Sněženky na Špičáku se vydaly vstříc jaru

Pátek 3. března 2017

Popravdě – sněženky šly naproti jaru daleko opatrněji nežli my: kalendář ještě nedal pokyn, takže příroda se chovala obezřetně – nás, důvěřivé turisty, však sluníčko vylákalo na Špičák bez ohledu na datum. Průzkumníci z KČT Tesla Jihlava oznámili, že první poslové jara už se na svazích vrchu nad Třeští vyskytují, a tak se na nic nečekalo. Program, léty osvědčený, začal v 9:25 odjezdem z Jihlavy do Popic – autobus MHD nás dovezl do středu obce, kde podle dobrého turistického zvyku nalezne příchozí směrovník s udáním trasy – pro nás byla určující modře značená cesta na Špičák.

Vedoucí vycházky Václav Plánka se zhostil své funkce se vší opravdovostí – po přivítání krátce přiblížil historii a současnost obce a pozval nás na prohlídku návesní kaple – zajistil její otevření, a tak jsme den vůbec nezačali špatně.

kaple Nanebevzetí Panny Marie; www.svatosi.cz

náves v Popicích

Další zastavení bylo u smírčího kamene při staré cestě nedaleko obce:

smírčí kámen u Popic se nedávno dočkal ozdravné lidské péče

Nahlédnete-li do loňského článku, naleznete stručnou historii Popic, mapu trasy a také posoudíte rozdíl mezi bývalým a dnešním stavem smírčího kamene, a dostanete samozřejmě i obrázkový závdavek něžných kvítků, hlavních aktérů vycházky.

les na Velkém Špičáku

Netrvalo dlouho a prostor, který si sněženky vybraly k životu, byl svědkem podobného chování všech, kteří jsou do něj vtaženi magickými siločárami – rovnou pokleknou, sedí na bobku či se alespoň hluboce klaní, očima těkají kolem, pak zase nehnutě zírají na trs známých květin jakoby je viděli poprvé… A fotí a fotí… 🙂

fotografy to nikdy neomrzí - vždycky znova jihnou nad křehkými květy

a pak se fotografům divte! Nelze odolat... ; foto M. Bradová

že jsou hezčí nežli ty v zahrádce? ; foto M. Bradová

množství sněženek je ještě skryto pod loňským listím; www.svatosi.cz

Kdybychom sem přišli po týdnu, nalezli bychom toto vzácné společenství v plné kvetoucí slávě, zatím se mnohé kvítky ještě ukrývají pod loňským listím.

Stoupali jsme na vrcholovou plošinu 734 metrů vysokého Špičáku,

turistické značky nás bezpečně vedou na vrcholovou plošinu Velkého Špičáku

vyslechli informace o fauně a flóře zdejší národní přírodní rezervace i významném trigonometrickém bodu umístěném na vrcholu, památečně se vyfotili

účastníci vycházky za sněženkami; foto M. Bradová

a pak přikročili ke zlatému bodu dnešního programu: popřáli jsme Milanu Hlínovi ke krásně kulatým narozeninám zdraví a elán – připili jsme si sektem, stejně jako před pěti lety zde, na Špičáku.

Milan Hlína oslavil na Špičáku své narozeniny, připíjelo se sektem; foto F. Janeček

dlouholetí kamarádi: vpravo oslavenec Milan, vlevo vedoucí vycházky Václav; foto M. Bradová

Milan nabídl každému z přítomných kalíšek sake – japonský národní nápoj je prý určený pro významné příležitosti – a dnešní taková bezesporu byla.

Milan nalévá sake; foto M. Bradová

Google mi sdělil obsáhlou informaci, z níž stručně vyjímám, že sake se správně píše bez čárky nad „e“, že se vyrábí několikanásobnou fermentací z rýže, většina druhů obsahuje 14 až 17 procent alkoholu. Dále se uvádí, že výroba je podobná výrobě piva – ochutnala jsem a sděluji, že sake je zvláštní, nepopsatelně nasládlé chuti, mně po několika doušcích příjemné. Narozdíl od piva, které mi nechutná. Docela dobře jsem si představila, jak kdesi v Japonsku konzumuji suši a zapíjím sake… Vidíte, kam až se jeden v myšlenkách může dostat od sněženek na Českomoravské vrchovině… 🙂

březnová vycházka do národní přírodní rezervace

Při sestupu jsme se stále drželi modré značky, která nás podél hájenky a kaskádových rybníčků dovedla do Třeště, zbyl i čas na zhodnocení výletu (11 km) v hospůdce.

Autobusem ve 14:55 jsme odjeli do Jihlavy, kde nás večer čekal další zážitek – návštěva divadelního představení v DIODu (Divadlo otevřených dveří), kde členové jihlavského nezávislého studia De Facto Mimo hráli „psychologickou komedii s vedlejšími účinky“ nazvanou autorem a režisérem Martinem Skřítkem Kolářem Žijí mezi námi. Co jsme viděli, nás tak nadchlo (chvílemi to bylo jakoby o nás 🙂 ), že jsme si okamžitě na 24. 3. 2017 zamluvili vstupenky na představení Třetí světová láska v podání stejné formace.

I včerejšek, 2. března 2017, stojí za zaznamenání – v Heleníně, na okraji Jihlavy, se konalo představení knihy jihlavského autora Zdeňka Geista Löwovi s podtitulem Příběh rodu textilních továrníků. Křestu knihy se zúčastnil velký počet lidí, které zajímá nedávná historie (1860–1945), o níž je však málo ověřených informací – texty zpracované Zdeňkem Geistem doplní prázdná místa či dosud zkresleně podávaná fakta. Slavnostní podvečer doprovázený dechovým kvintetem ZUŠ Jihlava se konal v krásném secesním sále helenínské textilní školy, v bývalé administrativní budově Löwova textilního komplexu – nadchla nás prohlídka přízemí a zahrady, v níž je v blízké budoucnosti plánována stezka s informačními tabulemi na téma pojednávané v nové knize (tu jsme doma přečetli jedním dechem a ocenili i obrazovou přílohu).
(O Karlu Löwovi se dočtete ve článcích z roku 2017 a 2016, kde jsou i fotografie.)

Související články:
Za sněženkami na Špičák 2011,
Sněženky na Špičáku 2015.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

*