Věž – Úsobí – Větrný Jeníkov

Jeníkovský pochod ke Dni Země
Sobota 20. dubna 2013

V tomto ročním období tradičně bývá bohatá nabídka akcí turistických, kulturních, společenských i osvětových, proto pečlivě zvažujeme, které se zúčastnit. Zaujala nás nabídka Příznivců přiměřeného pohybu z Větrného Jeníkova, kteří nabízeli vycházku krajinou pro nás neznámou, do níž je z Jihlavy pěšky daleko a dopravní spojení o víkendu není jen špatné – většinou není žádné…
PPP poslali do Jihlavy pro zájemce autobus, ve kterém nás přijelo přes dvacet, dá se říci umanutých turistů, protože počasí se zrána nejevilo dobře – studený vítr se proháněl našimi kostmi už během dvoukilometrové cesty na domluvené stanoviště autobusu. Většinou jsme byli, ukolébáni teplem předchozího dne, nepříjemně zaskočeni návratem severáku.
Ve Větrném Jeníkově přistoupili místní PPP v počtu asi třiceti, z nichž mnozí se účastní tradičního pochodu ke Dni Země už po třiadvacáté.

Ve Věži nás přivítal hlavní pořadatel pan Jiří Palán, popsal záludnosti trasy, která vede jen zčásti po značené cestě a rozdal mapky oblasti. Upozornil, že délka pochodu je 120 honů, což jsou dvě české míle.
Na webu jsem pak zjistila, že mílí je velké množství a jejich délka je rozdílná nejen podle zemí, ale i časových období – tato zmíněná česká míle měla ve středověku 7 530 metrů, což je 60 honů, jeden hon čítal 125,5 metru – délka pochodu tedy měla být maličko přes patnáct kilometrů – vlastníma nohama jsme dodávali informace krokoměrům, které však naměřily sedmnáct kilometrů – řídily se asi podle jiné než české míle. 🙂

Trasa: Věž ŽTZ – Ulrichův mlýn – Koječín – PP Sochorov – Pejchalův mlýn – dále neznačenou cestou podél Úsobského potoka ke kapli sv. Anny – Kukačka – Úsobí – pod dálnici – Kašparův vrch – Zbinohy – Větrný Jeníkov

Začneme rozcestníkem ve Věži, abychom si ujasnili polohu v krajině – vidíme, že žlutá značka, po které se vydáme do Koječína, přišla do Věže od pět kilometrů vzdáleného Wolkerova památníku pod Lipnicí, kde, jak čtenáři našeho blogu dobře vědí, začíná 25 kilometrů dlouhá zeleně značená Cesta Gustava Mahlera (vede přes rodnou obec skladatelovu Kaliště a končí v Želivě).

Centrem Věže je zámek, který je využíván pro klienty ústavu sociální péče, a park se vzácnými dřevinami a s kaplí Krista Krále. Zámek byl postaven pravděpodobně koncem 17. století, nynější vzhled získal na začátku 20. století, když panství vlastnil Robert Stangler, který nechal v roce 1930 postavit novogotickou kapli s hrobkou. Moc majitelů v ní ale uloženo není, protože všechen majetek odejmul Stanglerovi po válce stát.

První kilometry v otevřené krajině byly kvůli větru nepříliš radostné, ale jakmile jsme došli do zalesněných údolí četných zdejších potoků, bylo už dobře. Při vodě bývaly samozřejmě mlýny, zde je Ulrichův u Perlového potoka.

Za Koječínem jsme vstoupili do členitého terénu s čistými lesy a malými rybníčky; kolem jednoho z nich je od roku 2000 vyhlášeno chráněné území (necelé 2 hektary). Přírodní památka Sochorov je známá výskytem několika druhů čolků i jiných obojživelníků a typickými mokřadními druhy rostlin.

Cesta podél potoka nás zavedla k Pejchalovu mlýnu, který byl postaven asi v druhé polovině 19. století, od roku 1924 ho vlastnila rodina Pejchalových,

pak prošel obvyklým scénářem psaným druhou polovinou 20. století a teprve od roku 2007 má celý objekt nového majitele, jehož péče už je na stavbách, náhonu i rybníku vidět.

Rozhodně jsme nebyli zklamáni volbou dnešního programu, nacházeli jsme věci zajímavé a očím lahodící.

Jeníkovští Příznivci přiměřeného pohybu vybrali pro odpočinek hluboké údolí pod tratí,

kde se rozhodli chvíli klábosit a klobásit. My jsme této možnosti nevyužili, ne, že bychom nebyli řeční, ale neměli jsme co do ohně přistrčiti, proto jsme pokračovali dále podél potoka neznačenými cestami k Úsobí.

