46. ročník dálkového a turistického pochodu a cyklojízdy
5. září 2015
Relaxační vycházka lesoparkem po „dětské trase“. 🙂
Pochod, který havlíčkobrodští turisté úspěšně pořádají už bezmála pět desetiletí, nám nabídne vždycky něco nového – dá se říci, že jsme během let dobře poznali město i okolí, a přesto není žádná z návštěv stejná. Pro příklad uvedu jen nejvýznamnější akce – Zahájení jarní turistické sezony v oblasti KČT Vysočina v roce 2010, Otevření Naučné stezky Bohuslava Reynka, upozorním i na loňský ročník HB 50, kde jsou odkazy na ročníky předešlé, a připomenu Slavnostní shromáždění ke 120. výročí založení KČT Havlíčkův Brod.
Letos jsme si nevybrali žádnou z pořadateli nabízených pěti pěších (15–50 km) ani tří cyklotras (30–70 km), ale z uváděného repertoáru si „naordinovali“ tzv. „dětskou trasu“, na které jsme ve známém prostředí očekávali setkání s pohádkovými postavami v podání havlíčkobrodských turistů. V předešlých ročnících měla tato speciální trasa velký úspěch, a tak jsme chtěli sebe i „herce“ potěšit – dobře si uvědomujeme, že zajistit vše potřebné pro zdárnou akci podobného typu, není vůbec maličkost!
Poté, co jsme ochutnali výborné buchtičky a řezy, které pečou a tradičně na startu nabízejí turistky z místního odboru KČT, využili jsme i možnosti změření tlaku od přítomných pracovnic Všeobecné zdravotní pojišťovny – někteří z 247 účastníků srdnatě podstoupili i trochu rozčilující zjišťování procenta tělesného tuku – po sdělení výsledku mnozí z nich intenzivněji přidávali na trase do kroku… 🙂
Z náměstí jsme došli k parku Budoucnost a pokračovali příměstskými lesy kolem rybníčků po naučné stezce s infotabulemi směrem k Vlkovsku. Lesopark s krásnými zákoutími je vycházkovou zónou obyvatel města – naposledy jsme tudy kráčeli na konci letošního března.
Na začátku nádherné Vlkovské aleje jsme se setkali s první atrakcí – za volant přistaveného hasičského auta se mohli posadit kluci – můžu potvrdit, že byli štěstím bez sebe. My jsme si se zájmem prohlídli oblek, který používají hasiči při manipulaci se včelími roji – vstřícný mluvčí přidal několik historek, takže i pro dospělé bylo zastavení zajímavé.
Víla Amálka asi právě po několikahodinovém tanci odpočívala, tak nám aspoň popřála šťastnou cestu – děti od ní dostaly razítka a dobré rady. 🙂
V pohádkovém areálu nás přivítala paní vodníková, náramná fešanda v červených botkách a kamizolce – svoji postavu si užívala a děti žasly a dlouze hleděly do jejích rybích očí…
Turisté zajišťující obsluhu na jednotlivých stanovištích nám vyprávěli, že úkoly nachystané pro děti s chutí a ke všeobecné radosti plnili i doprovázející dospělí. 🙂
Potěšila nás nejen procházka místy, kterým lidé vdechli duši svou staletou přítomností a příchylností, ale i zjištění, že práce turistů, mnohdy „neználky“ zlehčovaná a přehlížená, má cenu. Podněcovat a rozvíjet v přírodních kulisách dětskou fantazii, to je vklad s dobrou úrokovou sazbou…
Autorem všech fotografií v tomto článku je František Janeček – děkujeme za ně. 🙂