Popice-Špičák-Třešť
20. března 2012
V den astronomického příchodu jara, kdy Slunce stanulo v 6 hodin 14 minut nad rovníkem a nastala jarní rovnodennost (plus mínus deset minut), uspořádala předsedkyně KČT Tesla Jihlava Ing. Míla Bradová téměř rituální vycházku, jejímž cílem byla prohlídka kvetoucích sněženek v Národní přírodní rezervaci na Špičáku. Nějaký Špičák se vyskytuje skoro v každém pohoří, ale ten náš, Velký Špičák (734 m) u Třeště, je místo, kam se dá chodit v průběhu celého roku a vždycky je k vidění něco unikátního – kromě sněženek, které se tu vyskytují v opravdu velkém množství, lze postupně spatřit i omamně vonící měsíčnice, andělské hvězdičky bílých (jedovatých) sasanek, kobercově pokrývajících celé plochy, medvědí česnek, jehož pach opravdu nemusím, dymnivku-parádivku, která co nevidět vystřídá na scéně sněženky – a přitom nad nejroztodivnějšími tvary skalek, porostlými mapami hebkého mechu, poletují tajemným pralesním porostem motýli, zpívají ptáci. Loni jsme obnovovali v těchto místech zelenou turistickou značku, tak jsme si užívali nabízených darů přírody.
Mnoho let se turisté vypravují na odpolední „sněženkovou“ vycházku a pokaždé znovu žasnou nad prostou krásou těch spanilých kvítků. Letos žasli beze mne.
V trávníku na naší zahradě rostou trsy sněženek, jsou krásné, ale ne tak dojemně jako ty pravé lesní.
Nemoc mě přidržela doma, a tak jsem zase odkázaná na Mirkovy fotky a povídání – ve skutečně jarním, slunečném počasí šli na Špičák v opačném směru než loni, takže pro představu lze využít mapku v tehdejším článku.
Jedinečné prostředí vrcholu Špičáku s úbočím vyzdobeným tisícovkami něžných květů kreativně využil Milan Hlína k přípitku šampaňským na oslavu svých narozenin.
Projití známé trasy ze Špičáku do Třeště – kolem hájenky a podél kaskádových rybníčků k zámeckému parku – bylo zatraktivněno zapadajícím sluncem, které ukončilo svoji pouť po osmnácté hodině a velkoryse a šlechetně se rozhodlo, že od zítřka na dobu určitou daruje lidem vždy o poznání delší den…