Značení Proseč – Rohule

Červeně značená turistická trasa na okraji Přírodního parku Melechov, středa 31. července 2013

Rádi jsme využili možnosti obnovit značení na pětikilometrové trase mezi Prosečí u Humpolce a Rohulí pod Melechovem, protože tuto cestu jsme neznali a víme, že během dne, který je zapotřebí na obnovu a zviditelnění značek i zprůchodnění trasy je dost příležitostí zažít náladu celého úseku tak, aby se dostatečně vtiskl do paměti.

Začínali jsme u směrovníku v Proseči, tam, kde se červená trasa křižuje se zeleně značenou Cestou Gustava Mahlera, na níž jsme obnovovali značení v roce 2010 (M+M Svatošovi – Značení na Cestě Gustava Mahlera) a už několikrát ji s turistickými výpravami prošli (M+M Svatošovi – Cesta Gustava Mahlera 2009, Stezky Vysočiny 2010).

Hned za Prosečí vede značená cesta ke Starým Hutím letitou alejí, v níž nám vzrostlé stromy poskytovaly bohatý stín, tolik v letošním horkém létě ceněný.

Při práci v terénu zažijeme různá setkání, ani ta negativní nechybějí, ale naprostá převaha je potěšujících. Zvláště příjemné je potkat zvídavé mladé lidi a načerpat od nich trochu energie – když kladou dobré otázky a přemýšlivě na naše odpovědi reagují, považujeme to za štědrou a neočekávanou mzdu.

Osada Staré Hutě, část obce Kaliště, vznikla se založením sklářské hutě v roce 1720. Okolní lesy poskytovaly dřevo na výrobu dutého skla asi třicet dalších let, pak byla huť odstavena a rozvoj obce se zastavil; v současnosti by se dal počet stálých obyvatel spočítat na prstech jedné ruky, ale chat je prý v okolí asi šedesát. Není divu – bez přehánění se dá tento tichý kout na Vysočině nazvat čarokrásným.
Břehy zdejšího rybníka Pařez si příroda vybrala jako jediné místo v ČR, kde nechala vyrůst třtinu nachovou, kterou tu v roce 1974 objevil brněnský botanik Dr. Miroslav Smejkal, a proto zde byla vyhlášena přírodní rezervace – dá se říct, že je to ochutnávkový výběžek Přírodního parku Melechov.

Pro následující úsek trasy byly charakteristické úvozy zarostlé náletovými křovinami natolik, že se staly neprůchodné a lidé si vyšlapali cestu po přilehlých loukách a polnostech – návod jim poskytly vyježděné koleje od traktorů. Značky v úvozové cestě jsou tedy k nepotřebě a my jsme řešili jejich nové umístění tak, aby orientace nebyla obtížná a turisté nebloudili.

Na zalesněném kopci nad osadou je blízko značené cesty smírčí kámen s letopočtem 1491 a vytesaným mečem, sekyrou a kopím.

Nenašla jsem bohužel nic o jeho původu, ani překlad nápisu umístěného v horní části kamenné desky (90 x 65 x 25 cm), a tak se fantazii meze nekladou…

V půvabném dolíčku za lesem, před dalším zarostlým úvozem k Rejčkovu, je rybníček jako pro Rákosníčka.

Stoupali jsme vzhůru po svahu k Rejčkovu, nejvýše položené obci (616 m n. m.) v okrese Havlíčkův Brod, a na jejím okraji vysvobodili z šípkového trní, náletových křovin a bujných kořenových výhonků červenou šipku, 🙂

která teď bude nepřehlédnutelně navádět turisty na cestu pravou. 🙂

Nádherný dub na soukromém pozemku na kraji vsi přímo volal po nové značce, majitel se choval velmi vstřícně, a tak byl mohutný strom Mirkovýma rukama barevně ozdoben a tím posunut na vyšší stupínek při vzdávání úcty. 🙂

Značení v Rejčkově jsme obnovili a doplnili pro snadnější určení směru další chůze.

