Jeseníky v mlze, jasné zprávy v Památníku internace řeholníků

Krajinu Hrubého Jeseníku zahalila mlha, večerní prohlídka kláštera na Hoře Matky Boží u Králík ale podala jasné zprávy o poválečné historii

Putování po Slezsku se Spolkem přátel hor České Budějovice 25. – 30. 10. 2016
Den třetí, pátek 28. října 2016

Mlha přede mnou, mlha za mnou – to je přesná charakteristika dne, který byl vybrán pro túru ze sedla Skřítek do Koutů nad Desnou v naději, že snad během pár hodin… Ne, na výhledovém hřebeni u Ztracených kamenů a na Pecném jsme si opravdu viděli leda na špičky pohorek, pak v nižších polohách, tedy při návratu údolím Desné, jsme chvílemi okolních vrcholků dohlédli…

máme za sebou 400 výškových metrů výstupu; www.svatosi.cz

Body na dnešní cestě:
Sedlo Skřítek ZTZ – Ztracené kameny – Pecný – Jelení studánka – U Františkovy myslivny – Zámčisko – U Kamenné chaty MTZ – Dolní nádrž elektrárny Dlouhé Stráně – Pod Medvědí horou – Kouty nad Desnou, areál sportovního parku = 21 km

Mapka trasy:

ze sedla Skřítek na Jelení studánku, ke Kamenné chatě a kolem Dolní nádrže Dlouhé Stráně do Koutů nad Desnou 28.10.2016

Několikasetmetrové převýšení ze sedla (870 m n. m.) na výhledový hřeben Pecný (1 334 m n. m.) nebyla žádná procházka barevnou podzimní přírodou Jeseníků – na náhorní rovině silný vítr, všeobjímající mlha – odměna za plahočení žádná…

mlha, vítr

V létě 2012 jsme uskutečnili dvoudenní přechod Jeseníků: ze Skřítku na Praděd, přespali jsme na Ovčárně v chatě Sabinka, druhý den přes Červenohorské sedlo do Ramzové – dny jako z kalendáře, nezapomenutelné!
Trasa ze Skřítku k Jelení studánce až k Malému kotli byla stejná, dneska jsme odtud zahájili sestup po zelené značce k rozcestí U Františkovy myslivny, na červené hřebenovce směrem k Petrovým kamenům a Pradědu se čerti ženili… 🙂

útulna u Jelení studánky - ocenili jsme její existenci

Z rozcestí na hřebeni mezi Jelením hřbetem a Malým kotlem nám do Koutů zbývalo asi 13 km – těch snadnějších – od křižovatky u myslivny jsme ťapali lesní silničkou kolem Dolní nádrže přečerpávací vodní elektrárny Dlouhé Stráně vlastně až do Koutů.

Dlouhé Stráně - dolní nádrž na řece Desné s hrází vysokou 56 metrů

Informace o přečerpávací vodní elektrárně Dlouhé Stráně jsou včetně obrázků uvedené ve výše zmíněném článku – nyní jen heslovitě zmíním, že dílo bylo dokončeno v roce 1996, výškový rozdíl mezi oběma nádržemi je 511 metrů: nejsnazší cesta k horní nádrži ve výšce 1 350 metrů je lanovkou z Koutů nad Desnou od Liščího potoka (610 m n.m.) na Medvědí horu (1 094 m n.m.), odkud pokračují zájemci mikrobusem na vyhlídku u horní nádrže.

po modré značce do Koutů nad Desnou

Než přijel na parkoviště u Ski areálu v Koutech náš autobus, stačili jsme krátce zmoknout… 🙂

Oč chudší na dojmy byl den, o to vydatnější zážitky přinesl večer – vedoucí zájezdu Milan Marko domluvil komentovanou večerní prohlídku kláštera na Hoře Matky Boží, kterou jsme zakončili návštěvou Památníku s historickou expozicí o internaci řeholníků v 50. letech minulého století.

Klášter na 760 metrů vysokém vrchu je spolu s alejí vedoucí k němu z města charakteristickou dominantou celého Králicka a kromě rozměru duchovního měl už od svých počátků také význam společenský a ekonomický – procesí i z velmi vzdálených míst znamenala příliv lidí, jimž bylo nutné zajistit jejich životní potřeby.
Poutní kostel na Hoře Matky Boží byl dokončen v roce 1700, při něm zřízen klášter servitů, tj. služebníků Panny Marie, od konce 19. století spravovali areál redemptoristé. Srdcem poutního místa je milostný obraz Panny Marie Sněžné, namalovaný podle originálu z římského kostela Santa Maria Maggiore, o němž se věřilo, že jeho autorem je evangelista sv. Lukáš.

oltář v poutním kostele Nanebevzetí Panny Marie v klášteře u Králík; foto F. Janeček

Duchovní správce farnosti (od roku 2013, kdy odešli redemptoristé, jediný obyvatel zdejšího kláštera) vyprávěl o historii i současnosti tohoto nevšedního místa – připomněl, že končí Svatý rok milosrdenství a informoval, že v listopadu bude uzavřen vchod z Nádvoří poutníků, tzv. Svatá brána, symbol poselství věřícím o jejich cestě ke spáse prostřednictvím vstřícnosti k druhým lidem. Tento mimořádný obřad odkazující na otvírání a zavírání Svaté brány v římské bazilice sv. Petra při vyhlášeném Svatém roce povolil papež František konat ve Svatém roce milosrdenství i v jiných diecézích, zvláště v poutních místech.

