Rychlebské hory: Złoty Stok, Bílá Voda, Račí údolí a Borůvková hora

Návštěva turisticky atraktivních míst na obou stranách česko-polské hranice

Putování po Slezsku se Spolkem přátel hor České Budějovice 25. – 30. 10. 2016
Den druhý, čtvrtek 27. října 2016

Téma dnešního dne byly Rychlebské hory (polsky Góry Złote) v různých podobách – nejdříve pod povrchem, pak v překrásném údolí, nakonec hřebenová stezka – a k tomu trocha historie.

Nejdříve jsme z Králík, z  ubytovny v Poutním domě na Hoře Matky Boží, zamířili do polského Złoteho Stoku (zlatý svah). Městečko, česky nazývané Rychleby, německy Reichenstein (bohatý kámen) leží jen asi kilometr od hranice, zhruba ve stejné vzdálenosti na českém území leží v nejzazším výběžku javornickém Bílá Voda. Oblast po staletí patřila Koruně české, od roku 1742 Prusku, v poválečném uspořádání připadl Zlatý Stok Polsku.

mapka okolí CZ/PL hranice - Zlatý Stok a Bílá Voda sousedí 27.10.2016

V okolních kopcích se těžily zlatonosné rudy, prý odedávna, ale první písemná zmínka o důlní činnosti v tomto místě je z roku 1273. Největší rozkvět hornictví ve slezském Zlatém Stoku nastal v první polovině 16. století – dobývání zlata mělo evropský význam.
Provoz ve štolách po obou stranách Zlatého potoka ustal v roce 1961 – za tisíc let se tu ve Zlaté rokli a v sousedním Kladském údolí vytěžilo asi 16 tun ryzího zlata.

vchod do jedné ze štol ve Zlatém Stoku, dnes je tam muzeum těžby; www.svatosi.cz

Část štol, kterých zde bylo za celou dobu těžby prokopáno na 300 km, je od roku 2008 zpřístupněna návštěvníkům. S průvodcem jsme prošli nejdříve 500 metrů dlouhou štolu Gertruda, pak Černou štolu – prohlídka trvala dvě hodiny a byl to dobře využitý čas.

výklad před štolou Gertruda před prohlídkou

Viděli jsme staré hornické a hutnické nářadí, různé minerály, sbírku lamp, tavicí pec i středověkou laboratoř, ve které byl při hledání elixíru života objeven arsen, z něhož se vyráběl arsenik, silný jed – dokonce v takovém množství, že od začátku 18. století se ze zlatonosných rud dobýval arsen a zlato bylo jen vedlejším produktem. V prvních desetiletích 20. století odtud vzešlo 20% světové produkce arseniku (prý celkem 120 tisíc tun arseniku vyrobeného z jednoho milionu tun zdejší rudy).

výdřeva a výzdoba štoly v bývalém zlatém dole

zařízení na tavení zlata

V podzemním „trezoru“ jsme popatřili na skřítkem hlídaných 1066 „zlatých“ cihel, což je ekvivalent 16 tun ryzího zlata, vytěženého během celého fungování dolu.

expozice "zlatých" cihel - jejich množství představuje 16 tun vytěženého ryzího zlata

Zlatou roklí jsme přešli kolem několika hald strusek ke vchodu do Černé štoly – okolní hory obsahují ložiska rud zlata a arzenu.

Zlatá rokle - ve svazích se těžila zlatonosná ruda

vchod do Černé štoly ve Zlatém Stoku

Černá štola byla vyražena během 16. století, v 17. století tu byla vybudovaná první huť na výrobu arseniku. Teplota ve zdejším podzemí je celoročně kolem 7°C.
Závěr exkurze byl překvapivý – chodbou pro nás s rachotem přijel k nástupišti oranžový vláček a posledních 300 metrů jsme byli za ohlušujícího dunění vyvezeni na světlo boží.

vláček nás vyvezl z podzemí k mincovně

Zdejší mincovna zažívala největší období slávy v 16. století – v celém Slezsku jí nebylo rovno.

v areálu zlatého dolu ve Zlatém Stoku

Ještě dříve nežli se začalo kutat, nacházeli lidé valounky zlata v tomto potoku, dneska zregulovaném a planém.

Zlatý potok

Zlatý potok ve Zlaté rokli

Posledním obrázkem ze zlatého dolu je drtič rudy z roku 1920 – sloužil k rozmělňování arsenové rudy vyvezené z dolu.

drtič rudy ve Zlatém Stoku

Přejet autobusem do české Bílé Vody bylo otázkou několika minut – v obci se nedá přehlédnout autobus, který zastaví na návsi – pan farář nás vyšel uvítat, odemkl kostel a věnoval se nám – jeho výklad o slavné historii dávné i pohnuté v 50. letech minulého století, kdy v Bílé Vodě byl internační tábor pro řeholní sestry, jsme poslouchali bez dechu. Průřez dějinami této oblasti jsem uvedla ve článku Po hřebeni Rychlebských hor, sepsaném na konci září 2016 o pobytu v javornickém výběžku.

kostel Navštívení Panny Marie v Bílé Vodě

V uvedeném článku jsem zmínila návštěvu kláštera – přátelé, kteří tu s námi tehdy v roce 1972 byli, našli doma fotky.

bývalá klášterní zahrada na podzim 2016

v klášterní zahradě v Bílé Vodě v roce 1972

procházka klášterní zahradou v létě roku 1972

Zašli jsme do zdejšího muzea iii (izolace, internace a integrace) a také na hřbitov, prohlášený kulturní památkou, kde je pochováno na 700 řádových sester, mezi nimi naše známá sestra Hildegarda, kdysi jako učitelka působící v Jihlavě.

