Pěšky kolem Doubravníku a Tišnova

Zájezd s KČT Čeřínek na 7. ročník pochodu v Doubravníku
14. června 2014

V sobotu 14. června v 6:30 ráno nastoupilo do zájezdového autobusu čtyřicet turistů, převážně členů KČT Čeřínek, a před osmou už stáli na startu pochodu v Doubravníku. Tento pochod, ačkoliv nemá příliš dlouhou tradici, si vydobyl mezi turisty dobrou pověst – po jeho skončení jsme rozmnožili řady těch spokojených (letos 350 účastníků) – krásná krajina, výborný chleba se sádlem na kontrolách a skutečně nádherný diplom, na kterém jsou vymalovány všechny hlavní objekty turistického zájmu, jsou atributy, které akci charakterizují.

Pochod vznikl v roce 2008 při příležitosti 800. výročí založení Doubravníku – historie městečka  sahá do samých začátků 12. století, ale první nalezená písemná zpráva o jeho existenci pochází z listiny olomouckého biskupa datované 25. září 1208.

Z nabízených pěti pěších tras si většina účastníků zájezdu vybrala cestu přes Sejřek a Maňovou zpět do Doubravníku, která měřila 9 km; 10 turistů zvolilo výšlap dlouhý 15 km z Doubravníku přes Borač, Kaly a Maňovou do cíle. Před odchodem na trasy předala Věra Veselá za všechny listinu s veršovaným přáním Mirkovi, který měl právě včera narozeniny. Potěšilo ho přání i fakt, že na zadní stranu se podepsali všichni turisté ze zájezdu.

Zrána při startu počasí trochu zlobilo, spadlo pár kapek, ale milí a dobře naložení pořadatelé v čele s Hankou Ondrouškovou nás ujistili, že mají vše zařízeno ke spokojenosti pochodníků  – a opravdu nás během dne provázela na modrém nebi bělostná barokní oblaka, občas v trochu dramatickém seskupení – to bude zajisté patrné z následujících fotografií.

Krajina byla členitá, s charakteristickým výrazem – nenudili jsme se ani cestou do kopců, dostali jsme možnost poznat rozdíly mezi Českomoravskou a Svrateckou vrchovinou a houževnatě jsme se o to snažili – odměna byla královská – jen se podívejte na obrázky. Dobře si uvědomuji, že máme k nim docela jiný, osobnější vztah my, kteří jsme intenzivně cítili doteky krajiny, ale přece snad někoho potěší…

Podle popisu trasy jsme měli před mostem v Borači uhnout ostře vpravo na cyklostezku, ale naši souputníci, když se dozvěděli, že jen kousek odtud, v Podolí, je rodný dům Josefa Uhra a dřevěná zvonička návdavkem, nedali se odbýt a šup, už jsme cupali přes most na kulturně-poznávací misi 🙂

Způsobně jsme se pak vrátili na cestu navrženou pořadateli a šli a dívali se a fotili…

Tolik barev, světel, stínů, tolik slov pronesených a tolik nevyřčených – podivuhodná krajina…

Nebylo nám však zatěžko vklouznout do reality, když pořadatelé na kontrole v Maňové nabídli nejen razítko, ale i občerstvení – poté, co jsme ochutnali chleba se sádlem na předchozím stanovišti, nenechali jsme se moc pobízet a s radostí po něm sáhli.

Když položil Mirek holčičce z Doubravníku, která si na předchozím obrázku pochutnává na voňavém chlebíku, trochu nejapnou otázku, zdali myslí, že turistické značky samy rostou na stromech, bystře vzhlédla a řekla:
„Samozřejmě, že nerostou, musí se namalovat, a já vím jak, protože jsem to při Tesláckém šotku zkoušela na Okrouhlíku!“
No, tomu říkám šťastná náhoda! Přáli jsme si v ten okamžik, aby tu s námi byli pořadatelé z KČT Tesla Jihlava, kteří zmíněnou akci vymysleli…

Naše cesta se chýlila ke konci, na kopci blízko Doubravníku jsme se zastavili u kaple sv. Máří Magdaleny,

v níž byly při posledních opravách v roce 1970 objeveny fresky a nápisy ze 17. století – snad prý ale už ve století třináctém na tomto místě nějaká kaple stávala.

