Neděle 22. května 2011
Pozorným čtenářům, kteří už déle navštěvují naše stránky, jistě neušlo, že některé akce, jichž se zúčastňujeme, se pravidelně opakují. Části lidí je to jasné, protože jsou také milovníci pobytu v přírodě, někteří se ale podivují a v duchu se ptají, proč sveřepě chodíme na místa, která známe. Moudré přísloví praví, že nikdy nevstoupíme do stejné řeky – a přesně tak je to s procházkami. Jejich půvab je mimo jiné v tom, že jdeme sice známou cestou, nikdy však stejnou…
Neděle byla posledním dnem příprav na dovolenou, která pro nás začínala pondělním časně ranním odjezdem, a přesto jsme si nemohli nechat lesní studánkovou slavnost ujít. Tradičně ji pořádali turisté z Bedřichova ve spolupráci s ochránci přírody, tentokrát se měl odebrat i vzorek vody z některé studánky, který bude mít tu výsadu, že se dostane až na podzimní evropské turistické setkání Eurorando.
Ještě loni vycházku společně připravovali Karlové Hobza a Holub, letos už Karlu Hobzovi pomáhal Jirka Fuxa a Zdeněk Schlappl přednášel verše druhého z Karlů…
Studánkový průvodce (a vkusných studánkových stříšek původce) Karel Hobza letos zvolil trasu v opačném směru nežli jsme šli loni, a tak naše první zastavení patřilo mladým kaštanům, o kterých jsem tehdy psala. Jak stromky za rok vyrostly, můžete vidět, porovnáte-li tehdejší a následující fotku.
Návštěva Hobzových kaštánků byla prologem svěžího odpoledne, v němž hrály studánky hlavní roli. Každý pramen odemkly děti zlatým klíčem, první se dočkala studánka Pod Kopulajem,
krátce nato i Emanuela.
Ze studánky Elišky byla nabrána výborná pramenitá voda, z níž pár kapek doputuje s českou turistickou delegací až do Granady… Voda v sobě ponese ozvěnu veršů, jež jsme vyslechli a možná se rozpomene i na nápěvy písní, které u studánky zpívaly nejen děti…
Po probuzení studánky Anetky jsme se museli se všemi osmačtyřiceti účastníky rozloučit, k poslední, Žandově studánce, už jsme nemohli pro nedostatek času zajít. Čtrnáct kilometrů ušlapaných vysočinskou přírodou byl vklad, se kterým musíme v srdci příštích čtrnáct dní vystačit.
Poezie nedělního odpoledne dokázala přemoci i drsné chlapy…
Jirko,vysočinské lesy jsou galerií přírody, zkus někdy zajít :-))
Přečetl jsema v duchu jsem se přitom přenesl do lesů kolem Mariánských Lázní, jimiž jsem se toulal před lety. Já jsem zvyklý cestovat po muzeích a galeriích, ale toulky přírodou jsou také hezké. Byla místa, kde jsem si v těch lesích říkal, že tam chybí už jen medvěd. Je dobře, že jsou lidé, kteří si přírody váží, pečují o prameny atd.