Pátek 3. března 2017
Popravdě – sněženky šly naproti jaru daleko opatrněji nežli my: kalendář ještě nedal pokyn, takže příroda se chovala obezřetně – nás, důvěřivé turisty, však sluníčko vylákalo na Špičák bez ohledu na datum. Průzkumníci z KČT Tesla Jihlava oznámili, že první poslové jara už se na svazích vrchu nad Třeští vyskytují, a tak se na nic nečekalo. Program, léty osvědčený, začal v 9:25 odjezdem z Jihlavy do Popic – autobus MHD nás dovezl do středu obce, kde podle dobrého turistického zvyku nalezne příchozí směrovník s udáním trasy – pro nás byla určující modře značená cesta na Špičák.
Vedoucí vycházky Václav Plánka se zhostil své funkce se vší opravdovostí – po přivítání krátce přiblížil historii a současnost obce a pozval nás na prohlídku návesní kaple – zajistil její otevření, a tak jsme den vůbec nezačali špatně.
Další zastavení bylo u smírčího kamene při staré cestě nedaleko obce:
Nahlédnete-li do loňského článku, naleznete stručnou historii Popic, mapu trasy a také posoudíte rozdíl mezi bývalým a dnešním stavem smírčího kamene, a dostanete samozřejmě i obrázkový závdavek něžných kvítků, hlavních aktérů vycházky.
Netrvalo dlouho a prostor, který si sněženky vybraly k životu, byl svědkem podobného chování všech, kteří jsou do něj vtaženi magickými siločárami – rovnou pokleknou, sedí na bobku či se alespoň hluboce klaní, očima těkají kolem, pak zase nehnutě zírají na trs známých květin jakoby je viděli poprvé… A fotí a fotí… 🙂
Kdybychom sem přišli po týdnu, nalezli bychom toto vzácné společenství v plné kvetoucí slávě, zatím se mnohé kvítky ještě ukrývají pod loňským listím.
Stoupali jsme na vrcholovou plošinu 734 metrů vysokého Špičáku,
vyslechli informace o fauně a flóře zdejší národní přírodní rezervace i významném trigonometrickém bodu umístěném na vrcholu, památečně se vyfotili
a pak přikročili ke zlatému bodu dnešního programu: popřáli jsme Milanu Hlínovi ke krásně kulatým narozeninám zdraví a elán – připili jsme si sektem, stejně jako před pěti lety zde, na Špičáku.
Milan nabídl každému z přítomných kalíšek sake – japonský národní nápoj je prý určený pro významné příležitosti – a dnešní taková bezesporu byla.
Google mi sdělil obsáhlou informaci, z níž stručně vyjímám, že sake se správně píše bez čárky nad „e“, že se vyrábí několikanásobnou fermentací z rýže, většina druhů obsahuje 14 až 17 procent alkoholu. Dále se uvádí, že výroba je podobná výrobě piva – ochutnala jsem a sděluji, že sake je zvláštní, nepopsatelně nasládlé chuti, mně po několika doušcích příjemné. Narozdíl od piva, které mi nechutná. Docela dobře jsem si představila, jak kdesi v Japonsku konzumuji suši a zapíjím sake… Vidíte, kam až se jeden v myšlenkách může dostat od sněženek na Českomoravské vrchovině… 🙂
Při sestupu jsme se stále drželi modré značky, která nás podél hájenky a kaskádových rybníčků dovedla do Třeště, zbyl i čas na zhodnocení výletu (11 km) v hospůdce.
Autobusem ve 14:55 jsme odjeli do Jihlavy, kde nás večer čekal další zážitek – návštěva divadelního představení v DIODu (Divadlo otevřených dveří), kde členové jihlavského nezávislého studia De Facto Mimo hráli „psychologickou komedii s vedlejšími účinky“ nazvanou autorem a režisérem Martinem Skřítkem Kolářem Žijí mezi námi. Co jsme viděli, nás tak nadchlo (chvílemi to bylo jakoby o nás 🙂 ), že jsme si okamžitě na 24. 3. 2017 zamluvili vstupenky na představení Třetí světová láska v podání stejné formace.
I včerejšek, 2. března 2017, stojí za zaznamenání – v Heleníně, na okraji Jihlavy, se konalo představení knihy jihlavského autora Zdeňka Geista Löwovi s podtitulem Příběh rodu textilních továrníků. Křestu knihy se zúčastnil velký počet lidí, které zajímá nedávná historie (1860–1945), o níž je však málo ověřených informací – texty zpracované Zdeňkem Geistem doplní prázdná místa či dosud zkresleně podávaná fakta. Slavnostní podvečer doprovázený dechovým kvintetem ZUŠ Jihlava se konal v krásném secesním sále helenínské textilní školy, v bývalé administrativní budově Löwova textilního komplexu – nadchla nás prohlídka přízemí a zahrady, v níž je v blízké budoucnosti plánována stezka s informačními tabulemi na téma pojednávané v nové knize (tu jsme doma přečetli jedním dechem a ocenili i obrazovou přílohu).
(O Karlu Löwovi se dočtete ve článcích z roku 2017 a 2016, kde jsou i fotografie.)
Související články:
Za sněženkami na Špičák 2011,
Sněženky na Špičáku 2015.