Zanedlouho jsme uviděli bělostný doubravnický kostel

a byli jsme v cíli!

Turisté z kratší trasy se vrátili tak, že měli čas posedět v doubravnické restauraci (také s dobrou pověstí), ale my, kteří jsme šlapali trasu přes Borač a Kaly, stihli jsme po vyřízení formalit v cíli jen krátkou procházku po Doubravníku, během níž jsme zužitkovali informace získané na webu a při minulé návštěvě. Přátelé byli okouzleni architektonickou perlou, kostelem Povýšení sv. Kříže, postaveným na začátku 16. století z nedvědického bílého mramoru jako svatostánek nad rodinnou hrobkou Pernštejnů,

prohlédli si rodný dům doubravnického mecenáše Osvalda Životského, podnikatele na železnici, a slavnou Koldovu (Závojského) vilu.

Více o historii těchto objektů se dozví zájemci ve článku Doubravník – Předklášteří – Tišnov – Květnice, který vznikl z květnové průzkumné cesty.

Ve 14:00 byl stanoven odjezd z Doubravníku do Předklášteří u Tišnova na objednanou prohlídku kláštera Porta coeli (Brána nebes).

Jedinečné památky a historii přiblížila cele zaujatým turistům během pětačtyřicetiminutové prohlídky průvodkyně Podhoráckého muzea, které sídlí v traktu kláštera neobývaném cisterciačkami.

Odpočinutí a duševně obohacení odjížděli jsme do blízkého Tišnova, kde jsme opět utvořili dvě skupiny – třináct nadšenců se hned s Mirkem vydalo ostrým krokem po naučné stezce přes významnou mineralogickou lokalitu Květnici (6,5 km),

zbylí turisté se mnou v poklidu absolvovali malou poznávací vycházku, abychom pak zamířili na vyhlídku Velká skála (446 m n.m.) na Květnici (4 km).

Převýšení asi 200 metrů zvládly obě skupiny a zaslouženě si užily rozhledů na všechny světové strany.

Při vycházce městem jsem zarecitovala dvě moudra uvedená na radniční fasádě a hned se našli ochotní (a úspěšní) hledači:

Pod arkýřovým oknem je další zajímavý nápis: Tento dům ať potrvá do konce světa, Tišnováci zůstanou po něm čtyři léta.

U radnice nechybí ani pocta vodám potoku Besénku:

Během dne jsme při poznávání terénu a vstřebávání informací vzpomínali na zájezdy uskutečněné do tohoto regionu v minulosti – 27. 5. 2006 jsme tu byli s Ing. Janem Krejčím (navštívili jsme galerii Z ruky v Křížovicích, rozhlednu Klucanina, železniční most u Dolních Louček a prošli NS Járy Cimrmana z Lomnice k sýkořské hájence),

21. 4. 2012 jsme měli radost z účasti na pochodu Za krásami okolí Nedvědice.
Dá se tedy říci, že turisté z KČT Čeřínek mají základní přehled o tomto kraji a jsou pyšní na to, že si dnes jako nejpočetnější zúčastněná skupina odváželi od pořadatelů diplom s  obrázkem Pernštejna, jehož autorem je, stejně jako diplomu účastnického, pan Stanislav Bělík, doubravnický občan a čestný člen KČT.

Všichni turisté se disciplinovaně dostavili v 18:00 na tišnovské náměstí, a tak byl přesně dodržen plánovaný odjezd do Jihlavy, kam jsme dorazili před půl osmou večerní.
Uvěřili jsme, že dnešní den nepovažovali účastníci zájezdu, který jsme pro ně s Mirkem připravili, za ztracený. 🙂

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

*