Abychom si mohli udělat představu o rozmanitosti Rychlebských hor, zvolil Milan Marko procházku Račím údolím a výstup na hřebeny kopců nad ním. K vyhlášeným výletním místům v této části Javornicka patří secesní Tančírna ze začátku 20. století, dříve nazývaná perla Rychlebských hor.

Tančírna v Račím údolí u Javorníka

Tančírnu nechal postavit vratislavský biskup kardinál Georg Kopp v letech 1906–7 na místě zbourané parní pily – podle něj má název Georgshalle. V budově byla restaurace, taneční sál s vitrážemi v modrém a zeleném tónu a penzion, okolní parčík osázen vzácnými exempláři stromů a keřů – zkrátka místo jako stvořené pro cíl výletů okolních obyvatel, ale i návštěvníků zdaleka.

interiér secesního tanečního sálu v Račím údolí

Časy se změnily a budova i okolí chátraly, majitelé se střídali, opravy žádné. Když objekt, vlastně ruina, přešel do majetku nedaleké obce Bernartice, bylo rozhodnuto historický skvost zachránit – pětkrát neuspěli představitelé obce se žádostí o dotaci, šestý pokus vyšel. A tak v létě roku 2015 byla nákladem 17 milionů Kč dokončena rekonstrukce a tančírna začala sloužit veřejnosti.

Tančírna byla znovu otevřená v roce 2015

Po modré turistické značce jsme stoupali Račím údolím a užívali si barev podzimu. U směrovníku Pod Rychleby jsme se vydali po červené turistické značce vzhůru na kopec vpravo nad údolím – cílem byla návštěva zříceniny hradu Rychleby, který ve středověku hlídal kupeckou stezku vedoucí hluboko pod ostrohem, na němž byl vystavěn.

směrovník v Račím údolí

Podívejte se na mapku oblasti:

okruh Račím údolím s návštěvou zříceniny Rychleby a Čertových kazatelen 27.10.2016

O hradní ruině a nádherných skalních útvarech nad kaňonem Račího údolí jsem psala ve článku nazvaném Zámek Jánský vrch a putování Rychlebskými horami, kde jsou i fotografie – po měsíci se okolní příroda tiše převlékla do barevného šatu…

s přáteli na Rychlebském hradě

hrad střežil středověkou kupeckou stezku

zde stával hrad Reichenstein - Rychleby

podzim v Račím údolí v Rychlebských horách

skalní ostroh, kde stával strážní hrad

Na rozcestí u Čertových kazatelen jsme po zeleně značené stezce sestoupili příkrým svahem k parkovišti u vjezdu do Račího údolí.

Čertova kazatelna nad Račím údolím

chata na skále nad Račím údolím

další Čertova skalka nad údolím Račího potoka

Je velmi pravděpodobné, že po dvou návštěvách krátce za sebou, se sem hned tak nepodíváme – proto památeční foto 🙂

putování po Rychlebských horách

Autobus nás zavezl na hranice u obce Travná a my jsme se ze sedla vydali po zelené značce směrem k rozhledně na Borůvkové hoře (899 m n.m.), známá hraniční cesta, kterou jsme stoupali před měsícem, ubíhala hop a skok… (Více o rozhledně je ve článku Po hřebeni Rychlebských hor)

ze sedla Travná na Borůvkovou horu po hranicích česko-polských

Slunce se blížilo k západu a na okolní krajinu padalo magické světlo…

rozhledna na Borůvkové hoře

kouzelné světlo zapadajícího slunce - výhled z rozhledny na Borůvkové hoře

podzimní krajina ve Slezsku

Výhled na Praděd, Šerák, Králický Sněžník, Otmuchovská jezera a nekonečné moře lesů – to byla odměna za vyšlápnutých 155 schodů na horní plošinu rozhledny – ten obrázek si neseme v mysli a srdci, na fotografie není spolehnutí. 🙂

Mapka trasy:

ze sedla Travná na Borůvkovou horu, kolem kaple Panny Marie La Salettské zpět do Travné 27.10.2016

Nemohli jsme se nezastavit u památníku českých a polských disidentů, kteří se na Borůvkové hoře setkávali v 80. letech minulého století, pak už jsme museli bez otálení po modré značce zpět do Travné, neboť na krajinu se rychle snášel večer.
Kapli Panny Marie La Salettské zachytil Mirek s posledním záchvěvem světla…

kaple Panny Marie La Salettské v posledních paprscích světla

Půvabná stavba vznikla na konci 19. století a je, jak jinak, spjatá s příběhem o uzdravení – v polovině jmenovaného století došlo ve Francii v La Salettě ke zjevení Panny Marie a těžce churavá manželka revírníka z Travné slíbila postavit kapličku zasvěcenou Panně Marii La Salettské za pomoc při uzdravení. Stalo se – a kaplička brzy nestačila přívalu prosících poutníků, budovali tedy kapli větší a při její stavbě byl objeven pramen uzdravující zejména oční choroby – do výklenku umístili sochu Panny Marie.

Panna Maria La Salettská u pramene léčivé vody blízko Travné; foto F. Janeček

Poutní místo, hojně navštěvované, osiřelo s odchodem původních obyvatel, po roce 1990 bylo opravené a znovu k němu z obou stran hranice proudí věřící.

Zítra, třetí den zájezdu, bude věnovaný Jeseníkům.

Související článek:
Den první: Za historickými památkami Kłodzka a Wrocławi.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

*