Krajem malířů Vysočiny

Hlinsko, sobota 10. srpna 2013

Shodou okolností jsme Hlinsko v minulých letech navštívili vždycky v zimě, většinou při příležitosti silvestrovského setkání u pramene Chrudimky, a tak jsem využila možnosti zúčastnit se s Jitkou a Honzou 35. ročníku letního hlineckého pochodu; Mirek měl jiný, neodkladný program, tedy pořízení obrázků leželo na mně a ščudle.

Z osmi nabízených tras jsme zvolili: Hlinsko MTZ – Svatojanské Lázně – Hamry – Lány ZTZ – Kameničky ČTZ – Dědová ŽTZ – Hlinsko = 18 km

Na startu bylo dosti živo, protože hlinečtí turisté zároveň pořádali Pohádkový les, s jehož trasou jsme měli až do Svatojanských Lázní stejnou cestu.
Už od 16. století byl pramen, který vyvěral kousek nad Hlinskem, považován za léčivý; nejdříve tu byl postaven dům, pak po úspěšných uzdraveních v 17. století i kaple sv. Jana Křtitele. Lázně, kterým dal světec jméno, dlouho prosperovaly, jejich soumrak nastal v 19. století; kaple je v současnosti opravená.

Podíváte-li se na mapku, vidíte, že trasa vedla poblíž Hamerské vodní nádrže, vybudované v letech 1907–1912, což ji zařazuje na pozici jedné z nejstarších přehrad se sypanou hrází v Čechách. V současnosti je zdrojem pitné vody a plní funkci ochrany proti povodním. Na místě, kde je nyní vodní nádrž, bývala už od 14. století osada jménem Přerostlé, v níž se až do 18. století soustřeďovala železářská výroba. Železná ruda se těžila v okolí, v místním hamru se vyráběly kosy znamenité jakosti. Původní obec se kvůli vodnímu dílu přestěhovala a změnila název na Hamry.

Tabulka místního názvu na rozcestníku v lese nás upozornila, že jsme v Lánech, což je rajská samota s hájovnou a několika málo rekreačními chatami. Jsme v kraji malířů Vysočiny a vstupujeme na stezku pojmenovanou po Antonínu Slavíčkovi (1870–1910), která nás po zelené značce dovede do jeho milovaných Kameniček.

O Kameničkách nečtete na našem blogu poprvé, proto zařadím foto vývěsky, kde jsou v kostce všechny podstatné údaje:

Krajina v okolí Hlinska je malebná, ale k žití drsná, lidé tu bývali chudí, políčka jsou samý kámen, přesto prý název Kameničky není od kamení, ale od výrazu pro brusinky, které tu dříve hojně rostly…

Odbočili jsme z cesty, abychom zašli na konec vsi k Volákovu statku, kde na začátku 20. století pobýval malíř Antonín Slavíček,

jemuž zajistil letní byt v Kameničkách Karel Václav Rais, který několik let působil jako učitel na Hlinecku a o kraji psal takovým způsobem, že malíři ho toužili spatřit.

Na domě u rybníčka, u toho rybníčka, který je na obraze U nás v Kameničkách, je pamětní deska s textem: Zde tvořil v letech 1903–1907 Antonín Slavíček, český krajinář. Za silnicí je na Volákově (Vojtěchově) kopci lesík proslavený dalším z mnoha Slavíčkových obrazů.

Kolem kostela Nejsvětější Trojice

a parčíku s pomníkem od Karla Lidického

jsme došli k domu, který nazývají Galerií Antonína Slavíčka. Ačkoliv nebyly právě návštěvní hodiny, měli jsme štěstí, že nám milá paní odemkla místnost, kde bylo bohužel jen málo jeho obrazů, ale množství zpráv a údajů nejen o Slavíčkovi, ale i o Raisovi. Dozvěděli jsme se, že v Kameničkách se narodili a celý život tvořili malíři Josef Dvořák, Jaroslav Sodomka, žil tu Karel Wagner a další; vytvořili zde oázu umění, dodneška vyhledávanou.

Naše putování přírodou dostalo skrze vstřebané informace a vjemy duchovní rozměr, který jsme si hýčkali po zbytek cesty. V Dědové jsme byli jen malý kousek od Vojtěchovské rozhledny, kterou jsme navštívili minulé léto. (M+M Svatošovi – Nedělní výlet 2012)

V cíli, v hlineckém gymnáziu K. V. Raise, jsme dostali účastnický list,

ale v tak krásném dni bylo jasné, že nemůžeme odjet bez procházky po Betlémě.
Historie Hlinska sahá do 12. století, roubené a zděné domky ve čtvrti nazvané Betlém, které tolik zviditelnily město, však pocházejí až ze druhé poloviny 18. století. Po zrušení nevolnictví došlo k rozvoji řemesel a hrnčíři, později, když došla hlína, tak tkalci, ale i pasíři, ševci, kožešníci, prostě řemeslníci, si stavěli na pravém břehu Chrudimky malá obydlí, která záhy zabrala celý vyhrazený prostor. Během 20. století mnoho domků zchátralo a zcela zmizelo, až v devadesátých letech započaly opravy a záchrana zbylých.

První opravené domky byly zpřístupněny v roce 1993, pak byl Betlém prohlášen památkovou rezervací lidové architektury.

Moka řezy a kafíčko v betlémské cukrárně přivodily sladké zmámení, ve kterém jsme setrvali po zbytek našeho pobytu v Hlinsku.

O Hlinsku, Chrudimce, Kameničkách a Antonínu Slavíčkovi se dočtete ve článcích M+M Svatošovi – Silvestr na Chrudimce 2011  a  Na Chrudimce 2009, můžete porovnat obrázky Volákova stavení i kopce v zimní a letní verzi. 🙂
O rodišti K. V. Raise, Bělovsi, je psáno v článku M+M Svatošovi – Po stopách prusko-rakouské války na Letní turistický sraz.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.

*