v podání jeho vnuka Honzíka, se dozvíme, jak vlastně odpoledne probíhalo:
Studánky otevřeli zlatým klíčem
V neděli 23. května proběhla společná akce jihlavské ČSOP a Klubu českých turistů Sokola Bedřichov Otevírání studánek na Vysokém kameni. Bukojedlová lokalita v těsném sousedství Jihlavy je známa jako přírodní památka se skalními útvary, chráněnou a vzácnou květenou a též jako významné prameniště. Trasa asi 10 km začala u Zahrádkářské studánky za Antonínovým Dolem, postavenou svépomocí místními zahrádkáři. Studánky pod vrcholem Vysokého kamene / 661 m n.m./ Anetku, Elišku a Pod Kopulajem vkusně zastřešil a pečuje o ně turista a truhlář Karel Hobza, o studánku Emanuelu se stará ochranář Emanuel Tomek. Studánky otevřel velkým klíčem se zlatavou barvou nejmladší účastník, tříletý Daník Kolman. U studánek zazněly verše o vodě a přírodě m.j. i ve veselém a rozverném duchu v podání dětí ze ZŠ Březinova, Zdeňka Schlappela a Jendy Plevy, na flétničky zahrály děti ze ZŠ Březinova a z KČT Bedřichov, poznávací hru pro děti připravila paní učitelka Iva Doláková. O okolní přírodě a kvalitě vody promluvil Karel Holub z ČSOP.
Slunné počasí přilákalo více jak 50 zájemců, z velké části rodin s dětmi. Poetické zážitky umocnila cesta převážně bukovým lesem s kvetoucími rostlinami. Mnozí z účastníků vyslovili organizátorům poděkování za krásně strávené odpoledne.
Karel Holub
poděkováníDěkuji za velmi pěknou zprávu o Otevírání studánek na VK, za hezké fotky a též přesné zakreslení studánek. Myslím, že i v dnešní pragmatické a ryze účelové době má tato "studánková poetika" svůj smysl. Jednak pro zážitky těch nejmladších, jednak pro připomenutí si významu vody. Kolikrát už mne napadlo, kdyby na pár týdnů na př. vyschl pramen řeky Jihlavy… co dál…? To není strašení, podle expertů problémy s vodou budou stále naléhavější.Ale radši se radujme z šumné přírody,z pramenů studánek,ze zpěvu ptáků, z lesního ticha, ze všech koutů přírody, kam dosud nedosáhl asfalt a beton… Díky !
Už několik let máme v termínu, kdy je Otvírání studánek na Třech Studních, jiný program, bohužel. Letos ale při festivalu Mahler Jihlava jsme vyslechli slavnou kantátu B. Martinů v podání pěveckého sdružení Campanula v gotické síni radnice v Jihlavě. Znělo to nádherně a studánky Barborku a Vitulku jsme si představovali…
Ráda jsem si přečetla o otvírání studánek, už delší čas plánujeme, že se na tohle krásné místo podíváme. Letos ve Třech studních, po řadě deštivých dnů bylo krásně, i sluníčko svítilo a slavnost se moc podařila. Akorát byla z důvodů úplně rozbláceného terénu přesunuta k hotelu Horník, kdo chtěl vidět studánky, musel si tam zajít samostatně :-).
Dobrý nápad,Jirko, s těmi kaštany. Tobě i Zuzi hezký den a hodně dobrých přátel :-))
Hezký den a dobří lidé, kteří myslí i na studánky v lese 🙂
Hezký článek.Hezké je i to, že si i v dnešní době lidé váží přírody a proto nezanikl obřad otvírání studánek. Vysazené kaštany by nebylo marné pojmenovat po Karlu Hobzovi aby i pro příští generace směřovaly k určité osobě – dožívají se až 800 let.