Nádvoří poutníků se studnou Panny Marie, ke které putují lidé už více než 300 let

Ústředním bodem nádvoří je Kaple svatých schodů – stavba je napodobeninou schodiště z hradu římského místodržitele v Jeruzalémě, po kterém stoupal trním korunovaný Ježíš Kristus.

Kaple svatých schodů v klášterním areálu na Hoře Matky Boží

interiér Kaple svatých schodů; centrální část schodiště je při výstupu nutné zdolat po kolenou, boční ramena slouží k sestupu; foto F. Janeček

Komentovaná prohlídka pokračovala v klášterních ambitech – sochy, obrazy a kaple ve večerním světle podporovaly naši fantazii a na chvíli nás přenesly mimo realitu. Průvodce-kněz se snažil, abychom získali přehled o zdejší historii i uměleckých památkách a seznámil nás s postupem prací při obnovování zdejšího rozlehlého areálu.

Opravdu hlubokým zážitkem byla návštěva Památníku obětem internace zpřístupněného veřejnosti v prostorách kláštera od roku 2012. Historická expozice je připomínkou internace řeholníků, kteří sem byli násilně svezeni z celé ČSR při tzv. akci K v noci ze 13. na 14. 4. 1950.
V období let 1950 – 1961 prošlo tímto areálem, včetně objektu Poutního domu, kde jsme ubytovaní, přes 500 osob – s osudy některých vězňů jsme se mohli seznámit na panelech. Hlavní náplní jejich dne byla nucená práce v zemědělství, v lese, někdy v dílnách – v začátcích tzv. státem řízené centralizace zde bylo internováno 228 řeholníků a kněží, později, po roce 1957, když byl zlikvidován internační klášter v Želivi a zřízena v něm psychiatrická léčebna, převezli tamní řeholníky do Králík, čítala zdejší komunita přes stovku příslušníků 16 různých řeholí.

Výstava popisuje vykonstruované procesy, zahrnuje medailony pronásledovaných, ukazuje autentickou výstroj a výzbroj ostrahy centralizačního kláštera i osobnostní profily tehdejších členů SNB, kteří zde byli neomezenými pány. Prohlédli jsme si dobové fotografie i několik velmi vzácných osobních potřeb řeholníků, jejich oděvy i liturgické předměty, řádům a kongregacím zabavené, které se podařilo zachránit.
Na panelech jsme se dočetli, že existovala i možnost propuštění řeholníka, a to pouze na základě žádosti o dobrovolný odchod do světského života.

Expozice chronologicky navazuje na muzeum opevnění z let 1935–38, na historii vývoje státu do roku 1938 a souvisle pokračuje poválečným vývojem Československa.

Na konci roku 1960 byla internace zrušena, řeholníci propuštěni a od ledna 1961 byl klášter předán České katolické charitě jako sociální ústav, v němž pracovaly sestry kongregace Neposkvrněného početí Panny Marie. Redemptoristé, kterým byl klášter vrácen po roce 1989, odešli před třemi lety a správu komplexu převzala královéhradecká diecéze.

Věřme, že věhlas zdejšího areálu už bude vždycky šířen pouze skrze hodnoty kulturní, nikoliv zvůlí totalitního režimu.

Zítra nás čeká výstup na Králický Sněžník.

Související články:
Den první: Za historickými památkami Kłodzka a Wrocławi,
Den druhý: Rychlebské hory: Złoty Stok, Bílá Voda, Račí údolí a Borůvková hora.

2 odpovědi na “Jeseníky v mlze, jasné zprávy v Památníku internace řeholníků”

  1. Míšo.

    opět díky. Už jsem se těšila. Šest let bydlení v tomto kraji se nevymaže jen tak
    ze života.Když jsme tam byli po několika letech, v klášteře ještě působily řádové sestry. Samy si pěstovaly bílé květiny ve skleníku do kostela, krásnější výzdobu jsem nikde neviděla. Mohli jsme chodit za nimi do kláštera na mše, byl to nevšední zážitek. Navíc je tam pokřtěná naše dcera.
    Srdečně zdravím Olina

    1. Oli, jsem vděčná za Tvé osobní zážitky z míst, která jsme navštívili a pokusila jsem se je popsat ve článku. Bylo by vynikající, kdybys někdy, až najdeš trochu času, zveřejnila pro nás i naše čtenáře další vzpomínky na roky vašeho pobytu v kraji pod Králickým Sněžníkem. Třeba to někdy vyjde? 🙂

      Děkujeme a zdravíme.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.

*