Krajina se stále zvedala, k vrcholu Melechova (715 m) zbývalo pár kilometrů a asi sto výškových metrů, výhledy do blízkého i vzdálenějšího okolí se dají závidět značkařům, kteří co chvíli se svojí bedýnkou barev zastavují – jedno oko na štětci, druhé určené pro mapování terénu a zápis do paměti.

Na Rohuli prý kdysi bývalo rekreační středisko, dnes má objekt soukromého majitele, který vybudoval na jižním úpatí vrchu Melechova nádherný park s okrasným jezírkem a nádrží pro koupání.

 U směrovníku, kde červená značka končí, se napojuje na zeleně značenou cestu Lipnice-Melechov modře vyznačená trasa ze Smrčné u Sázavy.

Došli jsme do cíle, na zpáteční cestě zbývá opravit neposlušné „plačící“ značky, a také, protože máme dobrý čas, udělat si maličký výlet k Čertovu kameni. Je pod Rohulí, jen pár minut od značené cesty.

Žulový balvan byl vymodelován erozí a zvětráváním, je vysoký asi pět metrů, stejně široký, dlouhý sedm metrů. Na vrcholové plošině jsou dvě velké skalní mísy, snad půl metru hluboké, obě stále vodou naplněné – což musel Mirek zkontrolovat. 🙂
Puklina rozdělující kámen na dvě části prý způsobila, že z bočního pohledu má skála podobu čertovy hlavy – moje fantazie na to ale nestačila, ani po několikerém obejití balvanu a bedlivém zkoumání jsem neobjevila nic, co by se hlavě pekelníka podobalo.

Korektura značek je radostná práce, jen tak štětečkem se občas dotkneš a pohladíš vonící a novotou se lesknoucí plošku a užíváš si podvečera (práci se nepodaří nikdy dokončit dřív).

Neodřekli jsme si kratičkou procházku po nejstarším historickém okrsku v Proseči – zbytky tvrze a Boží muka tvoří romantické zákoutí; navíc jsme obdivovali dokonalé značky, které tu před několika týdny namalovali naši přátelé.

Poslední značkařský pracovní den této sezony skončil, snad naše snaha neutone v nezájmu…

2 odpovědi na “Značení Proseč – Rohule”

  1. Přeji krásný den, paní Svatošová.
    Jelikož plním záznamníky Kamenné kříže,tak jsem si o nich pořídila i knihu Kamenné kříže Čech a Moravy.Po přečtení toho „značkařského “ výletu jsem hned po ní šáhla a o kamenném kříži jsem našla v knize tento popis: č.0899 Staré Hutě.Žulová deska obsahuje na přední straně vystupující reliéf kříže s rozšiřujícími se rameny a hlavou na klínové noze.Pod břevnem vpravo kopí,nalevo meč,uprostřed bojová sekera.Toto vše v zahloubeném reliéfu.Na břevnu letopočet 1491 zařazuje objekt mezi nejstarší datované křížové kameny.Nad ním dvě řádky nečitelného nápisu v gotické miniskule.Zadní strana desky jen hrubě opracovaná.Rozměry:90x65x25cm. Stojí v lese asi 400m od poslední usedlosti Staré Huti(k.ú.Kaliště) při lesní cestě, kudy prochází červeně značená turistická stezka.

    V okrese Pelhřimov a taky v okrese Jihlava máte hodně kamenných křížů.Možná, že na další narazíte při vašich výletech.

    Mějte se hezky.
    Havlíčková Jana

    1. Dobrý den, děkuji za zájem a za potvrzení správnosti údajů na blogu, škoda, že Vaše kniha nic nepraví o původu…
      Ano, vysočinské lesy byly protkané cestami, při nichž se mohlo stát cokoli… O mnoha smírčích kamenech a křížích je na našem blogu zmínka, další, jak správně píšete, jsou v pořadí 🙂
      Zdravím Vás s přáním hezkých dní 🙂

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.

*