Asi dva kilometry od osady Dobrohostova je na břehu potoka studánka (zjištěn obsah radonu a jódu ve vodě), kde se v roce 1812 událo zázračné uzdravení a je tedy jasné, že sem přicházely zástupy lidí, toužících zbavit se léčivou vodou svých neduhů. V roce 1855 byl zde postaven litinový kříž, po první světové válce kaplička se jmény obětí z tohoto kraje, podle plánů architekta B. Dvořáka byla v roce 1935 postavena kaple sv. Anny.

Rozhodně toto místo nebylo neznámé už na úsvitu našich dějin – na kopci Hradišti nad studánkou bylo prokázáno dávné slovanské osídlení.

Další zastávka byla v Úsobí, kde nás překvapil zámek, který doslova vstal z popela. Ještě si dobře pamatujeme dobu, kdy jen velcí optimisté věřili v jeho vzkříšení po letech „údržby“ státu. Rodina Polákových měla elán i víru, když v roce 1999 ruiny koupila a po letech tvrdé práce dneska obdivujeme zámek v podobě, kterou dostal v 18. století.

V létě se pořádají na nádvoří koncerty (několika jsme se zúčastnili), je zde překrásná francouzská zahrada a anglický park.
Při úsobské muzikantské pouti jsme před lety byli na koncertě souboru Schola Gregoriana Pragensis – pánové zpívali středověkou duchovní hudbu v objektu zřícené kaple Andělů strážných v lese na kopci nad Úsobím – zážitek, který z paměti nevymizí. Kaple neměla šťastný osud – vybudována v roce 1715, byla Josefem II. už roku 1783 zrušena, dnes jsou tu jen zbytky zdí…
Městys Úsobí se pyšní nedávno opraveným barokním kostelem sv. Petra a Pavla,

před nímž tu stával od 13. století gotický kostel.

Směřovali jsme přes zalesněný kopec přímo k dálnici vybaveni informací, že netřeba jít až k oficiálnímu přechodu, ale nutno najít betonovou rouru, kterou pod silnicí protéká potok, a tou projít na druhou stranu. Objevit kanál nebylo tak složité, odstranění větví, kamení a nánosů tak, aby přehrada propustila zadržené vody potoka, bylo pro přítomné pány dílem chvilky a pak jsme se postupně nořili pod dálnici.

Téměř suchou nohou jsme se dostali přes Kašparův vrch do Zbinoh, kde jsme nepřehlédli nádherně vzrostlé lípy srdčité, jedna má obvod kmene 525 centimetrů, druhá 280.

Dojít do Větrného Jeníkova byl máček, navíc jsme se těšili do místní restaurace, jejíž návštěva byla zakomponována v programu. 🙂
Předtím jsme si ale prohlídli nádvoří místního zámku – nikdy jsme k tomu nenalezli čas a teď jsme byli překvapeni jeho výstavností. Historie Větrného Jeníkova se počíná na začátku 13. století, z dávné tvrze postupně vznikl přestavbami za střídání majitelů novobarokní zámek, poslední stavební úprava je ze začátku 20. století. Objekt byl prohlášen kulturní památkou a slouží obci.

Ve čtyři odpoledne přijel autobus a přepravil nás do Jihlavy – ukázalo se, že přiměřený pohyb nám šel k duhu – dnešní dávka 21 kilometrů nás zachovala v dobré kondici pro zítřejší zahájení cykloturistické sezony 2013. 🙂

4 odpovědi na “Věž – Úsobí – Větrný Jeníkov”

  1. Musela to být úžasná akce s trasou, která měla jen dva mě známé body. Zajištěná doprava na start a z cíle je výhoda k nezaplacení.

  2. Tuto akci jsem musela oželet, ale nerada. Moc se mi líbilo měření délky v jiných jednotkách a Vaše fotky na mne vždy zapůsobí tak, že krásnější kout naší republiky už nemůže existovat. třeba se nám někdy podaří tuto trasu absolvovat podle Vašeho
    plánku. Jitka

    1. Jitko, přesně jsi vystihla moji náladu, když kráčíme neznámou, krásnou krajinou – mám intenzivní pocit, že ten kout je nejkrásnější ze všech a každý by se sem měl jít podívat :-)… jsme asi turistky posedlé 🙂

Napsat komentář: Jitka Korbelová Zrušit odpověď na komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

*